Nole, opět díky za poutavý příběh, přečteno jedním dechem, už se těším na další díl. 
Prošel jsem peklem
Kategorie: Co se jinam nevešlo
Ztěžka jsem otevřel oči a snažil se nadechnout čerstvého vzduchu. V uších mi hlasitě zvoní a krom toho neslyším vůbec nic. Když chci polknout, zjišťuji že má ústa jsou plná hlíny. Plivu ji na zem a snažím se rozkoukat okolo. Do očí mi padá písek z vlasů, ale já to nevnímám. Tenhle dělostřelecký přepad se tedy Rusům povedl. Měli nás dobře zaměřené, to se musí nechat. Zase nám zahráli na Stalinovy varhany. Těch jsme se tuze báli. Jak já ty bolševické svině nesnáším! Dva metry ode mě leží Kurt. Nejsou to ani dva týdny, co jsme spolu slavili jeho dvacáté narozeniny. Teď tady leží mrtvý. Ruce i nohy má rozhozeny od těla a půl hlavy mu úplně chybí. Ale já ho poznávám. Když s někým strávíte tolik času jako já s Kurtem, znáte každý jeho detail z paměti. Je říjen 1941 a naše SS divize „Reich“ má jediný hlavní úkol. Dobýt Moskvu.
Netuším, kde mám zbraň a ani ji vlastně nehledám. Každou chvílí může přijít pozemní útok, jak už bývá po dělostřeleckém přepadu pravidlem. Zmateně chodím kolem zákopů a snažím se zjistit, jestli přežil ještě někdo. Vidím Alberta z naší jednotky, chybí mu obě nohy. Oči má stále otevřené a tak mu je rukou zatlačuji a chvíli se u něho pomodlím za klid jeho duše. Nikoho živého nenacházím. Všude jsou jen mrtvoly. V ten moment mi dochází, že jsem tu úplně sám. Cožpak je něco takového možné? Kde jsou všichni? Přeci všichni nemohli umřít! Nechali mě tady. Sprostě mě tady nechali a já tady chcípnu jako krysa. Tak jako ty krysy, které se nám v noci proháněly v zákopech a my se bavili tím, že jsme je zabíjeli pažbami našich zbraní, nebo klacky. Popřípadě vším možným, co bylo po ruce. Jen ne střílením.
Dostávám se pomalu k sobě a jestli je vše tak jak si myslím, tak to znamená, že útok už proběhl a naši jsou pryč. Zřejmě mě měli za mrtvého, nebo mě popřípadě v té hlíně neviděli. A dost možná už tudy Sověti procházeli a mysleli si to samé? Ale to by mi zřejmě na ruce nezůstal můj zlatý snubní prsten, pomyslím si vzápětí. Ať už to je jakkoli, musím se odtud dostat. Když si otírám čelo, ruku mám celou od krve. Ale nic mě nebolí, ani si nedokážu na hlavě nahmatat žádné zranění. Měl jsem štěstí, je to krev někoho jiného. Nevypadá to, že bychom tuto linii ubránili, musím se dostat zpátky k našim. A to za každou cenu!
Do ruky si beru první K98, kterou vidím na zemi, za pás si strkám pistoli a několik ručních granátů. Pak ale vidím další pušku a ta má optiku. Ta se bude hodit víc! Měním si zbraně a okolo posbírám několik plných sumek s municí. Na opasek si připevňuji rovnou dvě čutory s vodou. Je čas zmizet, je nejvyšší čas! Čím dál víc přicházím k sobě, tím víc se mě zhošťuje panika. Jestli mě tady Sověti dostanou, nečeká mě nic dobrého. Obzvláště mě – vojáka zbraní SS.
Asi dva kilometry od našich zákopů začíná les. Rozhlédnu se tedy kolem sebe a jakmile vidím, že se nikde nehne ani lístek, vyrážím ostrým pochodem směrem k němu. Je to pro mě nebezpečný úsek. Stávám se tady ideálním terčem. Bezvýznamnou figurkou na obrovském válečném poli. Jestli tady někde leží sovětský snajpr, tak je jistojistě po mě. Myšlenky na smrt se mi rojí hlavou a vybičovávám se k ještě rychlejší chůzi, záhy však přecházím do poklusu. Všude přítomné bláto se mi lepí na mé vojenské boty a ty vždy po pár metrech ztěžknou natolik, že se v podstatě běžet ani nedá. Po několika desítkách metrů se musím zastavit a to bahno si bodákem sundat. Asi 600 metrů od lesa stojí náš, stále ještě hořící tank. Ideální místo, kde se zastavit a nebýt tolik viděn. Sedám si k vyhořelému vraku a snažím se popadnout dech. Bodákem se zbavuju spousty bahna, které mi zabraňuje v rychlejšímu pohybu. „No jakž, takž“, povídám si pro sebe, když dílo dokončím. Stejně je to jedno. Stačí pár metrů a zas tam to bahno budu mít. Celá tahle situace už mi pěkně leze krkem. Sám někde v poli, kdesi v Rusku a za nepřátelskou linií. Kamarádi mrtví, já ztracen, fakt tady chcípnu, určitě jo!
