Thunderstreak

Železná opona padla. Čechoslováci se radovali z nabyté svobody a já konečně mohl vykopat další americké letadlo. Tentokrát proudový stíhací bombardér!

Drahé narušení hranic

Ve čtvrtek 22.října 1959 v 9:00 hodin ráno vzlétly na cvičný let ze své mateřské základny v Memmingenu dva americké letouny F-84-F-40 Thunderstreak, které patřily do stavu 1. letky 4. stíhací bombardovací eskadry německé Luftwaffe. Meteorologické podmínky nebyly toho dne příznivé. Pilotům ve vzduchu zkolabovaly navigační přístroje a ztratili spojení se základnou. Asi za hodinu letouny přeletěly státní hranici a dostaly se nad území Československa. V roce 1959 bylo narušování vzdušného prostoru na denním pořádku a protiletecká obrana tak byla neustále v pohotovosti.

Thunderstreaky zabloudily do prostoru Dyleně na Chebsku. Jeden F-84 zavadil v mlze o vrcholky stromů kopce Lžičák a urazil obě přídavné palivové nádrže. Pilot Rolf Hoffmann se okamžitě katapultoval. Také pilot druhého letadla Kraus se katapultoval ze strachu, že byl jeho kolega sestřelen československým MiGem. Ani jeden z pilotů nebyl zraněn a oba byli po vyšetřování události vydáni zpět do západního Německa.

Revoluce! Můžu kopat!

Vraky letadel ležely na hraničním pásmu celých 30 let. Proto se k nim běžný smrtelník nemohl ani přiblížit. To směli pouze pohraničníci a dříve ještě vyšetřovatelé nehody a specialisté ze Sovětského svazu. Když propukla revoluce, zatoužil jsem po jediném - alespoň jedno z těch letadel najít!

Bylo mi krásných 15 let a svému okolí jsem znalostmi o letadlech lezl na nervy. Děvčata, která se mnou chtěla chodit, měla zkrátka smůlu. Holky prostě nerozuměly letadlům. První rande jsem si nechával na později. Mými láskami totiž byly rýč, vojenský detektor kovů a leteckým benzínem nasáklá půda.

Hledání vraku F-84 mi zabralo tři dny. Ani nelze spočítat kolik kilometrů jsem najezdil na kole a nachodil po lesích. Ale vyplatilo se! Díky vyprávění starých uraňáků jsem objevil plácek s rozesetými troskami. Označil jsem místa s nejsilnějším signálem detektoru kovů a další dny jsme s kamarády strávili kopáním. Brzy přišel potěšující nález kulometu Browning ráže 12,7 mm. Ale tím nejdůležitějším objevem byl obrovský proudový motor Wright J65-W-3.

Krádež!

Poprosil jsem svého tátu, aby mi pomohl zajistit odvoz našeho nálezu. Dokonce i maminka se smířila s tím, že bude mít dočasně na zahradě letecký motor místo nového skleníku. Vše bylo domluveno. Jeřáb, nákladní auto a parta chlapů. Jenže na místě havárie letadla zbyla jen velká díra. Proudový motor někdo ukradl! Byl jsem z toho tenkrát hodně zklamaný. Tak dlouhé čekání, taková práce a všechno bylo najednou pryč. Nechápal jsem, jak mohl někdo ukrást motor z letadla. Obával jsem se, že ten krásný unikát skončí někde na šrotišti.

Po letech ve Kbelích

Uplynulo asi patnáct let a do ruky se mi dostal časopis o letectví. Popisoval havárii dvou Thunderstreaků v Československu a obsahoval i fotografii “mého” ztraceného motoru Wright. Po letech se objevil ve kbelském leteckém muzeu. Letitý smutek vystřídala obrovská radost, že motor nebyl zničen. Našel si místo v expozici, kde by stejně nakonec skončil.