Statek Bezejovice

Při svém mnohaletém naprosto amaterském pátrání po různých artefaktech druhé světové války jsem si vždy vybíral lokality o kterých si člověk aspoň trocha znalý dobových faktů udělá v brzké době vlastní názor, který ovšem nemusí korespondovat s názorem ostatních hledačů a podobně jako já postižených bláznů.

Podlehl jsem fámám, informacím a sdělením, že právě v Bezejovicích by se měl nalézat štěchovický poklad se vším všudy. To znamená zlato a šperky, ukořistěné obrazy po celé Evropě, dokumenty s čísly kont ve švýcarských bankách, tajné zbraně, vyvinuté Němci za II. světové války a dokonce, že je to místo úkrytu Jantarové komnaty.

Podařilo se mně do Bezejovic přijet napoprvé. Tato poznámka je zcela na místě. Bezejovice, to je v podstatě jen statek, úplně stranou komunikací. Ideální místo pro poklidnou turistiku. Z přilehlého stavení vyjde paní a nabádá mě, abych si dal pozor na psa. Pro jistotu jde se mnou a se psem mě seznámí. Je to pěkný řízek, ale poslouchá na slovo. Jsem přijat, mám volný pohyb.

Bezejovice patřily do území, které bylo v roce 1942 vyňato z protektorátního soudnictví a přešlo pod III. Říši, tedy platila zde pravidla, jurisdikce III. Říše. V blízkosti bylo zřízeno vojenské cvičiště a hlídáno německými hlídkami, které nosily na krku zavěšený půlměsíc. Do nejbližšího okolí patřilo letiště v Nesvačilech.

A právě na tomto letišti v druhé polovině dubna 1945 přistálo několik letadel. Důležitá jsou však letadla dvě. Piloti pro to měli hned dva důvody. Jedním z nich byl, že neměli na co letět dále. A ten druhý, že nebylo kam letět. Z východu se blížila Rudá armáda a ze západu Američané. Na konci války to bylo vlastně poslední území ovládané německou armádou.

Náklad dvou letadel nebyl určen pro Nesvačily. Jednalo se o 18 beden, jak se svědci vyjádřili za II. světové války, naloupeného umění po celé Evropě. Náklad byl určen pro Argentinu pro palác Juana Perona.

Samozřejmě, že letadla neměla letět do Argentiny, ale jen do Španělska. Pak po moři k cíli se měl náklad dostat na místo určení.

Byla to třímotorová letadla typu JU 52. Ještě jedna věc, týkající se přistání byla nápadná. Letadla přistála krátce po poledni nebo odpoledne. Po přistání za setmění byla letadla vyložena a druhý den nebylo po letadlech ani nákladu památky.

Důvod mohl být jen jeden. Případní svědkové si měli myslet, že letadla odletěla. Ale ona neodletěla. Jsou někde uschována i s bednami nákladu. Musí to být někde blízko a nejen blízko, muselo to být i na bezpečném místě a tak se nabízí otázka, nemohly by být takovým bezpečným místem právě Bezejovice, německé území. Aby kamufláž byla totální, našly se deníky z obou letadel. Jako důvod přistání byla uvedena oprava podvozku.

Jak to bylo vlastně s Bezejovicemi. Jejich majitelem za první republiky byl pan Vilém Hromádko, jinak předseda správní rady plzeňské zbrojovky. K jeho přátelům patřili jistý doktor Edvard Beneš a Josef Visarionovič Stalin. Ne, to není shoda jmen, pan Vilém Hromádko měl skutečně po vzniku založení SSSR v roce 1922 pracovat na našem velvyslanectví v Sovětském svazu. A mimo to. V roce 1945, a to už hned 1. června dostal od přednosty kanceláře prezidenta republiky potvrzení, že podával panu prezidentovi republiky a londýnské vládě cenné informace, které také podával sovětské vládě a tím že našemu boji prokázal cenné služby.

Za II. světové války byly Bezejovice napsány na Heinricha Himmlera, druhého muže třetí říše. Zde se setkával s Reinhardem Heydrichem a Otto Skorzenym.