Zvedl jsem se ze země a nařídil si, nelitovat se. To zvládneš, dokážeš to! Stejná slova mi říkala maminka, když jsem odjížděl na frontu. A já jí slíbil, že to zvládnu. A to taky udělám! Okouknul jsem ještě tank, jestli vevnitř ještě náhodou někdo není a vykročil jsem. V ten moment jsem u lesa viděl siluety tanků u lesa. V mžiku jsem byl na zemi. Plácl jsem sebou do bahna tak rychle, jak jen to šlo. S obličejem zabořeným do mazlavé, mokré hlíny, těžce oddechuji a prosím Boha, aby to nebyli Rusové. Chvíli se nic neděje a tak si dodávám odvahu a zvedám hlavu. Je to tanková kolona. Okolo pobíhají vojáci. Jsou to naši? Neodvažuju se vstát a tak se prozradit. Takhle tam ležím asi hodinu. Všechno mám promočený a drkotající zuby hlásí, že se do mě pustila zima. Občas zvednu hlavu, abych překontroloval situaci u lesa. Kvůli tmavému lesu na obzoru mám problém poznat siluety tanku a tak si pořád nejsem jistý, s kým mám co do činění. Stále tam však jsou. Pak slyším nějaký křik. Né, to nejsou naši, to jsou Rusové! Raději zemřít tady v tom bahně, než se jim dostat do rukou. Na frontě jsem už slyšel kdejaké, hrůzu nahánějící příběhy těch, co se s nimi dostali do křížku.
Po další půlhodině se kolona dává do pohybu. Jestli dobře počítám, tak tam je 9 tanků a minimálně osmdesát až sto vojáků. Opatrně je pozoruji, jakým směrem se vydají. Pokud ke mně, tak jsem bez šance. Neuteču jim, ani kdybych chtěl. Kulka by mě neminula…ať už teď nebo později. Mám ale štěstí, jedou podél lesa a vzdalují se ode mě. „Mein Gott!!“, ulevuji si nahlas a pomalu začínám nabývat jistoty, že bych se mohl posunout dále. Zpátky to nemá smysl, to bych se akorát dál dostával do nepřátelského vnitrozemí. Vlevo a vpravo nic není…jen široké lány, nyní rozježděné těžkou vojenskou technikou a poseté nekonečným počtem kráterů. Jediná možná cesta tak vede pouze do toho lesa. Až se setmí, pokusím se tam dojít a když se podaří, přespím v něm. Jen se strašně bojím, že narazím na sovětskou noční hlídku, která mě zajme, nebo rovnou zastřelí. Ještě pořád je světlo a tak vyčkávám na noc, jež mě svými temnými křídly ochrání před zraky nepřátel.
Když se setmělo, vyrazil jsem. Snažil jsem se jít pomalu. Prostě tak, aby mě nebylo slyšet. To ale v těchto podmínkách nebylo možné. Ztichlou nocí se v tom nekrytém prostranství každý zvuk strašně rozléhal. Nakonec me napadlo, sundat si boty. Sundávám si je a tkaničkama si je připevňuji k batohu. Dál už jdu na boso. Mazlavá hlína se mi při každém kroku protlačuje skrz prsty na nohách, ale jsem o poznání tišší. Nejsem skoro slyšet a vidět nejsem vůbec. To je dobré. Čím víc se přibližuju k lesu, tím víc jsem opatrný. Postoupím vždy o cca deset metrů a pak se vždy zastavím a notnou chvíli poslouchám, zda někde neuslyším nějaký podezřelý zvuk. Vše se ale zdá v pořádku. Takto pokračuji až na kraj lesa. Přitisknu se k prvnímu většímu kmeni stromu a pozorně poslouchám. V tom uslyším, jak se někdo prodírá blízkým křovím. Srdce mi najednou poposkočí a začne bít tak hlasitě, že to snad v tom tichu musí slyšet i nepřítel. Snažím se co nejvíce, abych pomalu a neslyšně natáhnul závěr mé pušky. Když závěr doklapnul, hluk z houští ustal. Sakra, co teď?! Jestli tam jsou Rusáci, tak už o mě vědí. Na nic už nečekám a snažím se z toho místa odplazit co možná nejrychleji a nejtišeji. Občas zastavím, abych slyšel zvuky kolem sebe. Neslyším ale nic, všude je ticho. Když už jsem asi 30 metrů od stromu, kde jsem původně ležel, ozve se strašný lomoz a slyším jak se z toho místa někdo rozeběhl. Běží snad ke mně? Vypadá to že jo! Jsem strachy bez sebe. Kdybych mohl, vykřikl bych, ale dokážu se uhlídat. V mžiku se převaluji na záda a pušku držím před sebou. Zatínám zuby a čekám to nejhorší. Hluk se zvyšuje a přibližuje rychlým tempem. Prst na spoušti a oči vytřeštěné do tmy. Dum, dum, dům, dum…ozývají se, rychle se blížící kroky. Ležím přikovaný k zemi a krve by se ve mně nedořezal. Dum, dum, dum, chro…v mžiku kolem mě probíhá cosi velkého a já poznávám, že to je divoké prase. Úlevou zavírám oči a snažím se rozdýchat stres, kterým jsem právě prošel. Pak se plazím do nejbližšího mlází a tam si pod sebe snažím natrhat co nejvíce uschlé trávy, abych se tam mohl vyspat jakž takž v suchu. Asi je to jedno, protože jsem stejně celý mokrý, ale furt lepší, než zase ležet v mokré hlíně.
