Příběh jedné nalezené mince

      To jsme jednou zase trávili víkend u rodičů, ve středních Čechách. Samozřejmě detektory cestují vždy s námi. Toho dne nebylo extra počasí, ale to není pro nás žádná překážka, už jen proto, že máme rádi přírodu. Lesík, který sousedí s naší zahradou, byl vždy procházkový, nic moc nálezy, a proto byl výzvou. Není možné, aby tu nic nebylo. Pár běžných mincí, drátek nebo konzerva a najednou to přišlo! Krásný signál a to kousek od cesty.
        Při vyrýpnutí jsem viděla, jak se mince hezky obtiskla do hlíny. Krásná silná mince. Hned mažu za manželem s úsměvem na tváři s tím, že mám krásný krejcar. Zadní strana z důvodu značného znečištění nebyla vidět. A jedovatou slinu, jak říkají kolegové hledači, se mi nechtělo obětovat. Nechala jsem si to jako překvapení na doma.
      Po očištění jsme k mému úžasu zjistili, že je to krejcar Františka Lotrinského. Z dřívějška jsem už měla krejcar Marie Terezie, Frantík tedy putoval za Maruškou do krabičky. O to byla moje radost větší, při zjištění, že dám obě mince po letech k sobě.
      Manžel na mě kouká a říká: " Tedy po sedmiletém hledání se mi poštěstila 4x Maruška, ale Frantíka zatím nemám." A tak mě to napadlo, nebude dlouho trvat a manžel bude slavit narozeniny, uložila jsem Frantíka tedy do dárkové krabičky a přidala mezi ostatní dárky. Zprvu nechtěl o darování mince ani slyšet, ale povedlo se. Dárky se přeci nesmí vracet.
      Moje Maruška je zase sama. Občas, když mě to chytne, se chodím na Frantíka dívat. A vlastně druhá krásná věc byla, že jsem Františka našla v době, kdy čekáme vysněného syna. A tak se mi povedlo darovat dva krásné dárky.

Přeji všem slušným hledačům krásné a hlavně vysněné nálezy.

Ajinka 69