Římský obléhací tábor pod hradištěm Ulaka

Poslední archeologický výzkum naší slovinské stáže probíhal poblíž cerknického jezera na jihozápadě země. Zkoumán byl jeden ze dvou římských obléhacích táborů, ležící 300 m severozápadně od samotného hradiště.

Historie lokality

Ulaka bylo hradiště o rozloze 5 hektarů, ležící na vrcholu stejnojmenného kopce, mezi obcemi Podcerkev a Stari trg pri Ložu na jihozápadě Slovinska.

Počátek osídlení spadá do starší doby železné (Halštatu), z tohoto období jsou známé nálezy bronzových fibul, ušatých seker, kovových ingotů a zlomků keramických nádob, avšak není spolehlivě doloženo opevnění ani přítomnost nějakého sídla. Ovšem je pravděpodobné, že pozdější fortifikace a římská zástavba má základy právě v této epoše. Osídlení vrcholí v mladší době železné (Laténu) kdy vzniká opevnění a pravděpodobně i většina polozemních staveb.

V následující době římské, na konci 1. století BC, v období Galských válek Iulia Caesara a Illyrských válek Octaviana Augusta, vznikají v těsné blízkosti hradiště 2 římské obléhací tábory, které spolu s nálezy militarií svědčí o častých střetech původních obyvatel s římany. Osídlení ale římskými výboji nezaniká a pokračuje přes pozdní antiku a vyznívá ve středověku.

Metodika a nálezy

Donedávna byl známý pouze jeden tábor ležící asi 500 m jižně od hradiště na kopci Nadleški hrib. Detektorové nálezy militarií a lidarové snímky ovšem prokázaly existenci ještě jednoho tábora, umístěného asi 300 m severozápadně od hradiště.

Výzkum probíhal pomocí dvou ručně kopaných sond o rozměrech 13x3 m a detektorovou prospekcí okolí. Snahou první sondáže bylo zachytit pokračování na lidaru přerušeného obranného valu, druhá sonda byla situovaná do míst, kde se předpokládala cesta vedoucí na hradiště.

Po vykolíkování sondy následovalo odstranění vegetace a začištění plochy na úroveň hrabanky, tedy první vrstvy a focení plochy z dronu a fotoaparátem. Postup byl až do dosažení podloží stejný, ručně odstranit vrstvu, začistit plochu i půdní profil, vyfotit, prozkoumat detektorem a opakovat. Na závěr se skála detailně začistila, vyfotografovala a geologickým kompasem se změřil úklon a směr vrstev a spád.

První sonda byla archeologicky poměrně chudá. Podařilo se v ní nalézt pouze dva hřebíčky z římské obuvi. Dle provedení se čtyřmi tečkami a křížem na spodní straně, se jednalo o typ Alesia D, který je typický pro Octavianovu a Caesarovu dobu. Nejlepší nález byl objeven detektorem asi 50 m od sondy, poblíž zachovalé části obranného valu. Jednalo se o zahnutý nůž o délce kolem 20 cm, typický pro zdejší původní obyvatelstvo v 1. století AD.

Druhá sonda kopaná na předpokládané cestě byla bohatší. V puklinách mezi kameny se podařilo nalézt zlomky pravěké keramiky, více hřebíčků z bot a dokonce i římský klíč a železný prsten. Nedaleko od ní byla detektorem nalezena i římská šipka, část železné spony ze 4.století AD, drobná bronzová mince a snad škrabka na psací voskovou tabulku.

Hřebíčky z římské obuvi rozlišujeme dle motivů na jejich spodní straně. Typ Alesia A, který nemá žádné motivy, Alesia B jež má na spodní straně pouze křížek, Alesia C s tečkami kolem dokola, Alesia D s křížkem a tečkami a Alesia E, který se od typu C odlišuje vyšší hustotou teček.

Škrabka na vosk

Pravěká keramika z pukliny mezi kameny ve druhé sondě

Odstranění vegetace a začištění plochy první sondy

Pohled na začátek druhé sondy

Těsně před finálem

A její ukončení..

Hřebíček typu Alesia D

Šipka, zpočátku mylně určená jako nábojnice

Železný prsten, na plošce zřejmě se zbytky skla

Římský klíč z druhé sondy