Tesoro Tejón podle Thomase

Tesoro Tejón - aneb za 200 hodin profesionálem

"Ahoj tady na Treasurehunterforu, nedávno jsem přidal do svého arsenálu Tesoro Tejón, protože jsem slyšel, že je to skvělý detektor, který se hodí do zdejších půdních podmínek. Jak se s ním pracuje? Neznáte někdo nějaké tipy a triky?"

Jak to vidí kolega, který už má Tejón „přečtený“

Ahoj, samozřejmě, s detektorem Tesoro Tejón jsem už nachodil přes 200 hodin, takže ti mohu dát několik užitečných rad. Nejlepší ale bude, když také získáš praxi. Je to detektor, který sice budí respekt, ale nebuď zklamaný, když se někdy z hledání vrátíš s nepořízenou. Tak si tedy o něm něco přečti. Svoje poznámky obvykle dělím do několika částí. Tato první je všeobecná, takže ji můžeš klidně přeskočit, ale ty další se už budou týkat odhadům hloubky, ID objektu, duální diskriminaci apod. Takže jdeme na věc.

Ještě než přistoupíme k počátečnímu nastavení, je třeba si uvědomit, že jazyk, kterým s námi Tejón promlouvá, je opravdu velmi bohatý. Proto je zapotřebí mít dobrá sluchátka, která pomohou učit se a porozumět tomu, co slyšíme. Kromě odstranění vnějších hluků a zvýšení života na baterie sluchátka provedou naše uši plným slovníkem a všemi akustickými nuancemi, které potřebujeme, abychom z Tejóna vyždímali opravdu maximum.

Sám používám deset let stará, poměrně drahá sluchátka za 175 dolarů pro audiofily, která mají impedanci 100 Ohmů a citlivost 92 decibelů. Zdálo by se, že jsou přemrštěně dimenzovaná, ale na druhou stranu jsou tím nejlepším, co jsem kdy vyzkoušel, ačkoliv naopak připouštím, že jsem nikdy nezkusil sluchátka doporučovaná výrobci detektorů. Co ale na druhou stranu vím je, že impedance 100 Ohmů je lepší, než například 32 nebo 600 Ohmů, která jsem kdysi také zkoušel. Potrpěl jsem si prostě na kvalitu a svoji roli hrálo i to, že ta 100ohmová byla prostě nejdražší. Sice nemám k dispozici přesné údaje, ale zdá se mi, že výstupní impedance Tejóna (na výstupním konektoru-jacku) je někde mezi 100 až 150 Ohmy, takže volba sluchátek v tomto rozsahu dává maximální přenos výkonu.

Citlivost je důležitá, protože citlivá sluchátka lépe přenesou hraniční tóny, jež jsou v tom pípání, jež slyšíte, provázeny, oněmi „b“ („bí“) a „p“ („pí“). Abyste byli schopni rozeznat co nejvíce o ID hledaného předmětu, musíte se těmto tónům naučit dobře naslouchat.
Jinak jsou ale prostě jakákoliv sluchátka lepší, než žádná sluchátka. Když tedy půjdete do obchodu, chtějte taková, jež mají impedanci co nejblíže 100 Ohmům, a jsou ta nejcitlivější, která na pultě mají. Naneštěstí, a přesně podle Murphyho zákonů, ale u i sluchátek existuje přímo nepřímá úměra mezi cenou a zvyšující se impedancí a citlivostí... Podle mého názoru jsou však prostě lepší sluchátka nutností, abyste prostě ono maximum z Tejóna vyždímali.

Elmara: Sám používám sluchátka málo, daleko méně než by bylo potřeba. Zvolenou impedanci 100 ohmů ale mohu 100% potvrdit. Je celá řada poslechových sluchátek, která s podobnou impedací pracují. Již menší část má ale regulaci hlasitosti. Když jsem několikrát v minulosti sluchátka vybíral, bral jsem sebou do prodejny i detektor kovů. To samé mohu jenom doporučit i Vám. Sice je pak člověk tak trochu za exota, ale výsledek je nejlepší. Je potřeba se připravit na to že kvalitní sluchátka Vás přijdou na minimálně 800 kč. Jelikož nejsou konstruovaná na chození, snadno se dají zničit. Což se mi v pravidelných intervalech daří :(

Počáteční nastavení

Uživatelský manuál pro sestavení Tejóna je dobrý. Musíte jen mít na paměti ovinout kabel od cívky správně proti směru hodinových ručiček tak, aby nikde neplandal, a aby vespod hlavně nezasahoval do jejího středu.

Ovladač tónu – ten je na tomto detektoru jednou z opravdu dobrých věcí. Můžete si jím nastavit výšku „pípání“ pro nejlepší slyšitelnou diskriminaci. Podle mých zkušeností je nejlepší, když je tento tón nastaven poměrně vysoko; to znamená někde mezi 2.30 a 3.00 podle hodinových ručiček, a používá je většina uživatelů. Je také pravděpodobné, proč si jej tak vysoko nastavují i někteří uživatelé detektorů Cibola a Vaquero. Poznámka: nemám mnoho co říci o nastavení při kliknutí na VCO; nikdy to nepoužívám, dávám totiž přednost nastavení tónu výše.

Threshold (práh diskriminace) – práh diskriminace u Tejóna nedává jemný, čistý tón, s nímž byste se mohli setkat u jiných detektorů. Ozývá se z něj totiž chraplavý, třepotavý tón. Tím se ale netrapte. Dokonce se mezi více uživateli tohoto detektoru traduje, že čím méně jemný tento tón je, tím hlouběji Tejón jde.
Když nastavíte prahovou úroveň na all-metal, a když budete poslouchat velmi pozorně, budete schopni slyšet dva prahové tóny. První je normální, hlasitější prahový tón, který jde z pozice 12.00 a výše. Druhý, slabší tón, poněkud stabilnější tón, leží mezi hlasitějším tónem a je nejsnazší jej slyšet pod pozicí 12.00. Při „airtestu“, když mám nastaven práh na pozici 11.30 (a citlivost na „10“), někdy mohu slyšet změny v slabším tónu jako velmi slabě hlubší, než ve standardním prahovém tónu.
Takže pro začátek by mělo být pro optimální zjištění hloubky předmětu vaše standardní nastavení někde mezi 11.00 a 12.00 za předpokladu, že váš Tejón bude podobný mému.

