Příběh poslední bitvy

Jedna z posledních bitev Sedmileté války a vůbec poslední na českém území se odehrála na katastru obce Hudcov u Teplic 2.srpna 1762. Střetla se v ní pruská armáda v počtu 12.000 mužů vedená generály Fridrichem Vilémem von Seydlitz a Fridricha Viléma von Kleist a na straně druhé rakouské vojsko v počtu 9.000 mužů vedené generálem knížetem Christianem Löwenstein-Wertheim.

Na bojišti nakonec zůstala více než třetina obou armád, tedy přes 7.000 mrtvých. To tuto bitvu řadí po krvavé řeži u Chlumce z roku 1813 s jejími 20.000 mrtvými na neslavné druhé místo ve válečných konfliktech v regionu. Jen malý exkurz o tom, co vlastně byla Sedmiletá válka. Sedmileté válka /1756-1763/ byla v podstatě prvním celosvětovým konfliktem. Byla válko, do které se na jedné straně zapojila Velká Británie, Prusko a Německo proti Francii, Rakousku, Rusku, Švédsku a Sasku. Později byly do války zataženy Španělsko a Portugalsko a válka se z Evropy přenesla i do Severní Ameriky. Marie Terezie i po uzavření Drážďanského míru nadále usilovala o Slezsko a snažila se jej znovu získat. Tyto snahy odhalil její soupeř z předchozí války, pruský král Fridrich II. Veliký. Spojil se s Velkou Británii a roku 1756 vpadl na území Saska (spojenec Rakouska) a postupoval dále do severních Čech. Vzhledem k tomu, že Čechy byly nejprůmyslovější částí Rakouska, byl tento útok ve Vídni vnímán obzvláště intenzivně. Prusko však bylo ve vzniklé bitvě u Kolína roku 1757 poraženo a muselo se stáhnout.

Na stranu Rakouska se přidala Francie a Rusko a válku Prusku dokonce vyhlásil i německý sněm. V další bitvě u Leuthene však Fridrich zasadil porážku početně silnější rakouské armádě. Na jaře roku 1758 pak vpadl na Moravu a oblehl Olomouc. Tu se mu nepodařilo dobýt a navíc v bitvě u Domašova byly rozprášeny jeho zásobovací konvoje a musel se opět stáhnout na své území. Pro odlehčení náporu Prusů na Rakousko, podnikli jeho spojenci Rusko a Francie útok na Východní Prusko a ve dvou bitvách u Zorndorfe a u Kunersdorfe způsobili Prusům těžké porážky. Spojenecká vojska poté zaútočila na samotné Prusko a dobyla i Berlín. Poté nastal obrat. V Rusku po smrti carevny Alžběty nastoupil na trůn Petr III, který byl velký obdivovatel Fridricha II. Velikého a Rusko opustilo protipruskou koalici. Sedmileté válka skončila podpisem Hubertsburského míru v roce 1763. Obě válčící uskupení nedosáhli větších zisků a jen se dlouhou válkou vyčerpaly. Mírové smlouvy pouze potvrdily předchozí stav v Evropě a dominantní postavení Velké Británie jakožto koloniální velmoci. Rakousko se muselo definitivně vzdát Slezska. Navíc tato válka ukázala zaostalost Rakouska. Císařovna Marie Terezie tak zahájila rozsáhlé reformy, ve kterých po její smrti v roce 1780 pokračoval i její syn Josef II.

A teď zpátky na bojiště u Hudcova. Pruská armáda té doby byla asi nejlépe zajištěná a organizovaná armáda v Evropě. Země byla rozdělena na kantony, v každém kantonu bylo povoleno naverbovat přesný počet vojáků. Šlechta, nejstarší synové sedláků, významní měšťané, dělníci v manufakturách, úředníci a studenti byli osvobozeni. Kdo měl peníze mohl se vyplatit. Rukovalo se zpravila na 20 let. Žold byl 2 groše na měsíc, z něhož si voják vše hradil. Vojáci se sdružovali většinou do 5ti až 10ti členných skupin, v jejichž kruhu společně hospodařili. Přespávalo se v měšťanských domech, kasárna se stavěla až později. Vojáci z chudých vrstev zde měli možnost na lepší život. Rostla také hrdost vojáků na své povolání spolu s rostoucí vážností armády u veřejnosti. Vojáci sloužili vlasti a důvěřovali králi, po 4 letech služby, pokud uměl voják psát a číst, mohl být povýšen na poddůstojníka. Důstojnický sbor tvořili většinou mladší synové šlechticů. Důstojníci byli elita království. Pokud se osvědčili, získali královu přízeň. Kariérní postup byl jen otázkou schopností.