Ráno se probouzím do mlhy. Jsem celý zkřehlý, ale neodvažuju se rozdělat oheň. To by mohla být má osudová chyba. Posbírám svůj vercajk a pomalu vyrážím zamýšleným směrem k našim jednotkám. Ujdu asi dva kilometry, když v tom slyším motor tanku a hlasy. Je to ale ještě daleko a já tak opět nevím, kdo to je. Opatrně se k tomu místu přibližuju. Pušku mám připravenou k výstřelu. Jak se přibližuju, zdá se mi, že se zvuky ozývají stále z jednoho místa. Řev trápeného motoru tanku se rozléhá lesem. Kradmo se k místu blížím a snažím se pořád dívat okolo, abych nepadnul do nějaké léčky. Dostávám se na malý pahorek, z jehož výšky pozoruju, jak se v malém údolíčku snaží vyprostit ruský tank. Okolo pobíhají vojáci a právě ho ocelovými lany připevňují k jinému tanku, který pozadu najel až k velké díře s bahnem, kde ten první tank uvízl. Chvíli je pozoruju, ale není to moc dobrý nápad. Kdykoli mě cokoliv může prozradit, nebo na mě může někdo natrefit. Stačí, když si jeden z nich bude chtít odskočit a tak mě klidně může přepadnout zezadu. Dále neváhám a plazím se od tohoto, pro mě krajně nebezpečného místa, pryč. Jdu další hodinu, když pojednou les končí. Na dohled od něj je malá vesnice. Dobrou půlhodinu stojím na kraji lesa a pozoruji, co se ve vesnici děje. Vidím, že se tam pohybují nějací lidé, ale nezdá se, že by to byli vojáci. Je to daleko a tak tam dobře nevidím, ale blíž nepůjdu. Rozhodnutí je jednoduché. Popojdu trošku zpátky do hloubi lesa, počkám na tmu a ve tmě potom vyrazím vstříc našim pozicím.
Probouzím se a zjišťuju, že už je tma. Mám příšerný hlad. Snažím se ho zahnat lokem vody. Aspoň tu mám při sobě. Podle hodinek je právě 11 v noci. Opět chvíli poslouchám okolí a když se nic neděje, dám se do kroku. Vyjdu na kraj lesa, kde se opět zastavuji, poslouchám a své oči napínám do tmy. Všude je ticho, vše vypadá v pořádku. Vystupuju z ochrany lesa na volné prostranství a odcházím tak rychle, jak jen to jde. Ujdu sotva dvěstě metrů a oblohu ozáří světlice. Rychle sebou hodím na zem. A v tom se rozpoutá peklo. Kolem mě začaly padat výstřely pušek a kulometů. „Pro Boha, už né!“, řvu do toho děsu a snažím se přitisknout k zemi jak jen to jde. Rusové ale pálí jak o život. Mám strašný strach se zvednout, aby mě neviděli a nezaměřili na mě svou palbu. Další světlice se spouštějí noční oblohou dolů a mě nezbývá, než čekat. Nezdá se ale, že by někdo jejich palbu opětoval. A taky to vypadá, že celé to divadlo nebylo určeno mě! Zřejmě jsem se jen do něčeho přimotal, ale neví o mě! Jaké to štěstí! Jakmile zhasne další světlice, vybíhám do tmy. Se zatnutými zuby běžím závod o vlastní život. Už je mi všechno jedno. Běžím co to jde a řvu jako šílenec, který se právě sám rozhodl dobýt nepřátelské pozice a vyčistit jeho zákopy bojem muže proti muži. Průdušky mě nesnesitelně pálí, ale já běžím andrenalinem nabuzený dál, dokud nedoběhnu na kraj menšího remízku. Tam rovnou spadnu do trávy a hlasitě oddechuji. V tom se z ničeho nic, rozsvítí velký reflektor, který začne propátrávat okolí. Jsem vyděšený k smrti. Obličej bořím do trávy a nejraději bych se teď do té země propadnul, splynul s ní. Světlo kuželu se zastavuje přimo na mé postavě. Jsem oslněný, vstávám a cloním si rukou, ve snaze něco vidět. Najednou někdo hodně blízko vystřelí a nocí proletí řízný hlas: „RUKI VJERCH!!“. Tak tohle je můj konec, pomyslím si a svoji pušku odhazuju pod nohy. Tohle se nemělo stát. Vůbec netuším, co se se mnou právě děje. Jsem jako z kamene, nedokážu myslet vůbec na nic, stojím tam jak dobytek, čekající na na poslední ránu od řezníka. Ostré světlo reflektoru stále míří na mě a já vidím, že ke mně přichází několik postav s dopředu nataženými zbraněmi. Co mě teď asi čeká?
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Super čtení
Diky moc hosi! Nebojte, tohle bude urcite na pokracovani...
Tak zase parádní počteníčko ....dík už se těším na pokračování
zase pecka...dík
Jsem potěšenen krásným čtením. A těším se na pokračování. Nole opět kvalitně odvedená práce.
Potěšen. sorry za překlep.
