Příběh jednoho židovského pečetidla

Upřímně řečeno, my detektoráři jsme taková, no, někdy až skoro sekta, která spolu vede spoustu nekonečných a často nesmyslných debat - něco podobného, jako když se fotografové hádají, zda je lepší Canon nebo Nikon (debata fakt zbytečná, všichni přece víme, že jedině Nikon). :-) No a jednou z takových častých diskuzí je téma, zda je lepší chodit hledat do lesa, nebo na pole. Obě verze mají své zapálené zastánce a debata je velmi často docela legrační. Jedna taková nekonečná diskuze ale měla zajímavý závěr v podobě docela zajímavého nálezu - malého, ale pěkného pečetítka s nápisem v hebrejštině.

Židovské pečetidlo - je velmi drobné (ploška cca 10x12 mm), na fotografii porovnání velikosti s mincemi nalezenými hned vedle.

Už je to přeci jen pár pátků, co se věnují hrabání a tak mám už i docela hodně kamarádů detektorářů a jedním z nich je Roman z Nového Knína, který hrabe mnohem déle jak já a upřímně řečeno, je i výrazně úspěšnější, což je dáno hlavně tím, že je přeci jen mladší a vytrvalejší. Jednou jsme takhle spolu vedli debatu na oblíbené téma pole versus les, protože on preferuje les, zatímco já spíše pole a louky. Mezi řečí jsem si postěžoval, že už jsem delší dobu nenašel nic, co by fakt stálo za řeč a on se mi vysmál s tím, že přeci pokud chci něco najít, tak musím do lesa, protože pole už jsou přece dávno vysbíraná.

Tak se mi to nějak rozleželo v hlavě a když jsem měl konečně po čase volný den, tak jsem si řekl, že tedy zase jednou po čase zkusím zajít na Romanovo doporučení s detektorem do lesa. No co vám budu povídat, coural jsem křížem krážem lesem celé odpoledne a našel jsem akorát tak klasický svinčík v podobě nábojnic, vršků od piva, bolševických drobáků, plechovek od piva a podobných "pokladů". Po pěti hodinách jsem toho už měl fakt plné zuby a taky jsem se vydal nazpět k domovu. Jak jsem se tak vracel, tak se už z dálky na mě úplně smálo políčko, které mám pomalu za barákem a které je teď navíc zorané, takže na hledání úplně ideální. Ještě bylo světlo a tak jsem si řekl, že to ještě chvilku zkusím. Na kraji pole jsem tedy znovu zapnul detektor, nasadil rukavice a polohlasně jsem si ze srandy zamumlal spíš pro sebe něco v tomto smyslu:

Óóó ty mé milé políčko, byl jsem ti nevěrný v lese a ho...uby jsem našel, to ty bys mi jistě neudělalo. :-)

Jen jsem to dořekl, vlezl jsem do pole, párkrát máchnul detektorem a následoval jeden parádní signál za druhým. Doslova během deseti minut jsem na asi 20 metrech našel tři celkem slušné mince, z toho dokonce jednu stříbrnou, navíc v perfektním stavu a k tomu ještě navrch jako bonus krásné malé pečetítko s nápisem v hebrejštině. Smál jsem se tomu ještě několik dní, kdykoliv jsem šel okolo se psem. Pak se není čemu divit, že jsme my, detektoráři, tak moc pověrčiví. :-D :-D

Židovské pečetidlo - nalezené pečetidlo, již očištěné a připravené na odevzdání do muzea.

Nyní ještě k samotným nálezům - pečetítko je velmi malé, jen zhruba 10x12x30 milimetrů, hmotnost necelých 12 gramů a v horní části má dírku, takže ho majitel asi nosil na provázku, možná i na krku. Samozřejmě mě také zajímalo, co znamená ten hebrejský nápis a tak jsem oslovil Židovské muzeum v Praze s prosbou o pomoc s překladem. Zdejší pan kurátor mi nápis přeložil jako וואלף בן הרב סימון což je v latince Wolf ben ha rav Simeon, tedy česky pak Wolf, syn pana Simeona. Pečetítko je malé a velmi prosté, dá se proto předpokládat, že jde o čistě užitkové pečetidlo nepříliš majetného majitele. Datace je podle rozsahu korozních vrstev odhadována přibližně na 1. polovinu 18. století, tedy stáří zhruba 300 let.

Z nalezených mincí je pak zajímavý hlavně stříbrný 10 Krajczár z roku 1870, který sice není nijak extra vzácnou mincí, ale tento konkrétní je zajímavý hlavně tím, že je v super stavu, protože jinak se většinou nachází ve stavech podstatně horších (technicky vlastně ani nejde o stříbro ale o billon, což je slitina stříbra s mědí s obsahem stříbra je jen asi 40%). Druhou zajímavostí pak je, že pochází z mincovny Karlovský Bělehrad, což už je celkem vzácnost. Mincovna se v tomto případě pozná podle písmen na zadní straně mince pod podobiznou císaře Františka Josefa I., v tomto případě jde o písmenka GYF, která jsou zkratkou z maďarského názvu Gyulafehérvár (německy pak Karlsburg nebo Weißenburg). Dnešní město Karlovský Bělehrad má kolem 65.000 obyvatel a nachází se v Rumunsku, v mapách jej najdete na řece Mureș pod jménem Alba Iulia.

Druhou nalezenou mincí je měděný 1 Pfennig (1/4 krejcar) z roku 1759, tedy z doby vlády královny Marie Terezie. Celkem pěkná, ale v podstatě běžná mince, v tomto případě je zajímavostí snad jen to, že je v celkem pěkném stavu. Měděné mince se totiž většinou najdou ve velmi špatném stavu, některé až tak, že ani není poznat a jakou minci se vlastně jedná. To byl i případ třetí nalezené mince, kterou byl 1 Krejcar s roku 1885 kterou sice bylo možné v okamžiku nálezu identifikovat (viz níže nálezové foto), ale stav již byl natolik špatný, že po očištění šla špína dolů i s ražbou a zbylo v podstatě jen měděné kolečko.

Pro jistotu ještě dodám, že mnou nalezené pečetidlo bude odevzdáno do Židovského muzea v Praze. Tak toliko k jednomu zajímavému nálezu a příště snad zase prozkoumáme něco jiného, držte mi palce. Kopu zdar a debata pole versus les je tedy vyřešena, vždycky a jedině pole! :-D

Michal Kupsa alias Kapsa