Středověká nákončí pochev mečů ze západních Čech

Abstract: V posledních letech se podařilo získat a zdokumentovat nové typy artefaktů, které významně přispívají k poznání středověké hmotné kultury. V roce 2015 byly do sbírek Západočeského muzea v Plzni předány tři exempláře bronzových nákončí pochev mečů, nalezených v okolí Stříbra (okres Tachov). Nákončí naleží do skupiny nálezů rozšířených především v jihozápadní části Německa. Nálezy ze západních Čech tak podstatně doplňují tuto skupinu a rozšiřují jejich výskyt i na území Čech.

Úvod

Masivní rozvoj detektorové prospekce s sebou kromě množství negativních průvodních jevů přináší i množství pozitivních aspektů. Jedním z nich je rostoucí uvědomění a odpovědnost nálezců, která se projevuje i mnohem aktivnější spoluprací s archeologickými pracovišti. Díky této vzájemné spolupráci se daří získávat nebo evidovat nové typy artefaktů, které se dosud ani v průběhu archeologických výzkumů ani v průběhu povrchové prospekce nedařilo zachytit. Tyto nálezy tak zcela zásadním způsobem rozšiřují možnosti interpretace pravěkých a středověkých struktur i událostí.
V roce 2015 se podařilo získat a zdokumentovat tři raně středověká kování spodní části pochvy meče. Všechny byly nalezeny v okolí Stříbra (okres Tachov). Nálezové okolnosti předmětů byly dodatečně ověřeny přímo v terénu.

Popis předmětů

Stříbro, okres Tachov. Přír. č. 6/2015 OZAV (obr. 2: 1, 3: 1). Předmět byl nalezen v lese, poblíž lesní komunikace, v hloubce cca 15 cm ve vrstvě lesního humusu. Bronzové lité nákončí typu U, prolamované s diamantovým motivem. Diamantový motiv je tvořen v horní části pásem přibližně rovnoramenných štíhlých trojúhelníků, ve spodní části pásem nepravidelných trojúhelníků. Na vnitřní straně nákončí jsou zřetelně patrné stopa po odlévání, jen částečně zahlazené. Zadní část kování je zčásti odlomena. Šířka 37 mm, výška 35 mm, tloušťka 11 mm, hmotnost 9,28 g. Předal: J. Málek.

Stříbro, okres Tachov. Přír. č. 8/2015 OZAV (obr. 2: 2, 3: 2). Nákončí bylo nalezeno v lese, na jižní straně svahu příkře se sklánějícímu k Petrskému potoku, v hloubce cca 15 cm ve vrstvě lesního humusu. Ve svahu pod místem nálezu se nachází množství liniových objektů (strží a teras), částečně zřejmě přírodního původu. Bronzové otevřené nákončí typu U. Prolamovaný motiv tvoří jednoduchý středový vertikální pásek a dva podvěšené půlobloučky v horní části, spojující středový pásek s okrajem nákončí. Horní část nákončí je po celém obvodu profilována drobnými obloučky. Plocha středového pásku a horního okraje je zdobena nepravidelnou vytepávanou klikatkou. Ve spodní části nákončí je drobný nálitek peckovitého tvaru. Zadní část kování je odlomena. Šířka 32 mm, výška 53 mm, tloušťka 14 mm, hmotnost 10,58 g. Předal: J. Málek.

