Šamanský pozdrav z doby bronzové: Vyřezávaná hadí hůl v perfektním stavu

Finští archeologové objevili 4 400 let starou dřevěnou hůl ve tvaru hada v životní velikosti. Mohla být rituálním nástrojem neolitického šamana. Půlmetrová hůl se široce otevřenou hadí tlamou byla vyřezána z jediného kusu dřeva. Ležela dokonale zachována v rašelině pravěkého mokřadu poblíž města Järvensuo asi 100 km severozápadně od Helsinek.
Stylizované hadí figurky jsou známy z východních pobaltských oblastí a Ruska, ale ve Finsku se až dosud nic podobného nenašlo: „Nepodobají se (ruské figurky) skutečnému hadovi tak, jako tento," uvedla archeoložka Turské univerzity Satu Koivisto. „Můj kolega ho našel v jednom z našich výkopů loni v létě. Myslela jsem, že si z nás tropí legraci, ale když jsem spatřila hadí hlavu, rozechvěla jsem se. Osobně nemám živé hady ráda, ale po tomto objevu se mi začali líbit,“ dodala.

Odborníci se domnívají, že hůl mohla zaujímat důležité místo v rejstříku magických pomůcek šamana, který komunikoval s duchy podobným způsobem, jako to známe u tradičních indiánských šamanů dnes. Pravěcí lidé v tomto regionu zřejmě praktikovali rituály, ve kterých je nám známý svět obýván neviditelnými nadpřirozenými bytostmi nebo duchy. Tyto představy a víra přetrvávají v některých vzdálených severních oblastech Skandinávie, Evropy a Asie dodnes: "Zdá se, že mezi hady a lidmi existuje určitá souvislost. Připomíná to severský šamanismus z historického období, kdy hadi měli zvláštní roli jakožto duchovní pomocníci šamana. I když je časový odstup obrovský, možnost takové kontinuity je lákavá,“ uvádí se ve zveřejněné studii v časopise Antiquity. 
Někteří připouštějí možnost, že typický hadí tvar získala hůl až působením okolního prostředí v rašelině: „Je to pozoruhodná věc. Zdá se, že hůl byla cíleně upravena do hadího tvaru,“ řekl Peter Rowley-Conwy, archeolog a emeritní profesor z Durhamské University ve Velké Británii. „Skeptik by se mohl ptát, zda byl klikatý tvar záměrem, nebo je to náhodný výsledek 4 000 let trvajícího máčení. Pracoval jsem na různých rašeliništích se zachovalými dřevěnými nálezy, jejichž fragmenty byly často značně zkreslené."

V každém případě hůl z Järvensuo vypadá jako skutečný had. Jeho štíhlé tělo je tvořeno dvěma klikatými vyřezávanými záhyby, které pokračují ve zúžený ocas. Plochá, kosá hlava s otevřenou tlamou je obzvláště realistická. Odborníci naznačují, že připomíná evropské zmije při plazení nebo plavání. Místo nálezu bylo pravděpodobně kdysi bujnou podmáčenou loukou. Hůl zde mohla být zahozena a nebo rituálně uložena.

Na vzduchu by dřevo rychle podlehlo zkáze, nicméně specifické podmínky močálů, řek a jezer mohou organické materiály před kyslíkem uchránit a uchovat i po tisíce let. Místo poblíž Järvensuo je považováno za někdejší břeh mělkého jezera, který byl osídlen skupinami lidí v pozdní době kamenné. „Nedávné vykopávky nám přinesly mnoho organických pozůstatků, jež umožnily archeologům vytvořit ucelenější záznam o tomto místě,“ řekla Koivisto. Mezi nálezy byl např. dřevěný nástroj s rukojetí ve tvaru medvěda, dřevěná pádla a různé předměty z borovice či březové kůry...

Koivisto upozorňuje, že jakmile mokřadní archeologická naleziště vyschnou, artefakty jako „hadí hůl“ mohou být nenávratně ztraceny: „Mokřady jsou pro nás důležitější, než kdykoli předtím. Zvláště pro jejich zranitelnost a degradaci zdrojů organických dat po odvodnění, následném využívání půdy a při změnách klimatu. Musíme si pospíšit, než nám tyto cenné materiály zmizí nadobro.“

Roman Němec

Zdroje: livescience.com, cambridge.org, doi.org, smithsonianmag.com