Stovky perfektně zachovalých artefaktů odhalil tající ledovec v Norsku

Archeologové nedávno zveřejnili studii s dokumentací vzácných artefaktů z dávno zapomenuté stezky v horském průsmyku pod tajícím ledovce Lendbreen v Norsku. Mezi mnoha nalezenými předměty byly např. tisíce let staré lyže, šípy, nástroje, oblečení či pozůstatky psa i s obojkem a vodítkem.

S měnícím se podnebím v Norsku ledovcových oblastí ubývá, což neustále přináší nové artefakty skryté po staletí nebo dokonce tisíciletí. Tání ledovce Lendbreen v poslední době odhalilo stovky artefaktů z vikinského období, římské doby železné a dokonce i doby bronzové. Pozoruhodně skvěle zachovalé předměty lemovaly někdejší frekventovanou stezku, u které se našlo různé oblečení, rukavice, obuv, přes padesát kusů látky, vycházková hůl s runovými nápisy, nůž, podkovy, jezdecké vybavení a saně, dále různé řemeslné nástroje, zvířecí (nejčastěji koňské) pozůstatky a mnoho dalších informačně hodnotných předmětů…

Dosud zmrzlá část ledovce pokrývá oblast mezi 1 690 až 1 920 metry nad mořem; horský průsmyk však stoupá až k 1 973 m nad mořem. První důkazy o skryté stezce byly pozorovány v roce 2011, kdy tající ledovec odhalil kamenné mohyly stavěné jako směrníky pro identifikaci cesty. Mezi lety 2011 až 2015 probíhal sběr a dokumentace ledovcem vydaných artefaktů, které díky suchému mrazivému podnebí vydržely v perfektní kondici.

„Zachovalost předmětů z ledu je prostě ohromující,“ uvedl ve studii její spoluautor Espen Finstad, archeolog z Ministerstva kulturního dědictví v norském Lillehammeru. A dodal, že v roce 2019 odhalil výzkum ještě zajímavější nálezy, včetně zbytků vodítka a psů, či „dřevěné krabičky s dosud zavřeným víkem.“ Ty jsou ale předmětem probíhající studie a budou prezentovány zřejmě v příštím roce.

Podle studie zveřejněné 16. dubna v časopise Antiquity představují tyto nálezy zajímavé svědectví o každodenním životě tehdejších lidí a poukazují na význam horských cest v tomto regionu. „Ztracený horský průsmyk je pro nás - glaciální archeology - objevem snů,“ uvedl v prohlášení hlavní autor studie Lars Pilø, ředitel Programu glaciální archeologie (GAP). Program spolupracuje s okresní radou v Innlandetu a muzeem kulturní historie na univerzitě v Oslu v Norsku. GAP restauruje, konzervuje a identifikuje historické artefakty z mizejících norských ledovců.

Mrtvá zvířata a rozbité nástroje byly cestujícími pravděpodobně opuštěny, na místě ponechány, byť studie připouští, že mohly být jednoduše ztraceny. Uhlíkové datování přibližně šedesáti předmětů potvrdilo, že průsmyk byl aktivně používán od roku 300 až do roku 1 500 n.l. Některé předměty, jako například lyže a šípy, pocházejí z doby bronzové (1 750 až 500 př. n. l.) a několik artefaktů bylo dokonce ještě staršího data. Největší počet artefaktů však byl datován kolem roku 1000 n.l., proto se vědci domnívají, že horský průsmyk byl nejrušnější právě v tomto „vikinském“ období.

Na rozdíl od mnoha jiných alpských či himalájských průsmyků byla tato trasa nejrušnější v zimě, protože pohybovat se po cestě v době, kdy byly skály bez sněhové pokrývky, muselo být velmi obtížné, tvrdí studie. Vědci také rekonstruovali, jak se cesta postupem času měnila. Pakliže byla v období Vikingů téměř silnicí, postupně degradovala a nejpozději do 16. století byla opuštěna zcela. Pravděpodobně kvůli tání souvisejícím se změnami klimatu, ekonomickým otřesům a příchodu  pandemií z Evropy.

Roman Němec

Březová hůlka k předení vlny - datovaná přibližně do roku 800 nl

Dřevěný nástroj z jalovce - bránil kůzlatům nebo jehňatům pít mléko, které bylo určeno pro lidskou spotřebu

Rukavice vyrobené z různých kousků tkaniny - datované do devátého století.

Artefakty

zdroje: foxnews.com, livescience.com, arch.cam.ac.uk, cambridge.org