Strahov, okres Tachov. Přír. č. 1/2017 OZAV (obr. 2: 3, 3: 3). Nákončí bylo nalezeno v lese, na západním svahu, který se příkře svažuje do údolí potoka Hadovky, v hloubce 10–20 cm, ve vrstvě lesního humusu. Severně od místa nálezu jsou dochovány pozůstatky pravděpodobně středověkých komunikací v podobě hlubokých úvozů. Ty směřují zhruba do míst, kde se do Hadovky vlévá od severovýchodu Čelivský potok. Bronzové otevřené nákončí typu U. Výzdoba je tvořena lilií, vystupující ze spodní části nákončí a sahající přibližně do dvou třetin výšky. Na obou bocích se nacházejí drobné nepravidelné, zhruba zaoblené výstupky, přesahující úroveň horního pásku. Další dva výstupky, spíše trojúhelníkového tvaru, vystupují uprostřed horního pásku. Další dva výstupky, spíše trojúhelníkového tvaru, vystupují uprostřed horního pásku. Horní okraj i lilie jsou zdobeny nepravidelnou vytepávanou klikatkou. Ve spodní části nákončí je drobný nálitek peckovitého tvaru. Šířka 34 mm, výška 44 mm, tloušťka 13 mm, hmotnost 13,69 g.

Analýza nálezů

Raně středověká nákončí pochvy meče patří k poměrně řídkým nálezům, a to i v rámci celé Evropy (obr. 6). V evropských nálezech můžeme rozlišit v zásadě dvě typologické skupiny nákončí, jejichž výskyt je poměrně striktně geograficky ohraničen, a které se nepřekrývají nebo jen v omezené míře. Rozsáhlou skupinu tvoří tzv. severský (baltský) typ, který je hojně rozšířen v severoevropském a východoevropském prostoru (Korzuchina 1950; Eniosova 1994; Sikora 2001; 2003; Livoch 2008; Kainov 2009). Základní typologii těchto ákončí zpracoval P. Paulsen (1953) a nověji V. Kazakevičius (1992; týž 1998). Tato nákončí jsou převážně litá, řidčeji spojovaná z více samostatně odlévaných částí, s bohatou výzdobou s geometrickými, rostlinnými, zvířecími, lidskými a dalšími motivy.
Druhá, podstatně skromnější skupina nákončí se vyskytuje v prostoru západní Evropy, především na území současného jihozápadního Německa. Na rozdíl od severské skupiny nejsou ve většině případů odlévané, ale vyrobené z plechu, a také výzdoba je podstatně jednodušší. Tvoří ji jednak jednoduchý prolamovaný motiv na těle nákončí, jednak jednoduchá rytá či vytepaná výzdoba tvořená paralelními rýžkami nebo klikatkou. První pokus o typologii tohoto typu nákončí představil R. Koch (1986), který známé exempláře rozdělil  do 5 typových skupin. Na Kochův pokus navázal ve svém rozsáhlém přehledu středověkých předmětů z barevných kovů S. Krabath (2001, 60–68). Nově vyčlenil 14 typů, a to převážně doplněním Kochovy typologie o nové nálezy, a pravděpodobně také rozšířením chronologického záběru. Ta část jeho typologické řady, která odpovídá sledovaným nákončím, je však beze změny převzatá z Kochovy studie (obr. 4).

Analyzované předměty můžeme jednoznačně přiřadit k západní skupině nákončí. Lité kování s diamantovým vzorem má poměrně přesnou analogii v nálezu ze Sandhofu bei Wenzenbach (cca 10 km severovýchodně od Regensburgu; obr. 5: 4) a s drobnými rozdíly i v poněkud jednodušším a méně propracovaném nálezu z Pasova (obr. 5: 5; Koch 1986, 199, obr. 6; Typ 4). Od uvedených nálezů se stříbrské nákončí liší především absencí peckovitého nálitku na spodní straně; nákončí nenese ani případné stopy po jeho sekundárním odstranění. Velmi podobné nákončí bylo v letošním roce nalezeno v Ostrově v Podkrkonoší (okres Jičín) a odevzdáno do Muzea východních Čech v Hradci Králové. (Muzeum východních Čech v Hradci Králové, přír. č. 101/2017, inv. č. 87031.)
Kování č. 2 ze Stříbra odpovídá Kochovu typu 2 (Koch 1986, 197). Blízkými analogiemi jsou nálezy ze Straubingu (Neumaier 1991; obr. 5: 1) a Ingolstadtu. Ačkoliv tvarově se jedná o shodný typ se dvěma podvěšenými obloučky pod horním okrajem, stříbrský nález vykazuje některé významné odlišnosti. V prvé řadě jsou to již jeho rozměry; stříbrské nákončí je podstatně vyšší a také tvar je více protažený. Stříbrský exemplář je také celkově subtilnější a působí výrazně propracovaným dojmem. Tomu odpovídá subtilita obloučků, způsob jejich napojení na středový pásek, a v neposlední řadě i ozdobné obloučkové zakončení horního okraje. Velmi podobná je naopak vytepávaná výzdoba jednoduché nepravidelné klikatky. Nákončí, které je rozměry i provedením (ž na zvlněný okraj) podobné stříbrskému nálezu, bylo nalezeno na hradišti Araberg (Oberösterreich) a je uloženo v Oberösterreichische Landesmuseum Linz (i. č. B 60008/84; obr. 5: 6).

