Řecké mincovnictví

První řecké mince se začaly razit v 7. st. př. n. l. Každý městský stát razil vlastní druhy mincí (řecký svět byl rozdělen přinejmenším do sta samosprávních měst). Vyráběly se z malého kousku stříbra, který se dal do železné formy a úderem kladiva se vytvořil tvar. Tímto způsobem se vyrazil obraz na obou stranách. Jako zdroj stříbra využívali důl v Laurionu. Standardní drachma vážila asi 4,3 g, samozřejmě existovaly různé váhové standarty. Starověkou řeckou ražbu můžeme rozdělit do tří období: archaická, klasická, helénistická.

Z počátku se řecké mince podobaly mincím z Lidiye (západní Turecko). Z Lydiye se ražba rychle rozšířila do oblastí osídlených Řeky, např. do Ionia, na východním pobřeží Aegian Sea a tam odtud do centrálních částí starověkého Řecka. Rychlé rozšiřování ražby napříč takovými vzdálenostmi- jižní Itálie, Sicílie na západě až do Makedonie, je způsobeno tím, že všechny tyto místa byla součástí jedné kultury- starověkého Řecka.

Elektron: mince Lydiye

První mincí, která měla kulatý tvar, se razila no ostrově Aegina a to na zakázku tyrana Phaidona z Argosy, který byl v čele Amphyctiony- konfederace sedmi dórských řeckých městských států, mezi které patřila i Aegina. Phdion jako první určil jednotky hmotnosti a míry pro galanterní zboží. Obyvatelé Aegina byli slavní jako obchodní námořníci.

Na své mince nechávali razit želvy. Postupem času se jejich mince staly velmi oblíbené.

• 1 talent = 60 Mnas
• 1 Mna = 100 drachmy
• 1 drachma = 6 obolusy

V klasickém období cca 5 st. př. n. l. se razily nejkrásnější mince, dá se říci, že se jednalo o mistrovská díla. Na jedné straně mince se razil portrét bohyně, boha nebo legendárního hrdiny, na druhé straně symbol města. Sloužily také jako nástroj politické propagandy.

Syrakusy: decadrachm, 480 př. n. l.
Aktuální diam. 33x35 mm.

V této době byly Athény velmi silným městem a produkovaly mince v ohromné kvalitě. Atény měly vlastní doly stříbra a to byl velmi důležitý zdroj příjmu.

V Aténách razili na mince sovu, minci se říkalo ATHE, což je vyraženo řeckým písmem na minci. Sova byla atribut městské bohyně Athena (bohyně moudrosti). Největší množství se razilo v 5. st. př. n. l. Obraz sovy je v dnešní době ražen v Řecku na 1 Euro.

V roce 510 př. n. l. Athény začaly razit tetradrachmy (čtyři drachmy). Do oběhu také zavedly minci OBOLUS, která se vkládala mrtvému do úst. Jednalo se o velmi malou minci.

Atény: didrachma, 6 st. př. n. l.

Stříbrné peníze z Korintu měly motiv, letícího Pegase. Ovlivňovaly vývoj ražby v severozápadním Řecku a také v jižní Itálii a Sicílii.

Město Théby mělo na svých mincích druh štítu používaný jak jinak než v bitvě. Na druhé straně je vyražen trojzubec a ryba (pro Poseidona). Na vedlejší mince je pak vyobrazen pohár.

V severním Řecku se razily také velké stříbrné mince, ty se ale vyvážely do Perské říše, kde bylo stříbro velmi oblíbené. Řecká ražba se rozšířila až do Orientu.

V druhé polovině 4 st. př. n. l. se měnil vzor ražby, vzhledem k tomu, jak se místní mincovní produkce chýlila ke konci. Mince byly v této době produkovány především v království Makedonie, nejprve Philipem I. (359- 336), později jeho synem Alexandrem III. (336- 323), známý jako Alexandr Veliký. Ten také započal třetí helénistickou dobu.

stříbrná mince Acragas: zobrazuje dva orly hltající zajíce 420 př. n. l.

Tetradrachma s rysy Alexandra Velikého, 323 př. n. l.

východní SATRAPY: tetradrachma s rysy Eukratides

Řekové města stále produkovala jejich vlastní mince pro několik dalších století pod Římským pravidlem, nazvaným Římské provinciální peníze.

Starověké řecké mince jsou velmi vzácné a jejich cena tomu odpovídá. Vzácné kousky jsou uložené v muzeích: Národní numizmatické muzeum v Aténách, Britské muzeum a Americká numizmatická společnost.

Některé mince jsou také vydražovány aukčními síněmi ve Spojených státech a Evropě. Mnoho penízků, které se najdou, končí také v aukcích na internetu.