Vojáci nosili uniformy Z tmavomodré látky s vlněnou podšívkou, kabát po kolena. Pluky se lišily prýmky a barevnými lemy. Pod kabátem byla soukenná vesta s podšívkou. Kalhoty sahaly pod kolena, přes ně byly vlněné punčochy. Na hlavě se nosil třírohý klobouk s bílým lemem. S sebou nosili tornu s 60ti patronami a chlebník s min. 3 kg chleba. Ostatní výstroj se přepravovala plukovními vozy. Výzbroj byla křesadlová puška o ráži asi 20mm. Bez bodáku měřila 155 cm a vážila 5 kg. Dostřel byla si 300 kroků, v bitvě dokázal vystřelit voják asi 2x za minutu. Bodák měl 44 cm. Jízdu tvořili kyrysníci vyzbrojení palašem /druh šavle/, karabinou a dvěma pistolemi. Dragouni měli jen lehký kord, 2 pistole a pušku s bajonetem. Husaři měli lehkou šavli, 2 pistole a karabinu. Prováděli průzkum, kryli křídla a útočili na zázemí protivníka. Dělostřelectvo mělo 3 a 6ti liberní kanony, které se mohly slušně pohybovat po bojišti. Měly velký dostřel, kadenci až 6 ran, proto mohly velmi účinně narušovat pozice nepřítele. Kartáčové střely se používaly pro obranu před jezdectvem. Těžší děla byla používaná pro obléhání a ostřelování vesnic. Nic nebylo ponecháno náhodě, předpisy a řády řešily veškeré možné činnosti armády. Přesun probíhal ve třech paralelních kolonách s odstupem tisíc kroků. Po silnicích jely vozy s municí a děla, za nimi proviant a pojízdná pekárna. Na třicet tisíc vojáků připadalo 150 lékařů a polní nemocnice, deset vozů s léky. Bylo zakázáno pochodovat po polích.

V táboře měla každá rota 36 stanů, 4 pro důstojníky, 2 pro štábní poddůstojníky, 26 pro vojáky (po 6ti mužích) 4 pro ženy, které pracovaly v týlu. Husaři spali pod širým nebem nebo ve slaměných boudách připraveni k boji. Každý pluk měl ve své části tábora silné stráže a čtyři polní děla. Dělostřelci spali u děl. Speciální jednotky vykonávaly požární a policejní službu. Hlavní stan byl v nejbližší vesnici. Každý pluk zde měl styčného důstojníka připraveného okamžitě předat rozkazy. Vojsko mělo celkem 750 pekařů, 50 000 koní pro potah a 25 000 pacholků. Pekárny měly k dispozici armádní zásoby, pekaři 3x větší žold než prostí vojáci a byli pro všechny případy ozbrojení. Jedna proviantní kolona měla 50 vozů, ze zásob mouky se dal upéct chleba pro 15 000 mužů na 3 dny.

Každá rota měla ševce, krejčího a řezníka, který kupoval dobytek v okolí od místních sedláků za pevně stanovenou a dobrou cenu. Vojsko doprovázeli taky tesaři, kováři, puškaři a sedláři, byli to vojáci ale mimo boj byli osvobozeni od běžné služby. Pruský voják neznal hlad, měl se líp než kterýkoli jiný, denní příděl 1kg chleba, jednou týdně velká porce hovězího. Rakušané rozvinuli obrannou linii před Teplicemi ve třech hlavních bodech. Vpravo od Újezdečka přes střed na Výšině až po levé křídlo u Štěrbiny. Taktika Prusů spočívala v tom, simulovat hlavní atak na střední linii a tajně v noci na 2.srpna přesunout část pluků přes Ledvice ke Křemýži a odtud zaútočit na kótu vrchu Jalovčiny a po dobytí pokračovat na město Teplice. Taktika jim málem vyšla, ale rakouské hlídky zachytily pruského posla s depeší pruskému princi Jindřichovi s podrobnostmi o plánech bitvy. Rakušané tak urychleně přeskupili své síly a zároveň požádali o posily z Dippoldiswalde pro obranu Teplic. Ranní bitva o Jalovčiny se pak proměnila ve velkou řež dvou připravených protivníků a Prusové důležitou kótu nedobyli. Stáhli se k Litvínovu a 5.srpna zpět do Saska. Na polích a loukách v okolí novoveské Jalovčiny tak zůstalo 4200 mrtvých Prusů a asi 3100 rakouských vojáků. Zatímco Prusové jsou pochováni u Tuchlova, o rakouských hrobech není žádné památky.

Artefakty z této bitvy můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.

p.s. Plamen, nalezený v katastru bitvy tedy zřejmě nebude patřit do doby napoleonské, ale asi jej nosil na patrontašce některý grenadýr v téhle bitvě? Pro mě úžasná představa a ještě větší radost z nálezu.

použité materiály: kniha Sedmiletá válka v Evropě, František Stellner: Když mlčely můzy. Karel Vilím weby: palba.cz, wikipedia, kronoscaf.com

Další články od ja.runa na LP

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit