Tanky a děla na Peleliu - part 2

Venku zase sněží a proto se myšlenkami vracíme zpátky do ,,zeleného pekla,, na ostrov jménem Peleliu

Vstáváme v šest ráno, abychom stihli potápění na těch nejlepších místech.  Před tím, než se tam objeví desítky potápěčských lodí s klientama z hlavního ostrova. Na útesech potkáváme v hloubce třiceti metrů nezvyklé kovové tvory, co pískají a bzučí . Jsou to dvoumístné ponorky pro ty, co si nechtějí  máčet hlavu a pro ty, co mají o něco víc peněz než my všichni dohromady.

Nad hlavou nám také krouží želvy.

A hned potom šup na kolo a hurá do džungle. Dnes nás čeká průzkum japonského opevnění v okolí letiště a v horách Umurbrogol. S písničkou na rtech ,,Na Japonečku malou bych málem zapomněl,,.

Si to šlapeme po Krokodýl road rovnou k hlavnímu japončickýmu  velitelskýmu bunkru , který dnes slouží  jako  místní muzeum.

Venku před bunkrem je spousta munice, kterou obě znepřátelené strany na ostrově asi zapomněly.

Okolo letiště je bunkrů víc. Tenhle než úplně zarostl liánami.

Anež do něj udělala americká flotila bitevních lodí obrovskou díru, sloužil jako japončická elektrárna.

A další bunkr.

Konečně se dostáváme k pohoří . Před kopcem došel dech americkému lehkému plovacímu tanku LVT(A) 4.

Na  věži  tanku je ještě patrná amer. hvězda.

V kopci nad tankem nacházíme japončický opevnění. Dělo trčí z jeskyně dost hrozivě!

Hodně jeskyň je už zarostlých nebo je tehdy náložemi Amíci zasypali i s posádkou uvnitř. V těhle místech cejtí člověk ještě dnes mrazení v zádech. Kopce okolo byly svědky těch nejhorších utrpení. Šplháme na nejvyšší bod ostrova zvaný  Bloody Nose. Název dost jasně vypovídá o tom, že to nebyla  v minulosti  turistická vyhlídka jako dnes. Z tohoto kopce je úchvatný pohled na celý atol.

Na východě jsou vidět mangrovníkové bažiny s ostrůvky obklopenými korálovými mělčinami. Na západě je jako na dlani  pláž Orange Beach. Na severu se táhne pohoří až na samý okraj ostrova. Tudy postupně Amíci ostrov ovládli.

V korunách stromů přelétávali metroví netopýři a občas jsme zahlédli nad hlavou velkého bílého papouška. Na větvi seděl ledňáček .... (připadá mi taky že je to blbost, byl černý, tropický a Google říká, je to tak). Cestu nám zkřížil i velký suchozemský krab.

Pod kopcem jsme narazili na cedulku, která říkala že někde v pralese před námi je americký tank Sherman.  Došli jsme tím směrem k nějaké chatrči, na které visel papundekl s nápisem, Sherman 3 USD. Chtěli jsme už odejít, když se vynořil z bungalovu  Palaučan, ukázal někam do džungle a jestli prý chceme za ty prachy vidět tank? Vyrazili jsme. On v pantoflích a já v teniskách s kamerou v ruce za ním. Džungle byla plná vyvrácených stromů z nedávného tajfunu. Prodírali jsme se spletí lián a zetlelého listí. Konečně jsem se cítil jako Emil Holub. Došli jsme k nějaké  skále okolo které jsme se protáhli do malého údolíčka. Chudák Sherman, ležel tam na  boku.

V  houští  pralesa, povalenej už nevypadal tak hrozivě jako

Na břiše měl velikou díru.

Jestli najel na minu, která ho převrátila nevím, ale něco ho pěkně zrychtovalo. Okolo ležely zbytky munice.

Když jsem chtěl udělat fotku z motorového prostoru, trochu jsem se zarazil. V hledáčku na mě koukal had.

Další zbytky tanků jsme potkali při návratu domů. Malý japonský tank HA GO vypadal jako větší zahradní sekačka na trávu.

Vedle cesty byly  zaparkované hned tři  LVT americké tanky různých typů a provedení. Bylo to tam jak na šroťáku v Poldi Kladno.

LVT (Landing Vehicle Tracked) transportní tank byla docela užitečná hračka.

Přepravil až 30 lidí. Nebo spoustu užitečného nákladu, vodou a blátem. Mariňáci jej nazývali Water Buffalo (vodní bůvol) nebo Armore Cab (obrněný taxík ). Poháněl ho motor Continental - 250 K. Ve vodě si to ujížděl 11 km/h a po souši čtyřicítkou. Ve vodě se pohyboval díky pásům ve tvaru lopatek, podobné jaké měl kolesový parník Primátor Ditrich. Na celou nádrž dokázal objet ostrov 7 dokola. Poskytoval díky 10 mm pancíři minimálně ochranu před lehkýma kvérama.  A s kanonem 37 mm na věži (jen LVT A4) si dokázal japonské tančíky HA- GO  držet od těla. Proti pevnůstkám osazených děly však moc šancí neměl. Toho důkazem bylo plné parkoviště zničených strojů.
V tropech se stmívá velice rychle. Najednou padla tma a my jsme se vydali k domovu opět bez mapy celkem na slepo. Po tom, co jsme objeli ostrov asi ještě jednou  dokola, narazili jsme na stožáry s elektrikou a ty nás konečně dovedly domů. 
 
Příště  - Letadla  a lodě  na Peleliu  part 3 - závěr