Napsaný pěkně,ale musím připomenout,že tanková divize"das Reich"v Bělorusku zmasakrovala přes 900 Židů,ve Francii co vesnice to poprava zastřelením nebo pověšením.Takže takový voják z divize waffen SS si zaslouží pouze smrt..... svině.
Opět pěkné čtení. Díky
Se stačí podívat na dokumenty z války co tohle bylo za zmrdy a nejspíš už o nich podobně psát nebudeš. Asi by ses s nimi v reálu setkat nechtěl.... Váleční zločinci a nic jiného a vymlouvat se na “plnění rozkazů”?
https://tv.seznam.cz/program/8396735
Zase parádní čtení . Skoro jsem kvůli tomu přejel zastávku. Už teď se těším na pokračování.
já ho v tom poznávám Ruce i nohy má rozhozeny od těla , celý Kurt na mistrovi 
Opět super příběh, pokračuj. Díky!
Blížící se vojáci budou Němci, jinak by příběh zakončil moc brzy
Chudák esesáček… Doufám, že se mu podaří uniknout zlým Rusákům!
Díky moc všem, kterým se líbilo
Jelda pobavil
Idler, Smeky, Krt: Hoši, abychom si ujasnili situaci. Tato povídka rozhodně nemá být o nějakém oslavování vojáků SS. Kdybyste mě znali osobně, poznáte že k nacismu mám stejně daleko jako ke komunismu. Toto myšlení nechápu a neuznávám! Co neuznávám, nesnáším! Kdokoli se takto ideologicky přede mnou prezentuje, tak mě provokuje neskutečným způsobem. Můj zájem o německé vojsko za WWII je čistě na vojenské a sběratelské úrovni. S ideoologií to nemá vůbec ale vůbec nic společného!!! To, že jsem si vybral zrovna elitní divizi SS, asi nebude náhoda. Ale hodí se mi to do příběhu. Jde čistě o smyšlenou povídku. Jestli tohle nehodláte pochopit...serte na to a moje články nečtěte! Nepotřebuju tady číst nějaké povrchní, rychlé soudy o chudákovi esesáčkovi a o tom, jaká zvěrstva tato jednotka napáchala na civilech. Já to vím! Není to žádná novinka a věřím, že drtivá většina přinejmenším válkařů tady, to ví taky. To není žádná tajná informace. Kdybych to nevěděl, tak bych ani nepsal, že se tato divize v 41 účastnila útoku na Moskvu. Ostatně Wehrmacht se na východě dopouštěl úplně stejných zvěrstev, jako SS. Tam to byla vyhlazovací válka, něco úplně jiného, než západní fronta, kde se ty excesy ale samozřejmě stávaly taky. Měl jsem si vybrat jinou divizi? Jakou? LSSAH, Wiking? Nebo jsem do toho příběhu měl dát třeba Slováky, kteří s Hitlerem rovněž zaútočili na Rusy? To se zas ozve někdo ze Slovenska, že je dehonestuji, nebo něco takového. Takže co, mám tam dát Rumuny, jo? Je tady někdo Rumun? Chápete to? Takže poprosím o trošku nadhledu, anebo to prostě nečtěte. Todle je čtenářskej kroužek tady, ne ideologická vymejvárna. Nic jiného za tím prosím nehledejte!
moc pěkný čtení.. příznam se že už jsem se díval po jakých časech to jsem dávaš a říkal si kdy bude další.. a přikláním se k tvému názoru.. to by nemohl nic napsat nikdo nic o němcích (např kniha Navzdory od Hanse Urlicha Rudela)
Když už je ta demogracia, tak si holt musíš taky zvyknout na to, že ti nebudou padat jen palčáčky 👍 a gratulky Prostě se smiř i s případnou kritikou a nebo nepiš- stejná rada jako od tebe ze to nemám číst Ani ty nejlepší světové romány se prostě nelíbí každému a o tom to je, ne? Neříkám žes to napsal špatně, ale nesedí mi osoby a obsazení.
Idler: hele, ja Te chapu. Ale mam to polozeny trosku jinak. A kdybys cetl i moje ostatni clanky a jejich komentare, dozvedel by ses ze kritiku (konstruktivni kritiku!) vitam. Kdybyste napadli formu, ze se to neda cist atd., ok..to je pro me prinosny a ja si z toho muzu neco vzit. Neco se u sebe pokusit zmenit, neco priste udelat jinak. Ale vy napadate primo text jako takovy. A ja (a to se musim opakovat) nijak nevelebim vojaky SS. Dokonce (a to doufam uznas) se snazim v tom pribehu jakekoli ideologii vyhybat. Snazim se to psat tak, ze se jedna jen o toho jednoho konkretniho cloveka, ktery si necim prosel. Je to jen obycejny pribeh, kde se neco deje a nepisu o slavnych vitezstvich SS na vychode, nepisu jaco to byli skveli chlapici, bez bazne a hany a jaci to byli nadlide. Takze kdybych vynechal pojem Waffen SS, tak s tim clankem nemas problem, je to tak? To je to jediny, co Ti tam vadi? Nevim, jak si to obhajit, nebo jestli vubec je co obhajovat a zda vlastne chci neco obhajovat. Je mi jasny, ze se ne vsechno bude libit vsem. Jen nerozumim tomu, co jsem vlastne tak strasneho provedl. Nevelebim je, neadoruju, nic takoveho. Naopak pisu, s touto ideologii nesouhlasim a se zverstvy proti lidskosti jakbysmet! Vic k tomu asi nemam co rict.
