Příběh náramku

Dne 26. 8. 2018 dostávám od Máry zprávu, že den předtím nalezl na poli zajímavý bronzový předmět, a zda bych mu pomohl s jeho určením a potažmo dalším zpracováním. Jelikož se stále morduji se zpracováním nám notoricky známých hradišť, váhal jsem (cca několik milisekund), zda budu moci tomuto zajímavému nálezu věnovat dostatek času.  Nakonec však DYCKY BRONZ.

Den na to píši: Ahoj, ok já to zpracuji a podle mého názoru tam ještě něco najdeš….pak následuje x nepodstatných řečí okolo a nakonec to zakončuji tím, že pokud se nedostanu na Brandlín, tak si předmět nějak předáme.

První neúspěšný pokus o předání přichází v září 2018 a abych to nezdržoval, předmět se ke mně dostává na konci června roku 2019, z čehož by se jednomu mohlo zdát, že to zbytečně dlouho trvalo, ale je třeba svědomitě říci, že bronzovému předmětu a ani nám to zase tak neublížilo.

Samotný předmět představuje manžetový náramek, který známe v krátké a delší variantě. Tento kus náleží, dle mého názoru, ke vzácnější delší variantě.  V Čechách jich před tímto nálezem bylo známo jen několik málo kusů, konkrétně: 2 kusy z depotu Soběchleby, 2 kusy z depotu Kosmonosy, 1 zlomek z depotu ze Slavhostic, dále 2 kusy z hrobu z Turska a nově 2 kusy z poměrně nedávno objeveného depotu z Turska (netuším, zda jich tam není více). Mára tedy pravděpodobně našel jubilejní 10 kus. Můžeme si tedy povšimnout, že až na výjimku ze Slavhostic (zde si troufám tvrdit, že k této výjimce možná bylo krapek pomoženo) běžně se vyskytují vždy v páru. Byl to také pádný důvod k mému telefonátu, že tam musí být opravdu někde další kus. Bohužel jsem Máru zastihl na dovolené v Řecku, kde jsem v mém pravěkém telefonu opakovaně rozuměl, jsem v Žetku a já absolutně netušil co tím má na mysli.., a až po trpělivém vysvětlení, že je to taková zem na jihu Evropy jsme se konečně dorozuměli. Mára mě ujistil, že blízké okolí od nálezu bylo prohledáno, což vedlo k mému vnitřnímu uklidnění.

Manžetové žebrované náramky mají běžně délku mezi 70 a 85 mm, průměr okolo 65-70 mm a hmotnost okolo 160 g. U uvedené hmotnosti 160 g (v literatuře) muselo podle mého názoru dojít k překlepu.

Márův exemplář má délku 80 mm a hmotnost 323,6 g (před konzervací), což se v podstatě shoduje s (hrobovými) náramky z Turska. Jedná se o žebrovaný manžetový náramek (celkem 26 tenkých žeber a 2 silnější okrajová žebra), náramek je tvořen 3-4 mm silným plechem, který je na obou koncích ještě zesílen na 5-6 mm, vnitřní povrch náramku je hladký. Výzdoba je v jednom místě tvořena 3 rovnými rýhami, které vedou v linii přes všech 26 tenkých žeber, další výzdoba v podobě rýh se nachází celoplošně na obou zesílených žebrech, dále i na jedné straně (po celé linii) v místě, kde náramek oběma stranami přiléhal k sobě (nacházel by se i na druhé, ale druhá strana je doslova urvaná). Kvůli silné deformaci pouze rámcově odhaduji průměr náramku na cca 70 mm.

Z tohoto zdánlivě nudného, i když pro nás tak podstatného popisu lze především vyčíst, že náramek patrně zažil poměrně brutální cestovní den, v podobě nechtěného svezení těžkou technikou. Náramek časově náleží do období únětické kultury a lze ho datovat do rozmezí 2000 až 1700 let před Kristem. V tomto období se nálezy vesměs ukládaly celé a nepoškozené, nikoliv jako v období zlomkových depotů, tzn. V mladší době bronzové. Pokud by přeci jen někdo měl v úmyslu tento masivní náramek poničit, zejména způsobem jakým je skutečně poškozen, nezbývá konstatovat nic jiného, že by se bezesporu jednalo  o dílo šíleného jedince se zájmem o těžkou práci a trháním kusů plechu po vzoru doktora „zubaře“ Szella.

Pro pořádek je třeba uvést, že první destinací náramku u nás byla kreslírna. Kreslení trvá ze všeho nejdéle a z hlediska dokumentace předmětu je to zcela nepřekonatelná nezbytnost. Navíc jsem dostal vidinu pěkného článku do mého oblíbeného časopisu. Tato moje hezká vidina se bohužel celá rozpadla s nálezem článku o těchto náramcích z hrobového nálezu z Turska od mých kolegů, kteří to napsali tak podrobně a důkladně, že bych tam nic lepšího již nepřidal viz přidaný odkaz.

Celý příběh náramku by teď mohl v podstatě skončit, ale od srpna 2019 začíná nový, i když s předem nejasným výsledkem. Druhý náramek se našel asi ve vzdálenost 50 m od Márova nálezu…..

Tuhle vzdálenost nikdo nečekal a jelikož druhý náramek je nepoškozen, místo původního uložení je patrně zcela vyřešeno. Oba náramky pochází velmi pravděpodobně ze zničeného hrobu. Tímto nálezem se také ukazuje, že dohledání druhého náramku by bylo dílem totální náhody hraničící s pravděpodobností hlavní výhry ve sportce, pokud by se tedy neudělala pravidelná síť, která by se při našem štěstí beztak rozpadla na tom, že bychom si vytyčili max. vzdálenost 40 m (a méně) od nálezu J.

K čemu náramek sloužil? Dovoluji si tvrdit, že mimo (až nepříjemně těžkého) ozdobného prvku se především jednalo o efektivní ochranu zápěstí čili náramek měl dvojí účel, ozdobný a ochranný.

Závěrem

Někdy platí, že více je méně a to je právě případ toho nálezu, jelikož těchto manžetových náramků je v muzejním sbírkách stále poskrovnu a nelze než poděkovat Márovi za skvělý přístup a též za štěstěnu, která ho při hledání provázela.  Domnívám se, že si tento nález může zařadit do tzv. životních kopů.

Náramek ještě čeká konzervace, poté dostane své rodné (inventární) číslo a adresu i s bydlením (krabici s místem uložení v depozitu) a pak bude trpělivě čekat až si ho někdo půjde prohlédnout  (badatel, estét či Franta od vedle apod.) nebo si ho rovnou vypůjčí na výstavu.

https://docplayer.cz/35321949-Naramky-z-turska-tesiny-nekolik-pohledu-na-unikatni-sperk-uneticke-kultury.html

Obr. 1, 2. Foto náramku

Obr. 3. Kresba náramku

Obr. 4. Rentgenový snímek náramku

Jindra