Kování č. 3 ze Strahova u Stříbra se zachovalo nejlépe, bez poškození a výraznější deformace tvaru. Tvarem i způsobem výroby v zásadě odpovídá předchozím nálezům, avšak výtvarné pojetí je mírně odlišné. V publikovaných typologiích (Koch 1986, 197–199; Krabath 2001, 62) nenacházíme přímou analogii. Podobné nákončí zdobené lilií zatím nebylo ve středo- a západoevropském materiálu publikováno. S celou popisovanou skupinou jej však spojuje nejen celkový tvar a způsob provedení, ale také vytepávaná klikatka na lilii i horním okraji.

Z České republiky byly prozatím publikovány tři podobné nálezy kování pochvy meče, a to z Ptákovy hory (k. ú. Lhota u Medvědic), okres Litoměřice, ze Ždánice, okres Hodonín, a zlomek nákončí ze zaniklé středověké vesnice v poloze Pod Habrem (k. ú. Roudnice), okres Hradec Králové (Profantová – Štolba 2012). Všechna tři kování odpovídají typu 5 podle Kocha (Koch 1986, 199–200), resp. typu 13 podle Krabatha (Krabath 2001, 62, obr. 11). Další publikovaný nález, odpovídající Kochovu typu 1B a Krabathovu typu 210, pochází z Dobroměřic (okres Louny), ovšem bez jasných nálezových okolností (Korený 2012). Dalších několik nálezů nákončí pochev různých typů bylo nalezeno při detektorových průzkumech na území Čech; jejich vyhodnocení bude provedeno později, po dohledání příslušných nálezových okolností.

Chronologie představených typů nákončí pochvy zatím nelze opřít o zcela spolehlivé záchytné body. Obecně se nákončí tvaru U datují do intervalu 10.–13. století, kdy jsou nahrazována modernějšími typy tvaru V (Koch 1986, 202). Datování nákončí typu Koch 5, jehož analogie byly nalezeny ve Lhotě u Medvědic, Ždánicích a v Roudnici, se opírá o stratifikovaný nález z Kelheimu, datovaný do 11. – počátku 12. století. Nákončí bylo nalezeno pod vyrovnávací vrstvou, porušenou hradním bergfritem z 12. století (Koch 1986, 200). Další shodný typ byl nalezen ve středověké osadě Stillfried. Počátky osídlení spadají už do 11. století, nicméně další nálezy pocházejí z vrcholného středověku (Felgenhauer-Schmiedt 1988). Ostatní dostupné nálezy tohoto i dalších typů postrádají stratigrafický kontext umožňující spolehlivé datování (Gross 2010, 681–684; Theune et al. 2011, 201–102; Sankiewicz 2012). Spolehlivou oporu nepřinesly ani ikonografické prameny. Na jejich základě je sice možné datovat otevřená nákončí typu U do širokého intervalu 11.–14. století, dostupná vyobrazení však nejsou dostatečně podrobná a spolehlivá, aby jich bylo možné užít pro bližší zařazení konkrétních typů. Podrobná analýza vyobrazení nákončí ve středověkých malířských a sochařských památkám bude ještě předmětem podrobnější studie.

