Příběh obyčejného vojáka - hlavním hrdinou v tomto příběhu je můj děd

Píše se rok 1914 a v Evropě propuká válečný konflikt známý jako 1. světová válka. V malé jihočeské vesnici nedaleko Písku žije mladý rolník Karel se svou rodinou. Je právě začátek července a na polích začínají sezónní práce. Zpráva o atentátu na rakouského arcivévodu a následníka trůnu se po vsi šíří jako mor a osud mnoha chlapů je právě zpečetěn.

Na svatého Bartoloměje (24. srpna) sedlák žito zaseje. Karel právě slaví své 18 narozeniny. Léto bylo suché a teplé a tak je podzim v plné práci. Zde poprvé zasahuje válka do rodiny mladého Karla a strašákem se stávají probíhající odvody rekrutů. Odvody se konaly každoročně v březnu a v dubnu. V případě potřeby však byly odvody vyhlašovány dodatečně a proto v listopadu 1914 byli dodatečně povoláni k odvodu dosavadní neodvedenci do věku 35 let.

Obsílku k odvodní komisi do Milevska dostává i mladý Karel. Je odveden. Odvod na vojnu býval důležitým mezníkem v životě každého dospívajícího muže. Před odvodem se nechávali mladí rekruti na památku fotografovat. Píše se březen r. 1915 a mladý Karel rukuje k 11. pěšímu pluku do Písku a s celým plukem ihned do rakouského Salzburgu.

Odvedenci  po příjezdu do Salzburgu zašli do zámecké restaurace. Popili na rozloučenou a poprali se s rakušáky. Druhý den dostávají informaci o okamžitém odjezdu na ruskou frontu. Všichni se dají ještě hromadně vyfotografovat. Bylo jich přesně 146 vojínů písecké „marškumpanie“ 11. pěšího pluku. Před odjezdem ještě Karel stačil poslat tuto fotografii rodině se zprávou, že odjíždí do 1. linie na ruskou frontu.

Ihned po příjezdu byl 11. pěší pluk písecké marškumpačky napaden donskými kozáky. Karel, jenž byl zvyklý od mládí na koně a krávy, věděl co má dělat. Proti koním se bránil puškou, kterou držel za lauf, aby na něj kozáci nedosáhli šavlí. Přesto přišel o ukazovák a palec na levé ruce a dostal průstřel ruky a nohy.

Z celého pluku přežili jen čtyři vojáci včetně Karla a ti byli ihned vzati do zajetí. Rodina obdržela úmrtní list.

Karel byl dán do vesnice Gornostajevka u Oděsy na práci k donskému kozákovi Šimanovskému. Karel, jenž byl od mládí zvyklý na tvrdou dřinu na polích a rozuměl všem pracem a dobytku se Šimanovskému velice zalíbil. Postupně si ho rodina tak oblíbila, že se ze zajatce stal málem rodinným příslušníkem. Šimanovský mu totiž po letech dobré služby nabízel svoji dceru a pokud zůstane i statek s celým hospodářstvím. Karla však táhla domů láska k rodině a k rodné vlasti.

Když německý červený kříž vyhlásil konkurz na převoz zajatců, byl Karel s delegací zajatců na návštěvě u později popraveného Trockého v Oděse. Zde dostali „bumášku“ s razítky, na kterou odcestovali vlakem do Vladivostoku. Po dlouhé cestě zpět do vlasti se Karel konečně na vánoce r. 1921 dostal domů a objal se s rodinou. Zde už ho nikdo nečekal, neboť od r.1915 měli schovaný jeho úmrtní list.

Když vstoupil do domu, všichni se v první chvíli zalekly ale radost ze setkání s mrtvým synem byla poté nepředstavitelná.

……………………………………………….

Karel se v roce 1930 oženil a měl 3 děti. Prožil šťastný život na malé vesnici obklopen rodinou. Zemřel náhle v červenci r.1971.