Citlivost – toto nastavení se vždy snažím vyhnat tak vysoko, abych neslyšel třepotavé zvuky nebo příliš mnoho prozvuků. Většinou to je v okolí značky „10“. Velmi zřídka jdu do nastavení MaxBoost. Dokonce i při nastavení citlivosti na „0“ jde Tejón velmi hluboko (hlavně na objekty velikosti mince v režimu all-metal). Takže se nemusíte znepokojovat, když citlivost trochu stáhnete, abyste neslyšeli příliš těch prozvuků, pípanců od železa, nebo ostatních nežádoucích hluků.

Elmara: narozdíl od pisatele používám tónové nastavení trochu jinak. Při chození na "válku" jsem se naučil nechávat nastavení tónu v základu na VCO. Velice snadno se mi pak čte jak hloubka, tak velikost předmětu. Je pravda, že vyšší tón poskytuje podstatně bohatší spektrum informací, ty ale při hledání předmětů o velikosti vojenských odznaků nepotřebuji.
Pokud ale hledám nějakou nízkovodivostní droboť je vysoké nastavení jednoznačně výhodou. Používám nejvyšší tón z celé škály. Nastavení na 5 hodinách. Různorodost odpovědí detektoru je tady opravdu obrovská, a je tak jenom potřeba poslouchat a ze začátku co nejvíce kopat. Co se týče hodnocení Thresholdu a citlivosti, v podstatě není co dodat.

Air-testy – to je trochu legrační záležitost, pomocí níž zjistíte nastavení diskriminace a můžete jimi periodicky testovat stav vašeho detektoru. Uživatelský manuál sice o těchto testech hovoří, avšak rád bych k nim vypíchnul pár některých záležitostí:
1. Odladění země (Ground Balance – GB) – v ideálním případě byste měli před testem ve vzduchu nastavit GB s kouskem želízka. Řada lidí tohoto nastavení bohužel vzdává. Uvědomte si však, že nastavení odladění země může ovlivnit očividnou hloubku testovaného objektu v režimu all-metal. To znamená, že nastavení odladění země na plně negativní/CCW vám dá několik extra centimetrů hloubky v porovnání s plně pozitivním/CW nastavením. Pokud kousek želízka nemáte, pak nastavte odladění země do střední polohy. Nastavení země má stěží nějaký efekt při testování v diskriminačním režimu (režimech).

2. Testování v režimu all-metal by vám mělo při air-testu ukázat nějakých 25-30 a více centimetrů vzdálenosti objektu-mince od cívky, a to v závislosti na její velikosti (za předpokladu, že s mincemi testujete).

3. Testování v diskriminačním režimu je také velmi objevné. Kromě toho, že vám umožní přiřadit objekty k nastavení ovladačů, také vám umožní zjistit, o kolik hloubky s každým utažením diskriminace přijdete. To znamená, že nastavení diskriminace na šroubovací uzávěr od láhve je zhruba o 1,2 cm „mělčí“, než mnohem nižší nastavení na hliníkovou fólii; velmi dobře rozeznatelné mince lze přitom stále detekovat v rozsahu nějakých 27 až 30 cm.

4. Asi bude dobré, když si uděláte ze svých air-testů poznámky, už jen proto, abyste mohli sledovat zdravou funkci vašeho detektoru.

PMcncE objektu – poté, co si projdete nastavení a air-testy, je také dobré odposlouchat si, jak se ozývají dobré a špatné objekty. Většina lidí k tomu používá zakopané mince, avšak jen náhodné objekty, které se mohou pod zemí skrývat, naučit se nastavit vyvážení země, vaše „luxování“ a pinpointing, vás může opravdu dobře prověřit předtím, než se vydáte do terénu.

Baterie – manuál říká, že od výdrže baterií můžete očekávat nějakých 20-30 hodin. Jestliže se budete pohybovat v místech s hodně objekty a detektor bude stále pípat, životnost baterií bude nižší, než kdyby tomu bylo v místech s řídce rozmístěnými objekty.
Standardní alkalické články mají kapacitu zhruba 2 100 mAh, a v posledních letech se však dostaly akumulátory NiMH až na tuto hodnotu a výše. Sám zkouším sadu akumulátorových článků NiMH s kapacitou 2 100 mAh, a ačkoliv od nich pří zapnutí dostávám jen 3 pípnutí (na rozdíl od uváděných 6 pípnutí), z důvodu použití 1,2V akumulátorů namísto 1,5V alkalických článků, nemohu říci, že bych zjistil ve výkonu nebo v dosažené hloubce nějaký rozdíl, takže je mohu doporučit. Samozřejmě víme, že uváděná kapacita akumulátorových článků je vztažena k jejich pořízení, a že každý cyklus vybíjení a nabíjení tuto kapacitu snižuje. Mám sadu článků do rádia, které ztratily po 75 cyklech zhruba 75 % své kapacity, a to dokonce přes tvrzení, že mají dosáhnout 1 000 cyklů (do snížení 50 % kapacity – pozn. překl.). Nicméně, i přesto jsou články NiMH cenově efektivní alternativou k alkalickým článkům.

Elmara: Odladění půdy u Tejóna není nic těžkého, ale jedná se o věc velice důležitou. Tejón je velice přesný, ale také citlivý detektor. S testováním pozitivního nebo negativního nastavení bych tak pár dní počkal a nejdříve bych se snažil mít přístroj vždy stabilní.