Idler: Ale jo..jeste k tomu tedy neco preci jen doplnim. Nestydim se totiz psat a rikat to, co si opravdu myslim. Ja se tady to psani v podstate teprve ucim, vis. Vy jste moji jedini ctenari a lakmusovy papirek toho, zda se to da cist, nebo ne. Jedine s nejakou zpetnou vazbou se muzu posunovat dal, pokud chci...a ja momentalne chci. Takze ja z Vas taky neco mam...tak to proste je. A pak (a to jsem tady ani priznavat nemusel, ale klidne to napisu) - zkousim ruzne veci vis. No ano...na Vas, na ctenarich tady. Vypozoroval jsem z Vasich reakci veci, ktery Vam treba vubec nedochazeji, ale pro me to ma velkou cenu. A tak si rikam, i spatna reklama je reklama. A kdykoli vyjdou nejake kontroverzni clanky, pritahne to pozornost. Takze v tomhle ohledu, jsem si tady splnil, co rikas? 
Stejne tak to dopadne, jestli napisu neco o Vlasovcich...napriklad. Mozna stejne vzruseni by prinesla i povidka o nejakych Cesich, kteri bojovali na strane Wehrmachtu. Nebo clanek o RG. Zkratka kdyz clovek chce, tak vzdy nekoho vyprovokuje a tu svoji pozornost si pritahne Tak si tak nak myslim, ze presne tohle by mel nekdo, kdo pise clanky, knihy,delat. Verim, ze to je ta spravna cesta a ja si vse nejprve musim "osahat". A Vase reakce jsou to nejlepsi, co muzu dostat. Bez ohledu na to, jestli je to opravnene, neopravnene, anebo jak to momentalne citim ja. A ja to citim tak, jak jsem psal vyse
Hodně dobrý, tvoje literatura má úroveň... Pokaždé mi to pomůže překlenout dlouhé chvíle v práci, díky za čtení a jen tak dále. Budu se těšit na pokračování
Nole, tvoje reakce mě přijde jako potvrzení starého pořekadla, že "trefená kačena zakváká"… Do hlavy ti nevidím, ale mě to jako adorace prostě přijde - i když možná podvědomá. Podobně jako různé jiné články jiných autorů o supervojácích Třetí říše - kolik tanků dokázal ten který "hrdina" zničit, kolik letadel jiný sestřelil, co dokázali parašutisti… Na mě tenhle článek prostě působí jako oslava, (nebo možná něco jako pokus o vyvolání soucitu ) s "chudáky" německými vojáky ( a nemusí to být nutně jen SS, vrazi a agresoři byli všichni), kteří zažili těžké chvíle při pokusu o ukradení cizí země a při vraždění jejich obyvatel. K tomu ta krásná ilustrativní fotka znavených, ale nepokořených a odhodlaných bojovníků…prostě "síg hajl". 
Mimochodem - stejně těžké (a leckdy patrně i mnohem těžší) chvíle určitě zažívali vojáci jiných armád např. při ústupových bojích - Poláci, Francouzi, Sověti - proč se většinou píše jen o Němcích…????
A pokud ti vadí kritika, tak nepiš - nebo čekáš jenom kladné ohlasy?
- možná ještě tu kritiku k věci - jaká je vlastně myšlenka povídky? Mě to zatím přijde jenom jako popis události bez nějakého přesahu. Pokud ti tedy (jako začínajícímu spisovateli) jde o konstruktivní a věcný názor, určitě není problém psát klidně i o masových vrazích, ale nemělo by to být samoúčelné. Myslím, že text by měl přimět člověka k nějakému zamyšlení - nad světem kolem nás i nad sebou samým.
- zkusím dát námět: např. povídka, psaná o anonymním člověku, popisující jeho den - vzorná starost o rodinu, hraní si s dětmi, dvouhodinové cvičení hry na houslích, návštěvu koncertu s rodiči a večeři s manželkou… A v závěrečné větě popis tohoto člověka sedícího u pracovního stolu a podepisujícího nějaký rozsudek smrti slovy : Reihhard Heydrich... 
Krt:
1) ozval jsem se, prtze ja jsem autorem, takze kdo jinej by se jako mel ozvat?
2) proste sig hajl - jasne. Ja, kterej se s nackama je schopnej hadat do krve. Já sig hajl, tak urcite.
To jsi me urazil, to ti rikam narovinu!
3) fotka - povidka je o vojakovi SS, mel jsem tam snad dat zatisi s ovocem?
4) A ano, takova kritika mi rozhodne vadi. Prtze i kdyz tady jasne proklamuji, ze se mi nacismus a fasismus prici...stejne ho podle Tebe adoruji, ok.
5) Presah si myslim neni nutny, ale zrovna tady by byl. Kdyby sis ovsem pockal na dalsi dily (zatim mam napsane 3. Snad si nemyslis, ze kdyz neco pisu na pokracovani, tak hned v prvnich par odstavcich najdes nejakou skrytou myslenku? To ja neumim. Ty bys to asi zvlad nacpat i do te prvni casti, podle toho co pises, ale ja ne.
