Počátkem minulého týdne jsme spolu s kamarádem Karlem a jeho synátorem Imkem vyrazily na pánský 4 denní víkend směr západ. Měly jsme plán navštívit technické muzeum Speyer, prohlédnout si část opevnění Maginotovy linie a zastavit se v Bastogne.
Cestu mi poněkud zkomplikovala rodinná situace, kdy den před odjezdem chytla manželka i všechny tři děti covid a začalo to všechno hromadně prskat, smrkat a na střídačku i horečkovat.
Postavil jsem se k této situaci čelem a zdrhnul jsem na výlet, ještě bych to od nich chytil. Drahá polovička mě vyprovodila se slovy „klidně jeď, ať ti mám příští tři roky co vyčítat“.
V pondělí ráno vyrážíme směr muzeum Speyer. Celou cestu přes Německo nám leje jako z konve.
Po obědě déšť ustává a přijíždíme na místo. V muzeu Speyer není těžká vojenská technika, žádné tanky a děla, ale je tam hodně letadel, lokomotivy, lodě, historická auta, raketoplán Buran i poválečná ponorka. Perličkou je Boeing 747 umístěný na stojanech ve výšce. Pár kilometrů je další velké muzeum Sinsheim, kde je umístěný např. Concord, TU 144, těžká vojenská technika atd, ale tam jsme byli před dvěma roky, tak ho tentokrát vynecháváme. Návštěvu muzea doporučuji všem nadšencům pro techniku, dá se tam courat klidně celý den.
Druhý den vyrážíme do Francie na návštěvu opevnění Maginotovy linie. Ze mnoha pevností si vybíráme tu co máme nejblíže na trase a to je
Dělostřelecká tvrz Schoenenbourg.
Jestli sem někdo budete chtít vyrazit, tak je otevřeno od 14 hod do 16hod, ale uvnitř můžete být do 18 hod. Protože jsme dorazili ve 12 hod, tak vyrážíme pěšky lesem na obhlídku jak vypadá pevnost svrchu. Při cestě lesem nacházíme zbytky postavení děl umístěných na povrchu a nějakou zasypanou šachtu, která sloužila jako výtah při výstavbě pevnosti. Na louce za lesem si prohlížíme železné hříbky pro kulomety a výsuvné kupole pro děla a minomety. Čekal jsem něco více monumentálnějšího, ale děla jsou výsuvná a všechno ostatní je schované hluboko pod zemí.
Cestou zpět na parkoviště se trošku zamotáme, ale zase v lese náhodně nacházíme tyče na upevnění ostnatého drátu a par okopů pro pěchotu.
Do pevnosti se vchází opevněným tzv. muničním vchodem, kde nás čeká cca. 130 schodů do sklepa. Podzemí pevnosti je vlastně zakopaným městem s vlastní železnicí, elektrárnou, malou nemocnicí, všude různé odbočky do skladů, ubikací, kuchyní atd. Pak se jde rovně chodbou cca 1,5 km do bojové části, kde jsou umístěné kulometné věžičky a výsuvná 75 mm děla a minomety. Pevnost je plně vybavená, měla posádku i po 2 světové válce. Jestli jsem dobře pochopil instruktážní film, tak vysouvání a otáčení děl je pořád funkční. A zase tou dlouhou chodbou zpátky. Působí to na mě trochu klaustrofobicky. Ještě že nahoru jezdí výtah, docela mě z toho courání bolí nohy. Pod zemí jsme byli cca. 3 hod, teplota tam je 13 stupňů. Nevěděl jsem, že se o tyhle pevnosti ve válce bojovalo, Němci je sice obešli, ale pak se na ně stejně zajeli podívat a pět dní před kapitulací se o pevnost bojovalo. Vydržela ostřelování z děl i letecké nálety bez jediné ztráty na životech, do pěšího útoku se Němcům nechtělo.
Další den, to už je středa vyrážíme do Bastogne omrknout místní muzea a bojiště „Bitvy o výběžek“.