Tipy pro detektor Tejón – část 2

Pokud jste si nastavili Tejón podle vlastních testů z části 1, je na čase vyrazit do terénu.
Tejón je jednotónový detektor který vám nedává ani jedinou vizuální nebo numerickou informaci ohledně ID předmětu, ani není vybaven nějakou hezkou stupnicí, která by vám prozradila, jak hluboko tento cíl je. Všechno, co Tejón nabízí, je pípnutí. Je to sice trochu primitivní způsob, jak byste si mohli o detektorech myslet, avšak v tomto pípnutí se přesto skrývá tolik informací, že byste tomu na první poslech ani nevěřili. Až se dostanete do stavu „plynulého posluchače pípacího jazyku“, budete s ním schopni dělat to samé, co umí detektor se zobrazením ID. Ve skutečnosti ale nakonec můžete být schopni zjistit více informací, mnohem lépe.
Ještě předtím, než začnete s analýzou „pípání“, bych vám chtěl říci, že všechny následující tipy jsou založeny na předpokladu, že máte „vykřížován“ nebo jinak přesně určen (pinpointován) neznámý objekt co do jeho nejpřesnějšího možného zaměření. To znamená, že mácháte cívkou přesně nad ním.

Přesné určení „vykřížováním“ – bleskově rychlá odpověď a malá přijímací cívka Tejóna činí vykřížování a pinpointing (přesné určení) cíle velmi snadným a přesným. Většinou jsem schopen tuto proceduru vykonat v diskriminačním režimu, avšak u některých divně tvarovaných objektů přepínám do režimu all-metal (přepínač směrem k vám), abych „poslechem nakreslil“ a vizuálně „vyprofiloval“ objekt, který se pod cívkou nachází.

Profilování – abych získal co nejpřesnější představu o nutnosti kopat či nekopat, informaci o ID objektu a hloubce jeho uložení, potřebuji tento objekt „vyprofilovat“. Oním „profilováním“ mám na mysli vykřížování objektu, abych určil jeho KONZISTENCI (prostřednictvím několika máchnutí cívkou v různých směrech), PŘIBLIŽNOU VELIKOST a jeho PŘIBLIŽNÝ TVAR. To znamená, že dokonce i když objekt může „znít dobře“, pak pokud vykazuje nesoudržný tvar, je větší (nebo menší), nebo je tvarovaný jinak, než co vlastně hledáte, pravděpodobně nebude zapadat do vámi žádaných objektů, jež hledáte.
Když rozhoduji o tom, zda budu pokračovat v analýze objektu, pak výše uvedené je můj KROK ČÍSLO JEDNA. Samozřejmě, že pokud hledáte pokládky typu „relic“, nebo jste detektorářem, jenž kope všechno, pak je toto profilování pro vás méně důležitým.

ZÁKLADNÍ ANALÝZA PÍPANCŮ – zdánlivě nízké „pípnutí“ je ve skutečnosti bohatým zdrojem informací, které Tejón dává. Skládá se ze dvou základních částí – přechodových tónů (tj. „b“ – „bí“ a „p“ – „pí“) a z déle znějícího „ee“ („íí“). Obě tyto části výstupního tónu pomáhají zjistit ID objektu a odrušit jeho hloubku. Přechodové zvuky „bí“ a „pí“ jsou totiž poněkud užitečnější při určování ID objektu a delší tón „íí“ je zase tím hlavním, co pomáhá odhadnout hloubku uložení objektu v zemi.
POZNÁMKA – diskriminační obvody Tejóna je užitečné stáhnout dolů na 11“-12“ hod. Za tímto nastavením už totiž musíte použít režim all-metal a jste už spíše omezeni na „profilování“ (ačkoliv i tak můžete odhadnout hloubku cíle).

ANALÝZA ZVUKŮ „bí“ a „pí“ – režim all-metal přenáší minimální informace těchto součástí a jak již bylo poznamenáno, je omezen spíše na odhad tvaru a hloubky uložení objektu. V diskriminačním režimu však tyto přechodové tóny ožívají, a nalezl jsem několik základních pravidel, kterými bychom se měli při jejich vyhodnocování řídit...

1. U objektů ozývajících se NAD diskriminační úrovní, kterou jste si nastavili, budou mít náběh a zánik těchto přechodových tónů relativně dlouhá trvání. To znamená, že budou mít „jemné“ zabarvení. Mělce uložené objekty zní „plně“ a „jemně“, zatímco hlouběji uložené předměty budou vydávat „rozpláclý“, ne tak plný tón.
2. Pokud se vodivost vašeho objektu PŘIBLIŽUJE k nastavení diskriminace, náběh zvuků „bí“ a „pí“ zní více „trhaně“. Stále však může jít o „dobrý“ objekt, avšak jeho vodivost bude na hranici. Například, když si nastavíte diskriminaci tak, abyste tak-tak přijímali zinkové objekty (penny), tyto budou znít „trhaněji“, než mince s vyšší vodivostí.
3. Objekty, jejichž vodivost se ROVNÁ vašemu nastavení diskriminace, už budou vydávat „strohý“ nebo „úsečný“ zvuk.
4. Objekty, jejichž vodivost je POD vámi nastavenou diskriminací, buď nevydají žádný zvuk (prostě zmizí), nebo budou vydávat „praskavý“ zvuk.
5. Při „křížování“ objektu z různých směrů vždy poslouchejte, ze kterého z nich objekt vydává nejhorší zvuky. To znamená, že pokud dostanete jasnou, jemnější odpověď z jednoho směru, a naopak trhanější „bí“ nebo „pí“ z jiného směru, v tomto druhém případě považujte trhanější zvuk za podstatnější. (VÝJIMKA – v situacích kdy maskujete, musíte v pípanci analyzovat rovněž „íí“, viz níže).

