Prostřelená známka vojáka z první světové války

Tuto prostřelenou známku jsem vykopal na jedné louce (dříve pole) v březnu roku 2012. Uvnitř jsem zahlédl nějaký lístek. Známku jsem zabalil do mikrotenového sáčku a dovezl svému synovi. Ten opatrně skoro 3 hodiny rozdělával ty dva lístky, které se  nacházely uvnitř, aby je nepoškodil ještě více než kulka nebo střepina. Vše bylo mokré a vodou slepené. Podařilo se. Syn vše porovnal a usušil a potom mi zavolal a já to vyfotil. Z lístku se dalo vše přečíst. Voják se jmenoval Josef Havelka, narozen r. 1892 a bydlel v sousední obci Jamolice čp. 16. okr. Mor. Krumlov, odveden v r.1913 ve svých 20 letech.

Dále je tam psáno, že sloužil u 81. pluku / IV. praporu. Je zde i záznam o očkování z r. 1916 proti neštovicím, tyfu a choleře, což znamená že  v r. 1916 ještě žil. Na pomníku v obci je jeho jméno. Po jeho smrti někdo dovezl rodině pozůstalost vojáka i s touto známkou . Pátral jsem po někom z rodiny a podařilo se mi promluvit s vnučkou bratra  po zemřelém vojákovi. Bratr se jmenoval Antonín Havelka  a také bojoval ve stejné rotě. Měl díky bohu více "štěstí", protože totiž na té frontě padl do ruského zajetí a vrátil se domů až v roce 1921. Potom se oženil a přestěhoval se do jiného domu. Po smrti rodičů byl dům prodán a nový majitel, asi jak se to dříve dělávalo, vše co nešlo spálit,  tak hodil do hnoje a vyvezl na pole, kde se to zaoralo .

Syn mi sehnal od svého synovce, který je vojákem, odkaz na stránky o 81.pluku a IV. praporu ,takže následující informace čerpám z těchto zdrojů:

Zdeňek Jaroš Vojáci ,válka a Jihlava v letech 1741-1939
Historie IR 81  Infaterieregiment Freiher von Waldstatten Nr 81 vytvořený v roce 1883
Doplňovací odvod  IGLAU - Jihlava IR81/I,II, III, prapor  v sestavě 7. pěší brigády, 4 pěší divize (II armádní sbor) pluk určený pro frontu v Haliči proti Rusku; IR  81/ IV prapor v sestavě 6.horské brigády,18. pěší divize XVI. armádní sbor-prapor určený pro frontu v bosně a Hercegovině proti Srbsku      

Světová válka
1.8.1914 se Jihlava díky mobilizaci záložníků  proměnila ve veliký vojenský  tábor. Záložníci doplnili počty praporů pěšího pluku č. 81a II. praporu zeměbranného  pluku  č. 14 na válečné stavy, kromě IV. praporu, který se s velitelem mjr. Victorem Budinerem nacházel v Bieleči. Jako první odjížděli z Jihlavy právě záložníci IV. praporu po slavnostním nástupu 3.8.1914 na Hlavním náměstí . V pátek 7.8.1914 začaly Jihlavu opouštět navagonované útvary.         

Osudy  IV. praporu pěšího pluku  IR81
Detašovaný IV. prapor měl za světové  války jiný osud než zbytek pluku. Praporu velel mjr. Victor Budiner, připojenému  III. kulometnému oddílu velel npor. Wilhelm Singute. Prapor zůstal ve svazku 6.horské  brigády až do června 1918, kdy se stal II. praporem nového pluku č. 108. 6. horská brigáda byla na začátku války  podřízená  Mostarské 18. pěší divizi, která  v rámci XVI. sboru bojovala v sestavě 6.armády, která  působila na  srbské frontě. IV.prapor/IR 81 dne 8.8.1914 odjel na frontu do městečka Kalinovik .

Křest ohněm prodělala brigáda  ve dnech 14.-17.8. 1914 proti černohorským jednotkám v prostoru Pljevlja -Prijepolje-Priboj . Ale už 20. srpna narazila brigáda na větší odpor, tentokrát srbských jednotek u Uvace.O dva dny později padl při útoku na Crni Vrh první důstojník IV. praporu por. Schlehofer a zároveň por. Emil Krebs obdržel  zlatou medaili za  statečnost. Poté se prapor přesunul vlakem do okolí  obce  Praca Dolnja a následoval pochod do Kusače a do Vlasenice, kam dorazil 1. září 1914.

