Sen všech Lovců Pokladů stále uniká svému odhalení

Téměř deset tun zlata a pytlů k prasknutí nacpaných zlatem, část tohoto pokladu říšské banky s největší pravděpodobností stále čeká na svého objevitele. S blížícím se koncem války se objevily obavy, že nacisty nahromaděné bohatství by mohlo přijít vniveč a tak byl spuštěn projekt záchrany posledních Hitlerových finančních rezerv. Podle dochovaných informací zmizeli peníze v bavorských horách, kde byli ukryty. Vzniklo tak neodolatelné lákadlo pro všechny novodobé Lovce Pokladů.

Duben 1945, spojenecké bombardovací letouny útočí na hlavní město Německa , Hitlerovým stoupencům se krátí čas, sovětské oddíly překročily Odru a rudá armáda se připravuje vzít Berlín útokem. Zatím co spojenci kolem hlavního města utahují smyčku, poslední přisluhovači Hitlerova režimu pracují na záchraně zbylého bohatství. S postupujícími jednotkami hrozí, že zlato říšské banky padne do rukou spojenců. Ministr propagandy Goebbels a předseda říšské banky vydali rozkazy k přesunu.

Hlavní pokladník banky Georg Necebant dohlíží na naložení a transport téměř deseti tun zlata, policejní náměstek Georg K. který měl s Necebandem na transport dohlížet se v tušení, že Berlín nějakou dobu neuvidí, rozhoduje sebou vzít i dceru která v tomto příběhu dokládá skutečné svědectví. Na třech nákladních automobilech bylo naloženo 385 pytlů s penězi, každý z nich obsahoval dvě zlaté cihly, celkem tedy 770 cihel společně s tiskařskými deskami a papírovými bankovkami. Konvoj vyráží na extrémně nebezpečnou cestu, hroutící se německá fronta přinutila konvoj udělat obkliku přes Čechy, poslední bezpečné útočiště.

Po sedmi dnech nebezpečné cesty, 22. Dubna odpoledne přijel konvoj s pokladem do výcvikového tábora Alpského pluku v Mittenvaldu. Úředníci říšské banky zde vyložily poklad a uskladnili jej v důstojnickém klubu. Místní  plukovník Franz P. informoval Necebanda, že o osudu pokladu už dále rozhodne Alpský pluk, plukovník také odmítl vystavit jakékoliv potvrzení o přijetí této dodávky. Neceband tuto i jiné skutečnosti podrobně zapsal do své zprávy, která byla později objevena Mnichovským podnikatelem, na základě tohoto dokumentu byla vlastně poprvé prokázána skutečnost tohoto dosud nenalezeného pokladu nedozírné hodnoty. Bylo zde také uvedeno, že plukovník dovolil Necebandovi dále dohlížet na osudu pokladu. Neceband však brzo zjistil, že nemá cenu dále poklad kontrolovat, jeho dovezený poklad byl v dočasném úkrytu, na půdě slamníku smíchán z mnoha ostatními, které byli do tohoto tábora dovezeny. Veškeré poklady pak byli dále přesunuty do nedalekého Einsiedlu.

Potomci místních obyvatel dodnes vzpomínají na očité svědectví svých předků. Vysocí důstojníci v převlecích obyčejných vojínů, zde tři noci pomocí mezků tahali zlato na jednu z místních hor. V horách kromě pokladu říšské banky bylo zakopáno dalších 96 pytlů s penězi a dalších 56 beden se zlatými cihlami, zlatými mincemi a zlatými pruty.

30. Dubna, pouze dva dny poté co byl poklad zakopán dorazila na místo spojenecká armáda, která měla o tomto místě, jako o nacistickém uložišti zlata velmi dobré informace. Spojenci očekávali silný odpor, ale k tomu nedošlo. Němci věděli, že už je jakýkoliv odpor zbytečný a dobrovolně se vzdali. Šestého Června byl spojeneckým týmem nazvaným Zlatá Horečka, na některé vysoko postavené zajatce vyvinut velký tlak. Jeden z důstojníků Heinz Ruger tomu tlaku neodolal, místo kde byla uložena část pokladu spojencům prozradil.

Vojáci 55 ženijního praporu učinili svůj životní objev, z hloubky jednoho metru vykopali pytle s obsahem zlatých cihel, kterých bylo 728. V dokumentech ve kterých je celý incident zapsán, je jasně napsáno, že nalezeny byli pouze zlaté cihly. Při srovnání německých a amerických dokumentů, bylo zjištěno, že spousta položek tady chybí. Například 25 beden se zlatými cihlami, dalších jedenáct beden se zlatými pruty, pytle s mincemi a další. To všechno nebylo nikdy nalezeno a s největší pravděpodobností tento poklad stále čeká na své objevení.

Na první pohled se může zdát, že mohli Američani další část nálezu zatajit. Podle posledních informací se však Lovcům Pokladů, kteří tento poklad v místních horách hledají, podařilo zjistit důležité svědectví jednoho z německých důstojníků. Ten před svou smrtí, přišel s novou důležitou informací. Byl jeden z těch, kteří  29.Dubna na rozkaz svého velícího, šli části pokladu z nova vykopat a přemístit na jiné místo. Heinz Ruger, který spojencům prozradil místo úkrytu o této skutečnosti neměl ponětí.

Všichni kteří byli do tohoto příběhu zapleteni již zemřeli. Tím nejnapínavějším aspektem je tak střízlivý fakt, že třicet šest beden plných zlata nebylo nikdy nalezeno a v Alpských horách tak stále čekají na svého Lovce Pokladů.

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

Einsiedl a jeho okolí z pohledu Google Earth