Vis, ja mam celkem narocnou praci. Do toho mam vicero konicku. A tak tyto clanky pisu po vecerech, kdyz uz mam splneno, kdyz uz dcerka spi, treba do 1,2 do rana, prtze jinak nestiham. A rano vstavam o pul 7. Delam to ve svem volnem case...ale to je moje vec, to samozrejme nemuzu nikomu vycitat. Ale kdyz vidim, ze nekomu staci si to precist s "prstem v nose" a pak mi nadat do nacku, i kdyz predtim jasne proklamuji, ze nacismus a fasismus jdou uplne mimo me...tak to jednoho prejde chut. To je fakt. Takovou kritiku opravdu nesnesu. Takze nez tady neco takoveho zazivat, to se na to vykaslu a mam svaty klid. Ten cas radeji investuju do svych soukromych "projektu", ktere mam rozdelane. Co ja se budu rozcilovat. Nikomu nic nedluzim a kazdemu z Vas tady i ve svem soukromem zivote se muzu podivat zprima do oci. A abych to nejak hezky a srozumitelne ukoncil: kaslu na to, uz sem neposlu ani radek, tohleto fakt nemam zapotrebi! Toto je zaroven moje posledni reakce k veci a vic uz se k tomu vyjadrovat nebudu.
PS: Heydrich - vyborna myslenka, to by mohl byt vskutku zajimavy pocinek! Jdi do toho.
HOWGH
Nole, promiň, že jsem ti napsal SVŮJ názor, jak na MĚ tvůj článek působí a že nepěju pochvalné ódy, které jsi patrně očekával. Takhle to prostě vnímám, takový dojem z toho mám - na jiné to působí holt jinak a tu chválu ti dopřávají. Jiní to patrně vnímají zase jinak - a pár se jich tu taky ozvalo. Nikde ti taky nenadávám do nácků… a ani do blbců, takové výpady považuji za důkaz duševní "vyspělosti" jejich vyploditele.
V kolik ráno vstáváš atd. je mě vcelku jedno, nepsal jsem reakci na člověka s nickem NOL22, ale na jeho dílko - to, že to vnímáš takhle osobně, až vidíš i to, co tam řečeno není, asi taky o něčem svědčí...
OBI - co má tenhle článek společného s jeho seriálem o předcích? Pokud je zde nutno pouze chválit, je dobré to nějak dát na vědomí… Myslím, že podobný názor jako já, Smeky a Idler má více lidí, ale nechtějí, aby je klaka uklovala. Před nedávnem tu kdosi dal do nálezů podobiznu Henleina - a dostal palčáků - no co, dyť je to přece taky naše historie, néé???… Celkem je mě záhadou, proč má údajný antinácek potřebu popisovat zážitky člena SS.
Vitorio - určitě mnozí byli. A nejenom vaši, ale i ti naši
Vitorio, proč ti to tak přijde? OBI - co je to "celkem oduševnělá diskuse"? Napsal jsem něco nepochopitelného, nepravdivého, urážlivého? Nebo se prostě jiný názor než "náš" nehodí? OK, vám se tohle líbí, já vám to neberu, každý jsme jiný. Zkuste prosím být trošku demokratičtí a uznat že i jiný názor než ten váš je možný…
NOL ..jen piš dál, přece to nejde takto ukončit ...jakmile bude povídka kompletní vydá svoji myšlenku tak jako předešlé Tvoje povídky, které většině z nás zpříjemňují chvíle a těšíme se na další Tvé příspěvky.
"O nicnedělání: Jestli ten, kdo píše, píše dobře nebo špatně, to se zjistí hned. Ale jestli ten, co nepíše nic a klidně si sedí, sedí si klidně z chytrosti nebo z hlouposti, to žádný smrtelník nezjistí."
Georg Christoph Lichtenberg
Nol22- piš dál je to super čtení a kdo nepochopil styl psaní různých smyšlených příběhů, tak ať radši nečte, nebo ať čte zprávy a příběhy co se tváří jako pravdivé a vštěpují skutečně lidem (podle mě hloupost do hlavy)prezentované na FB, v Blesku, seznamu a dalších bulvárech jím podobných. Myslím si, že i kdyby tento příběh byl pravdivý, tak jsme na stránkách lovců pokladů a lovec pokladů se bez historie neobejde ať už kladné, či záporné, tak nevím proč tu někdo řeší, že jde zrovna o jednotky SS. Kdyby byl stejný příběh psaný na nějakého husitu, tak nikdo ani nepípne, ovšem jen proto, že si neuvědomuje, že husité taky nebyly zrovna čestní válečníci jak se popisuje v učebnicích základní školy. Také drancovali a kradli a schovávali své špatnosti za boj o (lidskost, náboženství a lepší žití v dané době). NERAD BYCH PŘIŠEL O JAKÉKOLIV ČTENÍ ČLÁNKŮ ZDE OD NOL22 A DALŠÍCH LIDÍ, CO ZDE PÍŠÍ.
Naprostej souhlas s Pawlem..
Nol22 ,tvoje tvorba je vice než suprova a bez nadsazky mužu říct že už ted mi dost připomínaš velke spisovatele jako Leo Kessler a Guido knopp. A byt tebou tak bych ignoroval ty duševní mrzaky co to nepochopili a haní ten počin.Hold dan dnešni Havloiní zdegenerovane mladeže..Byt to o dobroserech z juesej tak by ani nepípli. nic si z toho nedelej a pokračuj. si super..