V noci z 8. na 9. září jednotky XVI. sboru překročily řeku  Drinu  mezi obcemi Drinjača a Ljubovija. Levé křídlo sboru tvořené  6. a 13. horskou brigádou zatlačilo nepřítele z Gračanické vrchoviny, zmocnilo se  výšiny  sv. Petra a západních  svahů Jagodnji. Od  18. do 20.  září se  bojovalo hlavně o pásmo Jagodnje, která v krvavých bojích  několikrát změnila  majitele. Poslední den se RU vojákům podařilo  obejít srbské jednotky a vpadnout jim  do  boku, což  je přimělo k  všeobecnému ústupu. Jagodinské temeno se stalo dějištěm nejkrvavějších bojů roku 1914 na srbské frontě. Síly obou protivníků se  vyčerpaly  a válka přešla do pozičního  stadia.

Teprve v říjnu se  rakouskému velení podařilo doplnit ztráty a nastoupit  znova do útoku. Koncem listopadu se obě horské brigády probily  až k  pohoří  Rudnik (70km jižně od Bělehradu). Dne 3.12. 1914 Srbové nastoupili do protiútoku,  který jednotky RU  obrátil k ústupu a vytlačil je do výchozích pozic. Na balkánském bojišti nastala  desetiměsíční  přestávka. Obranu  srbské hranice  převzaly  domobranecké jednotky, což uvolnilo jednotky pro frontu v Karpatech a dva sbory  byly přesunuty do Itálie k budování obrany  na řece Soči. Na cestu se vydal i IV. prapor IR/81. Po  cestě přes Zágreb ,Zidani ,Most a Pravčinu se 16.5.1915 setkaly dvě části praporu u městečka  Grandiscutta.

Po odpočinku vyrazil prapor přes  Tolmin a Zlatom na přidělené pozice na linii Zastena-Jaworka.V červenci až srpnu 1915 byla brigáda součástí 57. pěší divize VII. sboru, se kterým se zúčastnila 2. bitvy na Soči. Ve dnech  3.-6. 7. 1915 bojoval IV. prapor v prostoru Redipuglia Doberdo, kde sice dobyl italské zákopy, ale za cenu  značných ztrát. 6. 7.  byl prapor stažen do zálohy.  V  říjnu byla celá 6. horská  brigáda  zařazena znovu do  sestavy VII. sboru 3. armády.

V únoru 1916 přešel celý VII. sbor pod vedení 11. armády, která měla za cíl obsadit severní Albánii, kde se ještě vyskytovaly zbytky srbské armády a italské oddíly. Jednotky 6. horské brigády se zde setkaly s těžkými přírodními podmínkami a odporem  různých místních band. Ještě 18.3.1916 působila brigáda v severní Albánii u městečka  Djakon a odtud postupovala až k východní hranici země.Následoval  přesun  zpět na italské bojiště a v dubnu operovala brigáda v prostoru Rivieta.   

Ve dnech 24.-30. června 1916 se přesunula na Haličskou frontu do Nadwirne, aby posílila obranu proti Brusilovově  ofenzivě. IV. prapor zaujal obranné postavení u osady  Klisczenski a 1.8.1916 se prapor zúčastnil bojů na kótě 546 u Luk a koncem srpna bránil postavení u Koznacza Gora. Ve dnech 14. a 15. října prošel prapor krvavými boji na řece Bistrita Aurie u osady Fruntea nedaleko Karlibaby. Zde měl prapor  veliké ztráty jak na životech, tak na vojenském materiálu a proto byl vystřídán a poslán do zálohy. Tady asi někde skončil život  Josefa Havelky, protože podle data očkování ještě žil v r. 1916 a jeho bratr Antonín tady někde padl do Ruského zajetí, odkud se vrátil až v roce 1921.         

Závěr

V roce  1917 jednotka bojovala  na jihovýchodní části ruské fronty, kde se zapojila do odrážení Kerenského ofenzívy. Prapor se proslavil v boji o kótu 1473, kdy dobyl  první nepřátelskou linii. Roku 1918  na IV. prapor čekala opět italská fronta. 15. června 1918 stávající IV. prapor IR /  81 se stal  II. praporem  nového  pěšího pluku č. 108. Ten  byl zařazen  do sestavy  119.  brigády 60. pěší divize  v sestavě I. sboru 11. armády.