Tak to vidím já, aneb Kdo hledá, najde.

A v tuhle dobu nastupuje všudypřítomný internet. Zprvu snad kvůli vyhledání nejbližší knihovny, avšak po zjištění, že otvírají jen v úterý a to zrovna v tu dobu, kdy se snažíš pochytat ještě nějaký ten paprsek zimního sluníčka ve vykopané díře, otvíráš gůglmapy a koukáš, kde by mohlo něco kápnout…

No a když už na to přišla řeč, trochu se zde zastavím. Ten kdo nezná mapy s označením výskytu ekologicky zatížených lokalit, ten jakoby nebyl, zejména v Sudetech. Tato oblast prošla mnoha změnami, hlavně po odsunu německých obyvatel. Pole a pastviny, kde se původní obyvatel snažil vydolovat živobytí i z toho nejnepříznivějšího terénu se po kolektivizaci zemědělství pro traktory nehodila a nejméně třetina jich byla buďto plánovaně osázena smrkem, či nechána na pospas náletu bříz, olší a osik. Zůstali zde, alespoň na krátký čas pouze prázdné vesnice a ty, které se neosídlili přistěhovalci ze všech koutů Maďarska, Slovenska a jiných východních států, čekalo srovnání se zemí. A právě ty mapy, které jsem zmiňoval na začátku odstavce (kontaminace.cenia.cz) právě tuto dobu zastihují a díky funkci prolínání se současnou satelitní mapou zde jde snadno zjistit změnu krajiny a osídlení oproti konci 50. let.

Další cesta vede přes katastrální mapy (archivnimapy.cuzk.cz), kde ve stabilním katastru najdeme poměrně přesné katastrální mapy Povinného císařského otisku z první poloviny 19. stol, jen je občas pro zadání katastru znát i německý název vyhledávané obce, které katastrální území patří. Zde najdeme přesně zakreslené cesty v polích, které ani na mapě s kontaminací nejdou již rozeznat. Také je zde snadné zjistit, komu zrovna patřil ten či onen kus pole a když víte, že se právě tam každý den lopotil člověk, který spával pod tou samou střechou jako vy a třeba právě ten prstýnek s červeným kamínkem, co tam loni zazvonil, ztratila jeho dcera, když nesla džbánek s mlékem a kusem chleba v šátku, máte pocit, ze kterého hřeje i mrazí zároveň. Lidé si v dřívějších dobách stejně více vážili práce, že…? Každý jedinec vstal se slepicemi, a i kdyby nechtěl, padal na hubu do postele ve stejnou dobu jak ona drůbež. A mezi těmi všemi udřenými sekáči a dřevorubci běhá pan Seidel s kufry, jakoby provokativně na dovolené. Jenže i tento pán má nesmírně důležitou práci. Na stráni nad vsí se zastaví a z kufrů začne vyndávat fotografické náčiní. Je to vždy velká událost a každý, kdo je v okolí se rád na skleněnou destičku nechá i zvěčnit. A jak jde čas a technologie si razí cestu do našich domácností i potomci pana Seidla si uvědomili cenu, jakou by mohli mít ony dávné snímky pro nás, dnešní lid. A z tohoto důvodu najdete na stránkách fotobanka.seidel.cz mnoho fotografií, třeba i z Vašeho okolí.

Samozřejmě existuje mnoho dalších stránek s podobným obsahem, avšak tato fotobanka není možná tolik známá. Ale proč o nich zde v souvislosti s hledáním píši? Z vlastní zkušenosti vím, že jak je někde poblíž místa kde žijí lidé nějaká hezká vyhlídka, lidé si sem chodí sedat, pozorovat a přemítat o životě odjakživa. A jelikož jiná hezčí v okolí není, byl zde i pan fotograf a odtud právě ony snímky pořizoval. A jak si lidé sedají a pak vstávají, z kapes jim to sem tam měděně či stříbrně zacinká a zakutálí se. A pak si při pohledu na těch 200 měďáků v duchu počítáte a nejde Vám do hlavy, že z dob od grešle ke koruně tam muselo vypadat jmění na stádo volů. Tak a když už máme nastudováno, čekáme na vhodný den. Když přijde, stejně leje jako týden předtím, avšak nejsme z cukru a tak hurá do bláta. A už to cinká. Obdélníkový kus kovu s břitem na jedné straně a s dírou uprostřed té druhé. A hned dva. Vedle hliníkové víčko s desítkou uprostřed, opodál se již vespod drnu objeví nazelenalý kousek hlíny a měděná oblá hrana. A hurá, dnes první - hřebík do eternitu. No, nevadí, jede se dál. Když už se sem člověk táhne… Po hodině bez signálu zkouším, jestli zvoní alespoň rýč. Jo aha, já sem si to od toho posledního cigára na pařezu nezapl… tak poslední pokus kolem těhle stromů a o hodinu později na tolik proběhaném místě nad naší vesnicí tahám už pátej krejcar… tady prostě padne vždy. A i když jich má snad každý doma bambilion, lepší než dohledávačkou do oka. No a tak to vydím já. Co vy?:)