Za příklad si vezměme železnou korunku od láhve, jejíž složitý vroubkovaný okraj často vyloudí jemnou zvukovou odezvu z jednoho směru, avšak téměř vždy uslyšíte na hraně signálu z jiného směru „ra-ta-tata“.
Takže, když vše shrneme, pak „nejhorší jemnost“ přechodových tónů „bí“ a „pí“ z kteréhokoliv směru máchání cívkou vám dává tu nejlepší indikaci, kde objekt nezapadá do relace s vámi nastavenou diskriminací.
ANALÝZA „íí“ – střední zvuk „íí“ v „pípanci“ je nejužitečnější při odhadu velikosti a hloubky uložení objektu. Avšak hodnota informace z tohoto „íí“ jde ještě mnohem dále. Obdobně jako naslouchání „bí“ a „pí“, správný odposlech tohoto „íí“ vám může poskytnout ohledně ID objektu užitečnou informaci. Takže se opět dostáváme k několika pravidlům, které bychom si měli přesněji určit a vysvětlit.

1. Objekty ozývající se NAD vámi nastavenou diskriminací vydávají „plnou tonalitu ‚íí‘“ (délka trvání tohoto tónu se bude měnit v závislosti na rychlosti máchání a na velikosti objektu).
2. Když se objekt svojí vodivostí PŘIBLIŽUJE vámi nastavené diskriminaci, pak ono „íí“ bude znít „tenčeji“, a také pravděpodobně poněkud slaběji.
3. Objekty, jejichž vodivost SE ROVNÁ vámi nastavené diskriminaci, budou mít tendenci vydávat přerušovaný, nesouvislý „eg“ („ídží“) zvuk.
4. Objekty, jejichž vodivost je POD vámi nastavenou diskriminací, BUDOU ZTRÁCET TONALITU. Tato naposledy popsaná kvalita zvuku může být užitečná v situacích, kdy přikročíte k maskování.
Maskování – když je vydiskriminovaný objekt blízko požadovaného předmětu, některá nastavení detektoru selhávají ve „vidění“ onoho požadovaného předmětu. Mnohokrát se tato situace objeví v podobě „problematického“ objektu, s neurčitou velikostí, který vydává různé signály v závislosti na směru máchání a/nebo jeho rychlosti. Pokud zkrácení vašeho máchání cívkou způsobí, že neuvidíte dva možné nebo více cílů, naslouchejte pořádně celým svým kožichem jakýkoliv náznak tonality. Pokud se cíl(e) nacházejí zcela pod vámi nastavenou diskriminací, pak v pípanci „íí“ nebude (ve většině případů) žádný náznak tonality. Na druhou stranu, dokonce když se ozve jen příležitostné „íí“, znamená to, že byste měli objekt vykopat.

Elmara: Vše podstatné z těchto odstavců jsem raději zdůrazdil. Myslím, že bych to nedokázal popsat přesněji. Ačkoli se tato část textu, může zdát být po prvním přečtění poměrně složitá, opak je pravdou. Přesnost určení předmětu po tom, co zvládnete základní triky s detektorem, je velice přesná. A hlavně Vám dává možnost se rozhodnout zda kopat nebo ne. I když budete mít pod sondou velký kus železa, který z jedné strany bude znít jako "barva", druhá část pomyslného kříže bude prskat. To samé pak platí i stranách předmětu při co nejpřesnějším zaměření. Jsou to na první pohled drobné detaily, které ale Tejóna výrazně nadřazují většině analogových a digitálních detektorů. Záleží tak na Vás kolik dáte učení času a zda ze svého Tejóna vymačkáte opravdu maximum.

VÝJIMKY – některé velké nebo problematické položky : zrezivělé železné kruhy, uzávěry od džusů, podložky apod.), zcela přebijí všechna nastavení diskriminace a budou vydávat zvuk s plnou tonalitou... Už jsem se s nimi setkal a zkoušel jsem nastavit diskriminaci tak, abych se těmto typům bez ID vyhnul. V teorii se také dokonce mohou vodivosti dvou „špatných“ objektů „sčítat“ nebo „zprůměrovat“, takže vydají chybný odečet vodivosti, který je nad vámi nastavenou diskriminací(avšak podle mojí zkušenosti v praxi pouze zřídkavě). Nikdy jsem se však s tímto u Tejóna nesetkal (ale s jinými mými detektory vybavenými ID ano).

Mince „na hraně“ – někdy, když mácháte nad malým objektem, si řeknete, že je „dobrý“, všimnete si, že plnost (a doba trvání) „íí“ v pípanci může být nižší v jednom směru máchání než ve druhém. Podle mé zkušenosti jde ve vysokém procentu případů o minci uloženou na hraně.
Označení mince – při konstantní rychlosti máchání a se zkušeností se můžete naučit odhadnout s překvapivou přesností, jaký je rozdíl mezi desetníkem (americkým – dime) a čtvrtdolarem, už jen pouhým odposlechem doby trvání onoho „íí“ (a tudíž velikost objektu). Obvykle také mohu (avšak ne vždy) říci, jaký je rozdíl mezi měděnou penny a čtvrťákem, ale nikoliv už, jaký je rozdíl mezi touto měděnou penny a oním desetníkem. Zinkové a niklové mince se dají u Tejóna zvládnout s pomocí dvojí diskriminace.
Takže, když vše shrneme, vedle odhadu velikosti a hloubky uložení objektu nám může analýza zvuků „íí“ říci, jak blízko jste s diskriminací u hranice slyšitelnosti objektu, a že nám pomůže v procesu určení ID. Už je to pěkně dlouho, co jsem si uložil svoje poznámky ohledně odhadů hloubky, dvojí diskriminaci atd., pro další časy.
Na závěr tohoto odstavce mi ještě dovolte opět zdůraznit, že abyste mohli předchozí rady a triky využívat optimálně, potřebujete dobré uši a dobrá sluchátka. Také pravděpodobně budete potřebovat NACVIČIT ODPOSLECH signálu. Pokud jste předtím neměli „trénované uši“, pak sice můžete, ale také nemusíte být schopni slyšet některé z jemných signálů, které Tejón poskytuje. To není nějaká vaše chyba či nedostatek, prostě jste až doposud postrádali potřebnou „analýzu infrastruktury zvuků“. To znamená, že vaše nervové cesty a sítě analýzy zřejmě doposud ve vašem systému neexistovaly a vyžadují rozvoj (na základě praxe). Je to jako když se učíte cizímu jazyku (který zpočátku zní jako nějaká hatmatilka). Odposlech těchto tónů dává praxi předtím, než všechny věci začnete rozeznávat a postupně se vám bude v hlavě „rozsvěcet“. Slyšel jsem, že neuropsychologové tvrdí, že pro trvalé nastavení nových neuronů to trvá zhruba dva týdny praxe, takže neočekávejte nějaké skvělé výsledky přes noc.

