SVATOVÁCLAVSKÁ DOBROVOLNICKÁ ROTA (SDR) - Freiwillige St. Wenzels-Rotte

Psal se rok 1945, válka se pomalu chýlila ke konci a dny existence Třetí říše byly sečteny. I přes všechna fakta, která předurčovala Nacistům prohru, se v jejich řadách našli fanatici, kteří si realitu nechtěli připustit a vymýšleli, jak by snad onen nešťastný konec mohli odvrátit…

Jakýmsi posledním výkřikem do tmy bylo i zřízení Svatováclavské dobrovolnické roty se souhlasem K. H. Franka 5. března 1945. Jednalo se o ryze český dobrovolnický útvar, který měl být nasazen proti postupující sovětské armádě v rámci Waffen SS. Nábor probíhal především v řadách Ligy proti bolševismu a v tehdejším protektorátním Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, jehož členy byli podle nařízení protektorátní vlády z 28. května 1942 povinně všichni mladiství árijského původu mezi 10 a 18 rokem věku. Nábor vedl člen vedení kuratoria Karel Michalíček a probíhal jak v Praze, tak i ve venkovských okresech.

Kolem 21. března byla odvedena první skupina do výcvikového centra v Čeperce u Unhoště v počtu padesáti dobrovolníků. Dalších třicet adeptů se připojilo v polovině dubna.

Představa K. H. Franka a Teunera byla zcela jiná, počítali s alespoň 1000 muži. O takové malé útvary neměli zájem, což se projevilo především v zásobování. Dobrovolníci cvičili jen s puškami a bodáky. Nejtěžší zbraní, kterou měli k dispozici, byl kulomet. Místo instruktorů SS měl výcvik na starosti poručík Wehrmachtu Beywl. Ten svým svěřencům předával bohaté zkušenosti z války. Jedna hodina denně byla vyhrazena českým velitelem Svatováclavské roty Eduardem Chalupy k nacistickému světonázorovému myšlení. Mezi další faktory bezvýznamnosti roty patřilo i oblečení, místo uniforem SS, nosili dobrovolníci tmavomodré tepláky a bundy na zip. Z výstroje SS zbyly jen maskovací haleny a vysoké boty. Místo přídělů SS dostávali k obědu jen slaneček s bramborem.

Celou dobu tížil útvar nedostatek času. Původně měly být na výcvik vyhrazeny tři měsíce. Tuto délku stanovil při jednáních v březnu 1945 SS-brigadeführer Bernhard Voss, který se podílel na zákroku proti českému studentstvu v listopadu 1939 a také na ruzyňských popravách studentů.

Realita byla však úplně jiná, dobrovolníci neprošli ani základním výcvikem. Vypuklo totiž květnové povstání, v tuto dobu čítal útvar 77 mužů, kteří se do bojů nikdy nezapojili. Než stačili použít svoje poznatky z výcviku, dorazili do hotelu Čepelka revoluční povstalci z Kladenska. Bylo zjevné, že šli na jisto a přesně věděli, kdo jsou ve skutečnosti mladíci oblečení v stejnokroji Kuratoria. Rotě nezbývalo nic jiného, než se vzdát. Zadržení členové útvaru, včetně velitele Eduarda Chalupy skončili v internačním táboře v Unhošti.

V řadách tehdejších nacistických představitelů se již zpočátku ozývaly pohrdající hlasy na stranu Svatováclavské dobrovolnické roty. Na všechny se zmíním o tehdejším ministrovi školství a lidové osvěty Emanuelu Moravcovi, který měl údajně prohlásit:
„Svatováclavská rota? To nic není! Potřebujeme vlastní jednotky SS.“

Jaký byl však skutečný důvod ke zřízení této jednotky? Hitler sám by nejspíš nedal vůbec souhlas k takovému kroku: přímou účast v boji považoval za čest a to nenáviděným Čechům přeci nepřísluší. V úvahu přichází možnost, že po obsazení Čech a Moravy Rudou armádou, vytvoří členové české kolaborantské formace záškodnické bandy v jejím týlu. K realizaci však nedošlo a myšlenka rozvratu nepřátelské armády, zůstala na věky pohřbena.

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu

Dovětek pod čarou od Elmary

Otázka vzniku „českých“ jednotek SS je do dnešních dnů stále spíše mytologickou věcí. Velmi často se tak v literatuře objevuje divize „Bohmen und Maren“, která ale nikdy tento název oficielně neobdržela a hlavně, její příslušníci nebyli českého původu. Divize tak měla dostat toto jméno podle místa svých posledních bojů.
Členové nechvalně známého protektorátního kuratoria, v čele s Emanuelem Moravcem, se dlouhou dobu snažili přesvědčit Němce o možnosti vytvoření českých jednotek Wafen SS. Vysněnou, a první divizí, se pak měla stát St. Vencl. Postoj k možnosti nasazení českých vojáků se ale u německé vlády po celou válku nezměnil (byl konstantně zamítavý, a jsou známé výroky Adolfa Hitlera o tom, že žádná česká matka v této válce nebude ronit slzy pro své syny atd.).

A tak, až na výjimečné akce českého vládního vojska v Itálii, které ale pro němce skončily očekávaným fiaskem (přechod vojáků k partyzánům, předávání zpráv atd.), se žádná česká celistvá jednotka bojů po boku němců nezůčastnila.

(pokud budete k tomuto tématu chtít něco doplnit (informace, fotografie atd) pište prosím na klub@lovecpokladu.cz

Cílek, R.: Protektorát: poslední dějství aneb FESTUNG BÖHMEN

Borovička, M.: KOLABORANTI

www.svet.czsk.net, www.obrys-kmen.cz, www.kcprymarov.estranky.cz, www.militaria.cz