Nol22 pokračuj prosím v psaní 
Rád si zde čtu a tvé poslední psaní to jen umocňuje. Takže díky. A těším se opravdu na další pokračování, ale i další příběhy.
Nol jako vždy přečetl a dobrý,ale proboha marczus co to píšeš za blbosti jedinej kterej nic nepochopil budeš asi ty
A ještě i ta diskuze pod článkem mě něco dala. Já musel požádat strýce Googla čto takoe „dehonestovat“ a už jsem zase o malinko chtřejší
Čtu Všechny komentáře, a je mi z toho smutně. Tady jde o příběh člověka, i když smyšlený, a mě osobně je úplně jedno, zda jde o němce, rusa, čecha nebo japonce. My Všichni, co chodíme hledat, se tak nějak zabýváme historií, a víme, co jak bylo, a nebo alespon' povrchně. Když si pustím film Bílé peklo, taky v příběhu fandím německému vojáku a bůh ví, co dělal před tím, než se dostal do zajetí, a to je pravdivý příběh. Zvěrstva prováděla Všechna vojska, nesmí se na to nikdy zapomínat, musí se to mladým lidem pořád dokola omílat, ale ne pouze z pohledu jedné strany, ale Všech. Kde se v učebnicích dějepisu dočtu, když ve 45 roku přišla rudá armáda, tak ve Všech městech a vesnicích lidi před nimi schovávali ženské, jídlo, koně a další věci. Chovali se jako divoká zvěř. Tady se lidi za války báli němců, po válce rusů. Jaké hrůzy prováděli japonci, američané. Myslím si, že na nás záleží, aby nikdy k takovýmto událostem už nikdy nedošlo, k tomu musíme vychovávat své děti a vnoučata, co se stalo už nejde napravit, ale jde tomu předcházet. Proto když čtu Nolův příběh, nemůžu to soudit z prvního dílu a počkám si na další, potom napíšu svůj názor. Já jsem se narodil v roce 1968 a dobře si pamatuju, co do nás hustili ve škole za nesmysly a díky bohu mí rodiče a prarodiče mi povídali skutečnou pravdu. Ještě můžu říct, že naše generace nebyla tak zmanipulovaná, jako by byla ta, kdyby v 89 roku revoluce vůbec nepřišla, byli by jsme na úrovni Komunistické Koreje. A pak, co by bylo dál???? Za mě- Nole piš dál, těším se na další díl.
Kolego jsi dobrý ve svém počínání a přes veškerou nevoli lidí ke tvému příběhu,stojím pevně za tebou.Píšeš pouze holá fakta a pocity osob té doby,která se v průběhu války odehrávala a pokud jsou tu rozumní lidé,tak jistě celý děj příběhu přijmou jaký je,pochopí ho a nebudou tě bezdůvodně napadat.Vytrvej ve své práci,at se ti daří.
Hádací diskusi jsem nečetl. Nole super napsáno, už se třesu na další díl... Máš na psaní dar od Pána Boha
Milý Nole
Předem mého příspěvku chci pro ostatní uvést , že vás neznám a tím pádem ve mně není nejmenší zaujatost vůči vaši osobě ať už pozitivní či negativní.
Teď k věci.
Tento váš článek je dle mého názoru úžasňe napsán. Je v něm vystihnuto vše co by v takovémto článku vystuhnuto být mělo. Jsou z něj mimo jiné důležité cítit emoce což od vás vyžaduje umění vžít se do situace hlavní postavy. Záměrně nepíši do role "hlavního hrdiny" jelikož by se zde mohli opět ozvat lidé , kteří by nic podobného po práci napsat nezvládli a už vůbec ne v kvalitě srovnatelné s tou vaší. Víme tady všichni , že vytvořit něco co kladně ohodnotí všichni tvorové planety je nemožné , ale hledat v tomto vašem textu něco co v něm ROZHODNĚ není je jako hledat zlatého poslance naši sněmovny detektorem kovu. Jinými slovy máte vážně talent a rozhodně se nenechte odradit těmito hledači zlatých poslanců. Z vašeho textu rozhodně není cítit jakákoli náklonnost ať už k náckům a či komoušům.
Já osobně bych uvítal kdybych detíkem našel vojenské vyznamenání a to třeba i vojáka , který bojoval za tu špatnou stranu. To ovšem neznamená , že bych ho po nalezení umístil na oltář a
doživotně jej uctíval . Pro mně je WW2 historická událost , ze které sbírám fragmenty . Nic víc. Je to součást historie jejiž okolnosti a průběh lze hodnotit , ale určitě ne dle toho co napíše začínajíci spisovatel. Navíc není to natolik vzdálená minulost a hlavně je docela slušně zdokumentována. Od toho se názoristi odpichují. Spousta lidí má obrovskou radost z nalezeného "zeleného" předmětu , přitom mu taky není známo zda nepatřil nějakému tehdejšímu Hitlerovi či Stalinovi. To bychom taky už nemohli psát a hledat nikdy nic , nikde a hlavně ne veřejně.
Omlouvám se za chyby v textu - nějak se mi tam vloudily např. ve slově "vystihnuto".