Elmara: Opravdu nevím jak dlouho trvá vývoj nových neuronů v hledačově hlavě, ale z vlastní praxe vím že první hledání po přechodu s digitálu na analog bylo překapivé :). I když jsem předtím používal řadu analogů, první dny jsem se snažil kopat všechny sporné signály. Přibližně při třetím hledání jsem si začal uvědomovat co po mě vlastně detektor chce, a jak s ním mám zacházet. Odměnou pak může být prochozené místo, kde již nikdo nic nevidí a Vy jste přesto schopni dál určovat barevné cíle. Tak tomu bylo i při jednom z mých jarních hledání, kde Tejón výrazně převyšoval detektory ve své kategorii a to jak hloubkou, tak modulací odpovědi. Nejlepší na tom je, že při tom nejde jenom o skvělý přístroj, ale také již o Vaše schopnosti dostat z detektoru maximum.

Tipy a triky pro Tejón – třetí část

Tyto poznámky jsem sestavil díky komentářům, které provázely první a druhou část série tipů a triků. Jak jsem zmínil, vše co jsem se s Tejónem naučil a co mě pomohlo mu lépe porozumět, mě donutilo vyjádřit slovy a „hodit“ to na papír. Proto ještě mohu sdělit několik odpovědí k analýze pípanců a procesu zjišťování ID...

1. „Vyjasnění signálu“ – při analýze pípance pokračujte v máchání v malých křížích nad objektem. Tejón totiž zřejmě potřebuje více máchnutí, aby se jeho odpověď ustálila a poskytla o předmětu konzistentní odpověď, tj. konzistentně „dobrou“, konzistentně „nejasnou“, nebo konzistentně „špatnou“. K tomu, abyste získali konzistentní signál, potřebujete minimálně 3 až 4 opakované vzory máchání.
2. Odhady – zjistil jsem, že nejrychlejším způsobem, jak je možno získat dovednost ohledně analýzy signálů, je provést odhad přímo nad daným objektem. Pro mě to znamenalo, že když se mi dostal nový detektor do ruky, pak několik prvních výletů s ním znamenalo vykopat naprosto všechny objekty, ať už dobré či špatné, a pak se zamyslet nad mým odhadem ohledně toho, jak „dobré“ byly. To mě také donutilo naslouchat velmi podrobně signálům, jež objekt vydává, a pomohlo mi to zformovat „akustické podpisy“, jež se staly mým interním katalogem jejich ID. Tento proces jsem dokonce dovedl do extrému, protože jsem si k tomu vzal i digitální nahrávač, abych tyto akustické podpisy a následné odhady zaznamenal. Po určité době praxe také budete mít v interním katalogu svoji vlastní sadu „dobrých“ a „špatných“ podpisů. Odezvu některých objektů ale nebude možno přiřadit k žádným doposud známým podpisům. Tyto objekty s pochybnou odezvou je proto vždy nutno vykopat a přidat je k vašim interním „ikonám“, abyste svoji sbírku podpisů objektů zpřesnili.

Co nás mate – bez ohledu na to, jak jsem daný signál analyzoval, mě vždy některé objekty zmátly. Do jejich částečného seznamu patří zahnuté hranaté plíšky, víčka od džusů, podložky, nebo hluboko uložené železo, které se dostává za nastavení diskriminace, překopnuté zinkové mince a jiné zinkové předměty, rozpláclé šroubovací uzávěry .apod. Měl bych zmínit, že většina těchto objektů postrádajících ID vydává pochybný signál a většinou „nezní naprosto přesně“, avšak svým pípnutím vydávají „zvuk blízký dobrému podpisu“, pro který je vždy vykopu. Naneštěstí mi teď poněkud docházejí slova, abych mohl popsat, kdy „neznějí správně“. Myslím, že přece jen potřebuji ještě více zkušeností.

Elmara: Vše je u těchto bodů dané praxí, to se například týká fólií. Zatímco drobnější kousky dáte bezproblémů diskriminací pryč, větší kus se ozve. Má ale nepravidelný průběh signálů a z každého směru zní jinak. Celkově je tak ihned jasné, že se jedná o pochybný signál. Je ale potřeba si první dny hodně takových signálů vykopat.

Odhad hloubky uložení objektu

Pro pomoc s určením místa nálezu používám elektronickou dohledávací sondu, takže jsem s Tejónem pravděpodobně nepropracoval část „odhadu hloubky“ do dokonalosti. Pokud se dostanu s chybou odhadu do intervalu dvou až pěti centimetrů, považuji to pro další použití dohledávací sondy za postačující. Kdybych tuto dohledávací sondu nepoužíval, pravděpodobně bych byl donucen propracovat svoje odhady hloubky lépe, ale...

Velikost objektu oproti síle signálu – tyto dvě proměnné jsou nejobvyklejší, z principu věci přispívají v procesu odhadu hloubky uložení objektu, a mají k ní přímý vztah.
Většinou používám pro odhad hloubky uložení objektu sílu nebo hlasitost „íí“ v pípanci, společně s jeho profilovanou velikostí. Při odhadu hloubky uložení cíle hrají vaše místní půdní podmínky také nedílnou a významnou roli, takže nemohu dát přesnější návod pro vztah mezi velikostí/silou signálu jinak, než že „ve stejné hloubce dávají větší objekty silnější signály než malé“ atd.