Martin Čechura

Literatura

Eniosova, N. V. 1994: Ažurnye nakonečniki nožen mečej X–XI vv. na territorii Vostočnoj Evropy, in: Istorija i evolucija
drevnich vešcej. Sbornik statej, s. 100–121. Moskva.
Felgenhauer-Schmiedt, S. 1988: Die Besiedlung der wallanlage im Hoch- und Spatmittelalter (1000–1500). in: Stillfried.
Archaologie – Anthropologie. Veroffentlichungen des Museums fur Ur- und Fruhgeschichte (Sonderband 3), s. 137–147.
Gross, U. 2010: Militarische Raritaten: Zwei Schwertschmeidenmundbleche des 5. Jahrhunderts und drei Ortbander des
Hoch- und beginnenden Spatmittelalters. Fundberichte aus Baden-Wuttenberg 31, s. 677–686.
Kainov, S. J. 2009: Nakonečniki nožen mečej iz Gnezdova. Acta Militaria Mediaevalia 5, s. 79–110.
Kazakevičius, V. 1992: Sword chapes from Lithuania. In: (eds. A. Loit, E. Magurevies, A. Caune): Die Kontakte zwischen
Ostbaltikum und Skandinavien in fruhen Mittelalter, s. 91–107. Stockholm.
Kazakevičius, V. 1998: Iš vėlyvojo geležies amžiaus baltų ginklų istorijos. Lietuvos Archeologija 15, s. 287–332.
Koch, R. 1986: Ein durchbrochenes Schwertortband vom Schwanberg bei Rodelsee. In: Aus Franken Fruhzeit. Mittelalterliche
Studien 37, s. 193–206.
Koreny, R. 2012: Středověke nakonči pochvy meče z Dobroměřic, okr. Louny. Archeologie ve střednich Čechach 16,
s. 945–947.
Korzichina, G. F. 1950: Iz istorii drevnerusskogo oružija XI veka. Sovetskaja archeologija 13, s. 63–94.
Krabath, S. 2001: Die hoch- und spatmittelalterlichen Buntmetallfunde nordlich der Alpen. Eine archaologisch‑kunsthistorische
Untersuchung zu ihrer Herstellungstechnik, funktionalen und zeitlichen Bestimmung. Gottingen.
Liwoch, R. 2008: Zachodnioukraińskie miecze i trzewiki pochew mieczowych od X do połowy XIII w. Acta Militaria
Mediaevalia 4, s. 39–59.
Neumeier, J. 1991: Ein mittelalterliches Ortband aus dem Limeskastell Schlossau (Neckar-Odenwald-Kreis). Archaologische
Nachrichten aus Baden 46, s. 30–31.
Paulsen, P. 1953: Schwertortbander der Wikingerzeit. Stuttgart.
Profantova, N. – Štolba, M. 2012: Raně středověke nakonči k pochvě meče z Českeho středohoři. Archeologicke rozhledy
64, s. 357–361.
Sankiewicz, P. 2012: Poźnośredniowieczny trzewik pochwy miecza z Ostrowa Radzimskiego. Acta militaria Mediaevalia
8, s. 243–251.
Sikora P. 2001: Dolne okucia pochew mieczy (tzw. trzewiki) z terenu połnocnej Słowiańszczyzny we wczesnym średniowieczu
– katalog źrodeł. Materiały i Sprawozdania Rzeszowskiego Ośrodka Archeologicznego 22, s. 107–132.
Sikora P. 2003: Fruhmittelalterliche Ortbander bei West- und Ostslawen. Versuch einer typologisch-chronologischen
Einordnung. Zeitschrift fur Archaologie des Mittelalters 31, s. 11–38.
Theune, C. 2011: Das Land an der March im Mittelalter. Archaeologica Austriaca 93/2009, s. 79–150.