Precetl jsem to jednim dechem. Uplne jsem citil to blato na botach
Parádní za mě jo👍a až se dostaneš k minoňúm tak kritika bude fuč nikdo neví co budou zač
Za mě dost dobrý!!
Čtu knihy se stejným žánrem a je mi jedno o jakého vojáka jde. Fandím mu, aby přežil tu dobu, ty útrapy...
Kopu a sbírám německá vyznamenání a jiné, ale neztotožňuji se s ideologií...
Tak ještě něco napiš, rád si počtu...jako bych tam v tom příběhu byl...
Taky se neztotožnuji s ideologií a proto dík za odvahu krta a idlera ,a všem ostatním,čtu Nola rád ,pokračuj, demokracie je o toleranci a odpuštění..vše ostatní je jenom na tobě
Nol měl asi blbej den ,kdy mu stačilo hodně málo aby vybuchnul já osobně si myslim ,že ti kluci nenapsali nic tak mimo mísu aby to tady Nol zapíchnul,kurva , kdyby se ho něco dotklo hodně ,vyřešil by to jako diplomat,vždycky jsem ho bral jako pohodáře 
NOLe dopiš to a neser
Uz jsem se k věci nechtel vyjadřovat, ale musim. Diky za vsem za velkou podporu!
Tem co meli vyhrady, specialne Krtovi:
Mel jsem ted dva tydny, kdy se mi fakt nedarilo vůbec nic. Ani pracovne, ani v rodine. Potreboval jsem se z toho vypsat a zacal jsem tedy psat tento pribeh. Včera jsem poprvé letos vyběhnul na pole a asi mi to dalo vic, nez jsem si myslel, tj. vycistil jsem si hlavu a vidim vse v trosku jinem svetle nez předtím. Zkratka, dobrovolne a verejne uznavam, ze mas taky kus pravdy, na kterou mas narok. Spolu s tim uznavam, ze kritiku jsem si vzal prilis osobne a chapu, ze jsi to osobne nemyslel. Z cele situace si budu snazit vzit ponauceni a priste reagovat jinak. Nekdy je clovek (obzvláště ten vystresovanej) tak zaslepenej, ze proste druhou cestu nevidi a jiny názor muze brat jinak, nez byl myslen. Život je pro me cesta, kdy se porad něco ucim, anebo chci na sobe zlepsit. K tomu patri zejmena pokora a uznani vlastních chyb. Myslim si, ze jsem tady chybu udelal a vicemene uplne zbytecne vytocil sam sebe. Tolik za me.
Tem v terenu preju hezke nalezy a vsem ostatním pohodovou nedeli.
Dík a piš dál
Pěkně napsaný ,zcela zbytečný řeči kolem,piš dál
uff,tak jsem dal příběh i komentáře jedním dechem a pěkně mi ta noční utekla
-Nole příběh pěkný,budu se těšit na pokračování a na rejpaly,co se zmůžou,tak akorát napsat hejt se vys..
za mě super
Ahoj, měl jsem strach, že se tu na to vykašleš...Děkuji za skvělé čtení a těšim se co bude dál..
Nejsem taky žádný nácek, a komouš vůbec ne, každopádně jsem rád že taky někdo napíše příběh ze strany barikády která není každému po chuti. Celkově by se historie měla učit tak jak byla, to zahrnuje i příběh té špatné strany. A na závěr jen dodám, ten kdo si myslí že každý Němec byl zm*d a každý Rus byl borec, tak můj názor je tokovej že ten člověk je jeliman. Protože pravda je na straně vítězů, jejich zvěrstva a válečné zločiny se neřeší a byly jen odplatou nebo dokonce nevyhnutelný nástroj k vítězství ne jen v Evropě. Lidi na to co se dělo vždy zapomenou, to vede jen k tomu že se to bude opakovat
NOL22: Každej, kdo v životě sesmolil alespoň pár řádků ví, jaká je to fuška. Uhlídat myšlenku, spád děje, zkontrolovat překlepy, odstranit nadbytečná, nebo nadužívaná slova...Znovu a znovu to pročítat a vylepšovat, než to vypustíš do světa. Fakt makačka, už jenom za to si zasloužíš pochvalu! Kolegové si to asi nějak špatně vyložili. Já nikde nevidím, že by Jsi velebil waffen ss. Vidím vojáka zesranýho hrůzou, kterej si snaží zachránit kejhák. Piš dál, čte se to pěkně a co do poutavosti se pořád zlepšuješ
Argill: Úplně souhlasím.
Dekuji vam hosi! Argille ano, presne tak to myslim a presne tak jsem to chtel napsat. Jsem rad, ze je tady vice lidi, kteri to pochopilil tak, jak jsem to myslel. Dalsi dil jiz brzy...
Super, že pokračuješ dál a nenecháš skvělého psaní a našeho čtení díky lidem, kteří nepochopili. Díky Nole už se těším
Dá-li Pánbů Pawle, budu se snažit Ti dělat stejnou radost, jako ji svými komenty děláš Ty mě
Ještě jednou moc děkuji. Měl jsem plán ti napsat zprávu, zda by jsi mi přes zprávy neposlal pokračování, ale pokud budeš publikovat dál, byla by má zpráva zbytečná. Ještě jednou moc děkuji.
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.