Naštěstí je síla signálu „íí“ v pípanci, který objekt vydává, pěkně lineární funkcí hloubky jeho uložení jak v diskriminačním režimu, tak v režimu all-metal. Jak jsem zmínil dříve, hloubkový limit v diskriminačním režimu je okolo LL“-t2“, v režimu all-metal jde mnohem hlouběji a jeho nejhlubší limit zvuku „íí“ zní „tence“ a stává se až šepotem s žádnou nebo nízkou tonalitou.
Také byste určitě poznamenali, že v diskriminačním režimu, pokud bude pípanec slabší, budou znít „bí“ a „pí“ slaběji a vydají více „rozmělněný“ tón.
Po nějaké zkušenosti už byste měli být schopni vytvořit si vlastní hloubkovou škálu, která odpovídá velikostem objektů, síle signálu a hloubce jejich uložení. Pak budete „projíždět“ tuto škálu, která je přitom poněkud závislá na lokálních půdních podmínkách, zvláště na obsahu vlhkosti v půdě. Ať je tento poměr jakýkoliv, už s malou praxí byste se měli být schopni dostat na dva až pět centimetrů odhadu správné hloubky.

Ostatní indikátory hloubky

1. Dvojité pípnutí – Tejón, obdobně jako většina ostatních detektorů, vydá dvojité pípnutí na objekty uložené pod povrchem (nebo na objekty uložené zhruba do centimetru pod povrchem). Tyto objekty navíc mohou být zjištěny vizuálně nebo za použití sondy.
2. Signál přetížení – toto se příliš často nezdůrazňuje, ale Tejón je vybaven signálem přetížení, který zazní na velmi mělce uložené, velké objekty. Je to zvuk, jako „bííííííííp, bííp, bííp, bííp“.

Elmara: tady si troufnu napsat, že jsem dospěl již dál než pisatel tohoto testu. Tím, že nepoužívá základní tón s VCO se ochuzuje o řadu informací, jako je velikost tak o hloubka předmětu. V tomto režimu je určení velikosti, hloubky a tvaru ještě přesnější. To samé platí i pokud chodíte v tomto nastavení v All Metalu. Tam je rozdíl v modulaci ještě výraznější. V málo zamořených místech, jako jsou lesy, All Metal dosti často používám. Není pak problém okamžitě odmáčknutím spodní páčky zjistit zda se jedná o chtěný, nebo nechtěný cíl. Přičemž se jak v diskriminaci, tak v All Metalu dají chytat doslova "šusty" na pokraji dosahu.

Dvojitá diskriminace

Někteří uživatelé si sice nejsou vědomi hodnoty této výbavy, avšak ostatní ji shledávají za velmi užitečnou. Pro typ detekce, jakou využívám já, je dvojitá diskriminace naprosto neocenitelnou pro dramatické zvýšení poměru určení špatných a dobrých objektů.

Zabývám se hlavně hledáním mincí, které hledám v obydlených a místech přiměřeně zasviněných šrotem. Tím, že jsem schopen PŘESNĚ nastavit obě diskriminace, abych mohl VELMI RYCHLE přistoupit k oběma z nich a učinil rozhodnutí kopat či nekopat, mi dává možnost prozkoumat větší plochu a ztratit méně času hledáním dobrých objektů. Hodnota systému s dvojí diskriminací pro mě neznamená pouhé určení ID objektů (toto umí většina detektorů). Pro mě to spíše znamená lepší schopnost zjistit ID špatných objektů. Zmínil jsem se o tom už dříve v jiných příspěvcích, ale detektory vybavené zobrazením ID, které jsem používal, většinou mohou přesně určit tak akorát ID mince (zvláště v mělčích hloubkách), a je tomu prostě tak, že také často označí dobrým ID odpad stejně jako žádanou minci.

Dále tedy uvádím některé příklady, jak sám používám dvojitou diskriminaci.

1. Režim mineralizací potažených mincí – tento režim používám při 80 % všech svých hledání. Hranaté trhací uzávěry od plechovek, které se maskují za niklové mince, jsou největším problémem, s nímž jsem se doposud na moderních lidmi využívaných plochách setkal. Když to spočítám, tak jsem dříve kopal se svým detektorem zobrazujícím ID asi tak 4 trhací uzávěry na jeden niklák. To mě už ale fakt vytáčelo, ztrácet čas kopáním těchto odtrhávacích víček. Následující nastavení u Tejóna ale tento můj problém, jak rozlišit trhací uzávěry od nikláků, podstatně snížilo, protože pak už jsem skoro žádné tyto uzávěry během normálního hledání s detektorem nekopal.

Disc #1 – nastavte si první diskriminaci tak, aby detektor na niklák jen „prsknul“ (značka ovladače blízko „I“ u nápisu „FOIL“), přičemž na trhací víčko stále ještě dává dobrý signál. Toto je skutečně EXTRÉMNĚ citlivé nastavení. Poté, co provedu vyvážení země, položím několik vzorků trhacích víček a niklák až dva na zem a VELMI opatrně nastavím Disc #1. Znovu opakuji, že to je velmi jemné nastavení, protože oba typy těchto objektů leží svojí vodivostí velmi blízko sebe. Někdy ani nemohu okem rozpoznat „minutové“ nastavení, které u knoflíku Disc #1 nakroutím, ale věnujte tomu trochu času. Můžete jej totiž provést na většinu druhů trhacích víček.

Disc #2 – nastavuji jej tak, aby detektor jen „prsknul“ na zinkovou penny. Toto nastavení je o mnoho snazší, než u Disc #1. „Prsknutí“ u nastavení Disc #1 ukazuje na niklák, dobrá odezva u Disc #1 ale žádný zvuk u Disc #2 ukazuje na trhací víčko (nebo jiný hliníkový šrot), přičemž prsknutí u Disc #2 ukazuje na zinkovou minci a krásný zvuk na minci s vysokou vodivostí.
Při předchozím nastavení jsem schopen optimálně kopnout mince, odhalit ID nikláků, zinkových mincí a mincí s vysokou vodivostí, a to s překvapivě vysokou přesností, přičemž kopu minimální množství nežádoucího šrotu.

