Rubáš nemá kapsy, aneb kostky jsou vrženy

Když si přečtete kolikrát diskuse, nebo jak to říct, slova sestavená do řádků, komentáře k nálezům, kdekoliv, tak bych řekl, že pokud nejste k negativismu otrlí, a nebo velmi, velmi silní jedinci, časem se dostanete do stavu, že se přestanete zajímat o leccos, co s komentáři kolem nálezů souvisí. Takové kostky. Obyčejné kostky. Podíval jsem se do katalogu Lovci historie, a pár jsem jich našel, a trošku o nich popovídám.

Rychlá řešení neznamenají nic. Kdo už našel hrací kostky? Kolik očí, aneb co na to Karel. Je to stará, přirozená věc, rychle se dostat k cíli. Je to ale obyčejná věc, takové kostky? A co na to naše místní pokroková civilizace? Předpokládejme, že z archeologických zdrojů víme o moderní civilizaci, řekneme od industriálních dob v části pravěk. Prvním poznatkem tohoto zkoumání, na základě archeologických nálezů tedy je, že existují artefakty spojené s hraním nějakých her. Zejména různě tvarované drobné předměty, v podstatě kostky. Jen si zapátrejte. Klidně v tak Bůh ví proč vzdělanci opovrhovánem médiu, jako je Wikipedie. I tam najdete směr, kde si to už ověříte.  Akorát se s tím budete muset, jak se říká frcat. A rozhodnout se co je na těch encyklopediích, fejsbůkách, gůglech, jůtubech a seznamkách nebo kde – co všechno bude lež, a nebo fakt. A ověřit si to, a rozhodnout se. To už je na každém. Tak funguje člověk.

Takže kostky jsou a byly, jak někteří z knih známe - už z pomezí mladší a pozdní doby kamenné. To znamená zhruba 5000 let. Tady vám to urychlím, ty nálezy nejsou z Evropy. Takže bych si jako Evropan nefoukal, že jsem něco víc než někdo jiný. Že ano. Když oni měli někde kostky dřív.

Nemůžeme ale definitivně tvrdit, že by se něco jako kostky nehrálo ještě dříve než tenkrát. Jen k tomu nemáme žádný vhodný nález, který by to potvrdil. Taktéž nevíme, odkdy zda a jak se lidé v pravěku vsázeli, že se něco nastane. Nebo se to nestane. Že něco je nebo bylo tak a ne jinak nebo naopak. K tomu by byly potřeba rozsáhlejší písemné prameny, a ty jsou k dispozici až později. Jaksi, do stavů které vedly ke křesťanství a souvisely s nimi jako egyptské zákoníky nebo literatura kolem Genesys, toho moc nevíme. Ale to neznamená přece nic. O É rovná se Em Cé na druhou a atomovce jsme věděli před sto lety plus mínus kulový a chodí to jak víno.

Nesporně se ale hrálo už před říší Římskou, v Egyptě, kde je četnost nálezů už větší, a čím blíže k době římské, tím více herních nálezů jsme schopni doložit, a to i z našeho území. Tady, pokud to chcete dohledat, se podívejte na práce z Moravských lokalit o kostěné laténské industrii. To si už dohledáte, nemůžu tady přepisovat všechno co o hledání a nálezech vim. To najdete jen očima, kostěné kostky, a tady bych zaměřoval a odevzdával, když už po tom pooraném poli čochtáte, a nic bych nevyšetřoval, nad ničím nebádal.

Z doby římské pochází též hojně citovaný Césarův výrok Elea iacta est. Čert ví, jestli někdo dá hned z hlavy, férově, s čím to souvisí, s jakou událostí. Každopádně, on to neřekl to proto, že s tím chtěl být v čítankách, sláva je chlapovi šumák, ale řekl to proto, že kluci okolo věděli, o čem mluví. Protože se kostky prostě hráli. Punktum. A následně prý císař Claudius napsal o hře v kostky do dnes na obsahově zachovanou knihu (to si dohledáte) a za císaře Commoda vzniklo v Římě první kasino. Později došlo ale na významnou restrikci. Hazard se stal rozšířený a populární mezi občany i otroky tak silně, že musel být úředně zakázán. Proč? Když si pozoruhodně myslím, že mě stát nic nedává, jak se dočtete leckde, tak je státu přece šumák jestli hraju kostky. Nebo ne?