Co je však zajímavé, neexistuje jediná písemná zpráva, která by potvrzovala, že se zde tak vysocí představitelé třetí říše scházeli. Nelze najít vůbec žádný kompromitující materiál. Ani třeba takový detail, jako by byl účet za potraviny. Jsou však svědci, v některé literatuře jsou konstatováni jako údajní svědci, kteří tvrdili, že o pohybu výše uvedených pánů existuje fotografický materiál.

Co však není domněnka je skutečnost, že jedné noci byl vytažen z postele zedník Turek. Měl ve sklepě pod bezejovickým statkem zazdít nebo přepažit určitý prostor. Zedník Turek se domníval, že po skončení práce skončí i jeho život a proto na stěnu napsal, zřejmě zednickou tužkou, že stěnu stavěl právě on. Na jeho práci se přišlo teprve před několika lety.

Na nedalekém letišti v Nesvačilech byl na konci dubna 1945 viděn létající aparát, kterému dnes říkáme UFO. Pod budovami statku se mají nacházet rozsáhlé prostory, které kdysi sloužily výrobě a dnes by mohly sloužit pro úschovu právě takového diskovitého aparátu.

Po shrnutí všech těchto domněnek, ideí a výpovědí svědků se velká většina hledačů pokladů kloní k domněnce, že štěchovický poklad není uložen ve Štěchovicích, ale v Bezejovicích.

O Bezejovice je neobvyklý zájem. Sotva jsem se na statku objevil, vedle z přilehlé budovy vyšel pán a překvapil mě otázkou, zda patřím k pánovi, který zde pomocí virgule hledá poklad.

Je ráno, krátce po 9. hodině, je pracovní den a já si myslím, že v Bezejovicích budu budit kohouty a zatím jsem jen druhý. Ten hledač pokladů skutečně hledal pod stromy vně statku v trojúhelníkových konfiguracích nějaký poklad. Takto plánovitě rozrýt půdu nemohl udělat ani divočák, ani vysoká, to musel udělat člověk. Byly to naprosto pravidelné trojúhelníky. A neznámý hledač se měl zmínit, že pod statkem v dutých prostorách jsou ukryty tisíce tun železa.

Vyjdu před statek. Jsem u nevelkého bazénu. Bazén podle některých hledačů pokladů má uměle vytvořené dno. V době, kdy Bezejovice patřily III. říši byl údajně mnohem hlubší.

Kolem bazénu potkávám dva pány, kteří jsou připraveni mně všechno ukázat. Nepřekvapila mě informace, že v okolí bylo 12 palebných postavení, ale další sdělení. Pod bazénem za doby III. říše měly probíhat práce na pokusech s atomovým reaktorem. Zdá se mně to až přehnané. Čemu však chci věřit, je sdělení, že nedávno byly v okolí statku nalezeny německé helmy. Závěr diskuse je však překvapující. Nejedná se o německé helmy, ale o helmy z umělé hmoty, které používají stavebníci. Že na tuto helmu nenajelo auto, které si poškodilo motor, ale že ji našel jeden z obyvatelů, který šel do sousední vesnice na pivo. Dělám si závěr. Vytváří se takto informace nebo vědomé dezinformace.

To by bylo příliš jednoduché. Je tady také sdělení pana Hromádka. Po válce se měl vyjádřit, že Bezejovice skrývají velké tajemství a až bude jednou bude objeveno, budou Bezejovice tak slavné, a dozví se o nich celý svět. A dále, našli se svědci, kteří přísahali, že byli při tom, když ve statku byly ukládány nějaké bedny.

Kdo ví co se ještě skrývá pod povrchem a co bylo již nalezeno ale záměrně utajeno.
Faktem ale zůstává skutečnost že celé okolí statku je v současnosti majetku Izraelské společnosti která zde staví velké golfové centrum.

Jen tak mne napadlo,není to úžasném důvod jak se celkem oficiálně hrabat v zemi a nevzbudit ani stín pochybností?

Dafy.