2. Režim hluboko uložených nikláků – režim mineralizací potažených mincí mi umožňuje detekovat mince s vysokou vodivostí až do 22-30 cm hloubky, protože nikl je nastaven na hranici přijímání a hloubka do níž si jej detektor „vezme“ je okolo 10-15 cm. Pokud opravdu hodlám vyčistit plochu od nikláků, používám tuto metodu.

Disc #1 – znovu, po vyvážení půdního efektu, toto nastavím, abych dostal dobrou odezvu na nikláky; je to okolo „O“ u nápisu „FOIL“.
Disc #2 – tento ovladač nastavuji tak, aby detektor prostě odmítnul nikláky a dal dobrou odezvu na hranaté trhací uzávěry. Toto nastavení je stejně choulostivé, jako nastavení Disc #1 u režimu korozí potažených mincí. Na mém detektoru se správná poloha značky ovladače skutečně nalézá přesně na středu „S“ v nápisu Disc #2.
Když používám toto testování, pak dobrá odezva v Disc #1 a žádná odezva v režimu Disc #2 (který odmítá nikláky) ukazuje na pravděpodobný niklák. V tomto režimu jsem schopen dostat se v mých půdních podmínkách až okolo 25 cm hluboko (a neustále se přesvědčuji, kolik takových nikláků se ve větší hloubce nachází). Poznamenávám jen ještě, že v tomto režimu obvykle pracuji po vyčištění plochy od mincí s vysokou vodivostí.

3. Režim zlatých šperků – tento režim používám většinou jen na plážích, když se chci zaměřit na hodnotnější šperky, a nikoliv na většinou silně mineralizované mince, které zde jsou také (a většinou silně zkorodované).

Disc #1 – protože se tvrdí, že 95 % zlatých prstýnků spadá svojí vodivostí mezi vodivost představovanou fóliemi a jen o chlup níže než jakou má vodivost zinková penny, nastavují Disc #1 mezi IRON a FOIL.

Disc #2 – tento ovladač nastavuji tak, aby můj detektor přijímal tak akorát zinkovou penny.
Takže znovu, zázněj na Disc #1 a žádná odezva na Disc #2, by měly odhalit objekt, který se svojí vodivostí pohybuje okolo vodivosti zlata nebo šperků.

4. Režim kopání objektů typu relic (militárie apod.) – tento režim jsem nikdy nepoužíval, protože se tímto typem objektů příliš nezabývám. Znám však jednoho týpka, jenž používá detektor s dvojitou diskriminací, a který se specializuje na knoflíky z občanské války. Nastavuje si detektor tak, aby tyto knoflíky jen přijímal/odmítal a vykopal jich už tolik, že by si z nich za ta léta mohl na dvorku udělat malý pahorek.
Takže tímto jsem vám popsal několik z dvojitých diskriminačních režimů, které používám nebo vím o nich. Jsem si jist, že jich musí existovat ještě více, ale ty, jež jsem popsal, ilustrují extrémní flexibilitu systému Tejóna. Je to prostě systém, který, alespoň přinejmenším, umožňuje odhalit nežádané a nehodnotné objekty. Ještě však mám ohledně Tejóna další co říci, ale do toho se pustím až v dalším výkladu.
Znovu ale všem děkuji za povzbudivá slova všech, kteří mi psali připomínky, abych vše popsal. Doufám, že se z toho bude hodit novým uživatelům Tejóna alespoň něco.

Elmara: V podstatě lze brát předchozí odstavec spíše jako návod "Jak postupovat". Jelikož většinu hledačů v ČR zajímá především poslední čtvrtý bod, napíšu zde několik řádek k hledání militárií a relliců.
Při hledání militárií se rozhoduji při nastavení především podle lokality. Pokud chodím čistý les, nastavuji detektor do All Metalu a přepínám páčkou do diskriminace, kterou mám nastavenou těsně nad značku Iron. Detektor má v tomto režimu maximální dosah a také velice přesně vyhodnotíte hloubku a velikost předmětu. Pokud tak narazíte na větší předmět, který není hluboko pod povrchem, dojde k již popisovanému přetížení sondy, které je svým zvukem zcela charakteristické.
Pokud je v lokalitě více odpadů, nebo se jedná o nějaké místo v kterém se pohybovalo velké množství lidí, je dobré volit základní diskriminaci na Iron a alternativní na foil. Několikrát jsem testoval kde je místo, kdy mi detektor ještě vezme zlatý prstýnek nebo náušničku. Na alternativní diskriminaci se tak dá jít až na cca. polovinu vzdálenosti mezi Foil a 5c.
Pokud nehlednám militárie, ale mince v zamořené lokalitě, volím nastavení tónu na maximální úroveň. Nastavení diskriminace na cca. polovinu mezi Iron a Foil a druhou diskriminaci na polovinu vzdálenosti mezi foil a 5c. Při nastavení primární diskriminace pak především vycházím z odpovědí nejmenších stříbrných mincí a to tak, abych je nepřecházel.

Tipy a triky pro detektor Tejón (část 4, poslední)

Vydržte, už jsme téměř u konce. Jsem si jist, že už musíte být čtením o všech těchto tipech a tricích, o nichž jsem vám psal, řádně unaveni. V každém případě však mám pro vás několik posledních úvah...

Možná se po přečtení částí 2 a 3 těchto tipů a triků zdá, že používat tyto podněty, představované pípáním Tejóna, by bylo až příliš komplikované a časově náročné, aby to vůbec mělo nějaký smysl. Ve skutečnosti ale, když se naučíte Tejón ovládat, vše pak už jde velmi rychle, doslova samo. Pro mě například dnes zabere „vyprofilování“ objektu a rozhodnutí, zda mám pokračovat, většinou méně než 10 vteřin. To znamená že když se mi podaří určit, zda objekt svojí velikostí nějak nevybočuje, zda nevykazuje během máchání sondou nějakou nesoudržnost (nekonzistenci), nebo snad pokud slyším nějaké zvuky „pod sondou“, tak to prostě zabalím a jdu dál. Pak totiž pro mě padá otázka, zda odhadovat hloubku a identitu objektu s využitím dvojí diskriminace. Celková doba, od začátku až do znovunabytí přehledu o objektu, mi zabere průměrně 30 vteřin u objektů, které dávají dosti dobrou odezvu, a které jsou v hloubce do 15 centimetrů. Problematické objekty a ty hlouběji uložené v zemi, mi samozřejmě zaberou delší čas. Jádrem pudla prostě je, zda se to pouze zdá být nejasné, nebo časově náročné.