Koho zajímá válečná technika, ten by určitě neměl vynechat v
Bastogne Muzeum Bastogne-barracks, kde si můžete prohlédnou na venkovní expozici a 3 halách slušné množství železného „šrotu“ 😊
Většinou se jedná o spojenecké stroje, z německé techniky je tam k vidění Hetzer, Stug III a Pz IV.
Muzeum je umístěné v bývalých kasárnách belgické armády, ve kterých fungují i dílny na opravu techniky. Takže jsme se mohli mrknout, jak se pomocí malého jeřábu ženijního tanku Leopard rozdělává horní kryt motoru na tanku Sherman „First in Bastogne“.
Ve vedlejším areálu je další muzeum,
Bastogne War rooms, které je zaměřené hlavně na 101st Airborne Division a jejího velitele brigádního generála McAuliffe.
Muzeí není nikdy dost, takže se přemístíme cca. 2km za město do Bastogne War muzeum, kde je pár kusů techniky, mraky dobových artefaktů a asi tři projekční sály, kde pouštějí válečné dokumenty. Přiznám se že, jsme zkoukli jeden dokument a ostatní jsme jenom proběhli, jinak by jsme tam byli do večera. (
Bastogne war museum)
Muzeum máme za sebou a vyrážíme na lov tanků do volné přírody. Karel nám naplánoval trasu v okolí Bastogne a protože spojenecké techniky už jsme viděli dost, zkusíme najít tentokrát tu německou.
První kus nacházíme nedaleko Bastogne, v městečku Houffalize. Je to Panther 116. tankové divize „Windhund“. Během bojů na konci prosince 1944 tenhle tank spadl z mostu do řeky Ourthe a celá posádka zahynula. Z řeky ho vytáhli v roce 1948, pohřbili posádku a nechali ho na místě jako památník. Tank vypadá nepoškozeně a má nový nátěr. Dostanete se k němu tak na tři metry.
Další na řadě je Panther v malé vesnici Grandmenil. Jedná se o tank 2. tankové divize SS Das Reich. který po bojích s Americkou 75. pěší divizí a 3. obrněnou divizí zůstal trčet na poli opuštěný bez paliva. Nejsou na něm vidět žádná poškození z boje, má urezlé výfuky, chybí mu pár pojezdových kol a úsťová brzda. Podle mě má původní nátěr.
Na závěr naší cesty jsme si nechali ten největší kousek, Královského Tigra II.
Je to tank číslo 213 a nachází se v zatáčce malé vesnice La Gleize. Byl součástí jednotky Kampfgruppe Peiper jednalo se o tank velitele oddílu SS-Unterscharführera Franze Faustmanna, ale při jeho posledním boji mu velel Obersturmführer Helmut Dollinger. Vesnice Le Gleize se nachází na kopci a z místa kde tank stojí je dobře vidět do údolí. 21.12.1944 zaútočila na vesnici americká 3. obrněná divize. Kromě Dollingerova tanku 213 se bitvy zúčastnil Tiger II 221, velitel Untersturm-führer Georg Hantusch a Pz IV. Při útoku 15 spojeneckých tanků dostal tank Helmuta Dollingera zásah do hlavně děla a posádka vzala nohy na ramena.
Celkem bylo v okolí La Gleize opuštěno pro nedostatek paliva 135 kusů německé techniky jednotky Kampfgruppe Peiper. Po válce v červnu 1945 americké jednotky uklízeli bojiště a místní občanka Paní Jenny Geenen-Dewez od nich tank koupila za lahev koňaku a umístila ho jako poutač před svou kavárnu.
Aby to vypadalo lépe, sehnaly někde v okolí z vraku Panthera jinou hlaveň a navařili na tu ustřelenou. Na tanku vidět několik zásahů do čelního pancíře, žádný neprošel skrz. Má přetržený pravý pás a na pravém boku je posekaný od střepin. Jinak je v pěkném stavu a musím říct, že z blízka opravdu budí respekt.
Tak to už stačilo, zamáváme 213 a vyrážíme do bydlet Trieru . Ve čtvrtek ráno prohlídka města, římské lázně, náměstí, pár kostelů a hurá domů za rodinkou.
Celkem najeto 1950 km, tak zase za rok ahoj 😊