Raně středověký runový kámen v podlaze kuchyně

Pod linoleem kuchyňské podlahy farmářského domu v dánském Mosekæru byl odhalen mohutný runový kámen. Může být jedním z nejstarších v zemi. Zatímco archeolog v něm historický artefakt nespatřil, po vytažení si runových značek všimla místní detektoristka.

Kámen objevili Lene Brandtová a její manžel Anders Nielsen, když renovovali statek z poloviny 19. století. Po odstranění staré linoleové podlahy v kuchyni odhalili velký kámen. Pokusili se ho vykopat, ale bylo to nad jejich síly, protože kámen o délce 2 metry a šířce 80 cm byl příliš těžký. Naštěstí nabídka souseda s rozříznutím kamene na menší části k velké úlevě historiků nebyla vyslyšena.

Protože se v oblasti již našlo několik runových kamenů a tento vypadal „podezřele“, rozhodli se manželé kontaktoval archeologa z Muzea Východního Jutska, aby kámen prozkoumal, než jej odstraní. Nicméně, při pohledu na horní část kamene archeolog usoudil, že byl tvarován v mladší, než vikinské době a manželé tak mohli věnovat pozornost jeho odstranění.

Když na Facebooku spatřila Lenina kamarádka a detektoristka Helle Nielsenová fotky přesouvaného kamene, všimla si na zadní straně nějaké slabé značky. Napadlo ji, že by to mohly být runy a požádala jejího přítele, muzejního pracovníka, aby se na kámen podíval. Fotky hřbetu, které prvně přivolaný archeolog neviděl, poslali do Muzea východního Jutska, kde potvrdili runový kámen z doby Vikingů.

Jedná se o velmi významný nález, naposledy byl v této oblasti objeven runový kámen před sedmadvaceti lety. Na kameni bylo identifikováno pouze pět run. Runoložka Národního muzea Lisbeth Imer je čte jako „Aft bi“ – přeneseně jako „zde leží B-“. Monumentální runové kameny byly často vztyčovány jako památníky, takže je pravděpodobné, že B bylo prvním písmenem jména osoby, která byla vzpomínána, možná Birk nebo Bjørn.

Datování kamene je obtížné, ale styl nápisu a typologie run napovídá, že jsou velmi staré. Pokud byly runy spíše začátkem věty než jejím zakončením, byly vytesány velmi brzy, pravděpodobně v 8. století. V Dánsku existuje jen asi desítka runových kamenů takového stáří. I proto byl kámen prohlášen za „danefæ“ - dánskou verzi pokladu. Nyní je v Muzeu východního Jutska, kde prochází další analýzou nápisů a zpřesněním určení jejich stáří.

Roman Němec

zdroje: amtsavisen.dk, thehistoryblog.com, vafo.dk