Pomalé přeladění detektoru v režimu all-metal – Tejón se pomalu přelaďuje, pokud je ovladač diskriminátoru Disc #1 přepínačem vyřazen z činnosti. Skutečně je pomalý. Někdy mu totiž zpětné přeladění trvá až 5 vteřin. Sám tento režim používám zřídka, ale může být užitečný, když potřebujete dosáhnout maximální hloubky a pokrytí plochy, a pokud místě, kde s detektorem pracujete, není příliš zasviněno železným šrotem.

Mineralizace – četl jsem, že Tejón nejde v silněji mineralizované půdě hlouběji, než ostatní detektory. Tam, kde se s ním pohybuji já, má půda velmi nízkou mineralizaci, takže toto komentovat nemohu. Tak nějak se mi ale zdá, že když už je Tejón vybaven vyvážením zemního efektu (GB, Ground Balance), měla by tato mineralizace být neutralizovatelná. Plně pozitivní nastavení GB však může mít za výsledek ztrátu několika centimetrů hloubky. Snad možná ti, kdo se s Tejónem pohybují v mineralizované půdě, by mi sami mohli říci více.

Cívky – k Tejónu se hodí všechny cívky určené pro Lobo Super Track, takže jich k němu máte k dispozici hned několik. Sám vlastním pouze cívky 9“ x 8“ a 5,75“ a obě jsou skvělé do dosažitelné hloubky, separace šrotu, hmotnosti apod. Cívka 5,75“ je zvláště vhodná do šrotem zasviněných ploch a jde o pouze 2-3 cm méně hluboko než cívka 9“ x 8“, která se s Tejónem standardně dodává. Cívku 10“ x 12“ DD osobně nevlastním, ale četl jsem, že s ní Tejón nejde o mnoho (a jestli vůbec) hlouběji než ta standardní, avšak rozhodně pokryje větší plochu. (Je tomu skutečně tak – podle testu na Lovci pokladů jde standardní soustředná cívka 9“ x 8“ stejně hluboko, jako 10“ x 12“ DD cívka.

Elmara: Dosah mezi 12x10 DD a klasickou 9x8" je na minci cca 3 cm. Což představuje asi 10%. Rozdíl je samozřejmě také v daleko větším pokrytí. Myslím, že rozdíl v dosahu roste především s násobkem velikosti a tak větší 2D sonda je schopná identifikovat ve vetších hloubkách především větší předměty.
Co se týče mineralizace, vyvážení Tejóna je extrémně přesné, a mimo vyloženě čedičových lokalit jsem neměl nikdy žádný problém. U lokalit, které jsou feromagnetickými horninami pouze lehce zasažené, se klasická sonda 9x8" jeví jako daleko lepší a stabilnější. Větší 12x10" má už v takovém místě problém. Musíte jít až do negativního vyvážení a pak v podstatě nemá její použití, vzhledem k dosahu, žádný význam. Jako kompromis se pak může jevit 25 cm DD kterou používá i LOBO. Tuto sondu jsem ale testoval nejméně.

Úvahy na konec – (konečně!) – kromě toho, že je Tejón velmi lehoučký, má skvělé přesné dohledání objektu (pinpointing), rychlou odpověď a opravdu skvělou dosažitelnou hloubku, ještě chci zmínit tři poslední vlastnosti, které tento detektor odlišují od zbytku světa a činí jej neocenitelným při práci, jak jej používám já:

1. Užitečná diskriminace a dosažitelná hloubka – diskriminace u Tejóna je přesná a užitečná do nějakých 22-25 cm hloubky objektu. To je o nějakých 10-15 cm hlouběji, než u několika detektorů vybavených indikací ID, které jsem používal. Je to pro mě velmi důležitá vlastnost, protože v nestabilních půdních podmínkách, kde se pohybuji, se do země propadají mince velmi rychle.

2. Analogový diskriminátor ED 180 – vždy jsem cítil, že diskriminace u detektorů Tesoro patří mezi nejlepší a skutečnost, že jde o analogové detektory s nekonečným rozsahem jemnosti nastavení (narozdíl od krokově nastavitelné diskriminace u digitálních detektorů), umožňuje uživatelské nastavení pro místní podmínky.
3. Dvojitá diskriminace – to je pro mě opravdu pádný argument. Protože si mohu sám nastavit obě diskriminační úrovně a rychle mezi nimi přepínat, jsem schopen snížit kopání nežádoucího šrotu na minimum a pokrýt větší plochu za stejnou dobu. Důkazy s sebou vždy nosím ve váčku s nálezy.
Dobře, myslím, že jsme se na tomto koni projeli hodně daleko, až k samému závěru. Pokud jste tyto tipy dočetli až sem, pak už toho o Tejónu víte stejně jako já. Oceňuji, vaši shovívavost a všechna povzbuzení, která jste mi poslali.

Takže na konec – mnoho štěstí s Tejónem. Není to detektor pro každého, ale pro ty, kterým sedne, určitě stojí za to se naučit s ním pořádně zacházet. Velmi rychle se vám odmění.
Mnoho štěstí a šťastný lov...

Thomas

Elmara: není žádným tajemstvím, že Tejóna v současné době používám, a pravděpodobně ještě dlouhou dobu používat budu. To co u detektoru hledám především je citlivost, diskriminace, modulace tónu a samozřejmě co největš&iacu