Dobrá, takže to vypadá, že staré kostky by se sem tam na poli vyskytovat měly, protože se hrálo. To, že se hrálo, tedy víme, a nic nového svým nálezem kostek neobjevíte. Žádný počátek, žádný princip, nic, co by znamenalo něco. Když kostky nalezené někde na poli dáte do muzea, zaměřené, popsané, tak něco uděláte. Každopádně, záleží to na vašem rozhodnutí. Já tady nechci diskutovat o tom, čemu tím prospějete. Ale chci říct, že když se nespokojíte jen s tím, že máte v kapse nálezový protokol, a půjdete jako já dál, zapracujete v bádání třeba v oblasti internetu, tak třeba dosáhnete toho, že k těm kostkám budete mít příběh, který bude zajímavý. Příběh je o tom, že má obsah, a že slouží k tomu, aby zaujal. Nápis v zaskleným regálu - kostky – nález na poli – cca 262 až 267 n.l. (mimo úterý) asi moc poutavý nebude. (Teda až na to úterý, to vás ze sedadla zvednout muselo, a to je ten příběh.) Snažte se, trvá to, třeba narazíte na svoje limity, ale jak se říká: Teprve když si otestujete - co umíte, tak víte, co víte. Do té doby to nevíte. Zase, punktum.

Dobrá, jak se tedy postavit k tvrzení, že kostky jsou obyčejná věc, že se nedá nic říct závazně o tom, z jaké jsou doby? Zase: Dobrá, když pominu běžné a snadné metalografické analýzy, které by asi leccos řekly o materiálu a pravděpodobně ho pomohly, třeba, časově určit, tak tady máme pořád ten příběh. Najděte ho, to platí o - vlastně o každém nálezu. Jsou ty nalezené kostky opravdu podřadné, když jsou třeba jenom ze středověku, nebo dokonce jenom z novověku? Nejsou nic? Prostě mince je mince, ágéčko je král, palec gratulka lajk a pašák? A na náhodou nalezenou kostku ofrňujeme nos?

Tak podle mě ne. Hazard je tedy s námi od nepaměti. Je to fakt. Má dvě strany, jako mince. Výhru – tu neřeším, tu si každej rád představí. A prohru, tu řeším, stejně jako staří králové. Jak se říká, všeho s mírou, a míra je někdy i nehrát. Nebo, přestat si hrát včas. Kostky jsou důležitý artefakt. Alea iacta est. Možná to některé napadlo, a asi jo, hledači nejsou hlupci z reklam. Tak kdyby nebylo žádný zítra, tak mý poslední hadry, rubáš, tak ten nemá kapsy. Nic si sebou odsud nevezmu, až tady nebudu. Nic nenapravím, ani nic nevysvětlím, neobhájím. Otázka je, co s tím v praxi. A jeden z našich tuzemských středověkých králů do jednoho zákoníku, který dostávají nabídnutý k pozdějšímu pochopení děti někde v šesté nebo sedmé třídě, napsal: (je to i o těch obyčejných, neřímských kostkách) Proto tímto nařizujícím ustanovením zakazujeme a zapovídáme, aby se žádná osoba, v kterémkoli kraji nebo místě našeho království svedena jakoukoli příležitostí nebo příčinou, neodvažovala hráti kostkami nebo v kostky nebo jiným prostředkem nebo nástrojem kteréhokoli druhu hry, nebo se baviti tím způsobem nebo rázem, kterým se majetek nebo jmění a částky peněz hráčů cestou založení, sjednaného dluhu, někdy i přísahou potvrzeného, prohrávají v řečené hře. Tomu, kdo vyhrál, kdyby se opovážil jen žádati nebo upomínati, jak je svrchu uvedeno, hrozí trest, že musí v prospěch naší komory zaplatiti právě tolik peněz, o jakou sumu se odvážil upomínati nebo napadati toho, kdo prohrál; a ten, kdo prohrál, kdyby se odvážil zaplatiti, musí odvésti v prospěch naší komory tutéž sumu peněz anebo peněžitou hodnotu věc již zaplacených. Neboť musíme potrestati přiměřeným trestem také toho, kdo odmítl milostivé léky královské lásky, nabídnuté jeho chorobě, a proto si nezasloužil je dostati.

Kinga si dohledejte, a nálezy o kterých jen smýšlíte a málo a jen podle sebe víte, a nic nového s nimi podle vás neobjevíte, nepohrdejte. Tak je to ale s naprostou většinou nálezů. Měli je v rukou lidi. A to je všechno. Lidi jako vy. O to mě v první řadě v tomhle příspěvku jde.

Jirka Vavřina, DETEKTOR CENTRÁLA, pobočka Lovce pokladů.
Zdroje: Wikipedie, a pak podle shody hesel dohledáváno v pramenech pomocí Google.

Relevantní nálezy z Lovců Historie k článku na výběr: