Svatý grál pro milovníky historie

Myslím, že jsem udělal hrubou chybu, když jsem se rozhodl jet svým autem do Montséguru v jižní Francii.  Kopce jsou strmé, údolí hluboká a podvozek mého vozidla drží pouze pomocí izolepy. Týden bych si mohl býval užívat na pobřeží Atlantského oceánu jižně od Bordeaux. Hrát petanque a jíst moules marinière, nebýt otrhané skupinky jihoafrických kolegů, kteří otupili můj rozum svou oddaností k jisté léčivé trávě. Přijal jsem pozvání do země Katarů, neboli Pays Cathare, jak jí nazývají Francouzi.

Volkswagen prudce projíždí nebezpečnými průsmyky. Konečně poznávám v jednom z řidičů člena Fabulous Furry Freak Brothers. Jako zázrakem se nám podařilo dostat do Montséguru. Motor se štěkotem zastavil a my zaparkovali na úpatí vrcholu korunovaného hradní zříceninou. Je to úžasná podívaná, ale strmé stoupání je odstrašující. Jsme obklopeni zelenajícími se kopci a slunnou, přátelskou atmosférou, která je však v rozporu s historií místa.

Zde, kde právě stojím, mezi Renaulty a Citroeny, bylo zhruba před 800 lety upáleno více než 200 lidí. Pochmurné hranice v roce 1244 ukončily brutální desetiměsíčního obléhání, které zpečetilo osud posledních Katarů. Katarství, bylo populistickým náboženstvím, jehož přívrženci náleželi k části languedocké populace. Hlásilo se k němu také mnoho šlechtických rodin. Katary nalezneme i v Německu, severní Francii a severní Itálii.

Moji společníci mě zavedli pod listnatou klenbu. Přemítal jsem, proč tyto lidi a jim podobné kataři přitahují. Tato zřícenina, kde se nyní nacházíme, je prý spojená se Sluncem. Můžeme zde pozorovat letní slunovrat. Všechny tyto teorie jsou velmi populární, ale přehlíží fakt, že současná pevnost v Montséguru není z katarského období – z ní se zachovaly jen malé zbytky terasovitých příbytků, těsně za součastnými hradbami.

To je něco, co francouzské turistické informační centrum přehlíží a za co je také kritizováno. Ne, že by na tom záleželo. Jakmile se dostanete na vrchol (asi po 45 minutách) a uvidíte v dáli Pyreneje, cítíte, že jste na jednom z nejzvláštnějších míst Francie. Pokud tedy máte pochopení pro trochu toho historična. A už vám nevadí, že současná zřícenina byla přestavěna po té, co královské oddíly dobyly a zbouraly původní katarský hrad. Úchvatné umístění stále vyvolává silný pocit dramatu statečného vzdoru jeho obyvatel.

Legenda vypráví, že několik dní před pádem pevnosti malá skupina věřících proklouzla pod rouškou noci mezi obléhateli a odnesla s sebou poklad. Co z hradu vynesli, však není známo. Spekuluje se i o svatého grálu.
Není to nic překvapivého. Hrad Montségur je často jmenován hradem svatého grálu. Ve Wolfram von Eschenbachově epické básni Parceval (asi 1200 -1210) jsou fascinující jazykové korelace. Jako hrad grálu je nazýván Monsalvat, což zní hodně podobně jako Montségur a má také stejný význam: "bezpečná hora". Kniha Tažení proti grálu od Otty Rahna (1930) se zabývá spojením mezi katarstvím a svatým grálem. Vykresluje Parcevala zahaleného do úvah o katarech.  Rahnův výzkum upoutal pozornost i Heinricha Himmlera, který z něj udělal archeologa pracujícího pro SS (Rahan se stala námětem k vytvoření jedné z postav ve filmu Dobyvatelé ztracené archy).

Co bylo na tomto náboženství takového, že katolická církev proti němu vedla dvacetiletou válku se snahou jej zcela vyhladit? Kataři odmítali nejvíce obávaná dogmata katolicismu: peklo a očistec.  Místo toho věřili v reinkarnaci. To je také důvod, proč si vysloužili přízvisko "západní buddhisté" v Masakru na Montséguru od Zoé Oldenbourgové. Věřili, že křesťanská nauka o zmrtvýchvstání nepoukazuje na fyzické vzkříšení mrtvého těla z hrobu, ale něco mnohem více védského.
Byli přesvědčeni, že každý člověk v sobě nosí jiskru božského světla, které je zakryto fyzickým tělem.  Podle nich tento svět vytvořilo nižší božstvo podobné tomu, co gnostici nazývají Stvořitelem.  Lidstvo je uvězněno ve znečištěném světě vytvořeném uzurpátorským Bohem a ovládaného jeho zkorumpovaný posluhovači.
Na cestě k osvobození je proto nutné se oprostit od středověké "souhlasné reality", včetně jejích duchovních, dogmatických a sociálních struktur.

Láska a moc pro ně byli naprosto neslučitelné. Odmítali všechny druhy války – ve středověku neobvyklý postoj.
Jejich hippie nízory zde ale nekončily. Kataři upřednostňovali neformální vztahy a odmítli manželský slib. Pokud se člověk dostal před inkvizici a byl obviněn z katarství, stačilo prokázat, že je ženatý a mohl být propuštěn.
Uznávali apoštoly jako zakladatele křesťanství. Řím však v jejich očích zradil původní poselství čistoty. Není tedy divu, že katolická církev považovala jejich hnutí za nebezpečně kacířské.

Papež Inocenc III. postavil křižácké vojsko pod velení opata Arnaud-Amauryho. V prvním vážném vojenském střetnutí bylo v roce 1209 obléháno město Béziers.  Jejímu katolickému obyvatelstvu byla poskytnuta možnost volně odejít, ale mnoho se jich rozhodlo bojovat po boku katarů. Když byla Arnaudovi položena otázka jak rozeznat katary od katolíků, odpověděl: „Pobijte je všechny, Pán pozná svoje vlastní.“

Dveře kostela svaté Máří Magdaleny byly vylomeny a 7000 uprchlíků, včetně žen a dětí, bylo zmasakrováno.  Ve městě bylo dalších tisíce lidí zabito nebo mučeno.  Mnozí byli oslepeni, vlečeni za koňmi, nebo použiti jako terče.  Co z města zbylo, bylo spáleno na popel.  Arnaud napsal papeži: „Dnes bylo, Vaše Svátosti, 20 000 kacířů probodnuto mečem.“

Většina nynějších poznatků o katarech pochází od jejich nepřátel, jelikož jejich vlastní spisy byly na příkaz papeže zničeny. Díky tomu máme jen zkreslený pohled na jejich víru.  Katarské ideologie jsou podrobovány diskusy a akademici často obviňují své oponenty ze spekulací. Procházel jsem se kolem hradeb hodiny, stál na plošinách, z nichž turisté mohou obdivovat úžasný výhled na okolní krajinu. Slunce se nachýlilo k západu.
Těch několik málo turistů, včetně mých společníků, stojí tiše a vědoucně se pohlížejí jeden na druhého – sdílejí okamžik.

Dlouho všichni stojíme a nasloucháme. Toto místo je naplněné něčím nevysloveným. Možná je to nostalgie z toho, co nikdy nebylo. Ze světa, kde kataři jsou stále mezi námi.