Příběh hodinek

Bylo 18.12.2015 předvánoční čas na blátě a z toho, že nebyl sníh jsem se radoval snad jen já. Celý týden jsem se těšil, jak vyrazím s detektorem na další dobrodružnou výpravu. Mým cílem bylo okolí potůčku Slatinka, které se nachází  v lese poblíž lázeňské obce Slatinice. Pro svou krásu a malebnost, jím vede i naučná stezka na vrchol Kosíře, což je pro nás Hanáky takový Mont Blanc. Mě toto místo upoutalo i něčím jiným, vůní dávných věků a tajemstvím, které cítím snad pokaždé, když tudy procházím. Myslím, že je to určitý dar, nebo zvláštní citlivost, že když nosíte v hlavě nějaké konkrétní místo, padnou životní nálezy a i když jsem dnes nic tokového necítil, našel jsem něco, za čím se ukrývá silný příběh. Příběh, se kterým se s vámi rád podělím.

Auto jsem zaparkoval u lázní a pěšky se vydal na Mánesovu naučnou stezku, kterou lemuje již zmíněný potok Slatinka. Zpočátku jde stezka takovou teréní brázdou a mě se nechtělo šplhat do jejích svahů. Volil jsem místo , kde se krajina trochu více rozevírá a je přístupnější i les. Odlaďuji detektor a jde se na to. Po hodině hledání nic moc, jen jedna sockačka a binec po turistech. Míjím místo o kterém jen málokdo ví. Je to jakoby nezpevněný sklípek ve svahu k potoku, který podle slov místních prý za druhé světové sloužil jako provizorní kryt před nálety. Potok mě vedl k místu vzrostlých letitých stromů a já věděl, že za jedním z nich, který se nachází za vodu se ukrývá keška ve formě armádní bedny a v ní spousty prázdných nábojnic spolu se schránkou na výměnu drobností a notes. Bedna tvořila hranici jednoho velmi smutného místa.

Na tomto místě je památník obětem letecké katastrofy armádního vrtulníku Mi-24, který zde havaroval v listopadu 1998 při návratu z leteckého dne v Irsku. Zahynuli zde 4 vojenští letci z vrtulníkové základny Přerově - Bochoři. V místě katastrofy je žulový pomník  se zlatým nápisem, fotografie, jména obětí a několika nalezených trosek. Pravděpodobnou příčinnou havárie byla technická závada gyroskopu.

Věděl jsem o tomto místě a také o tom, že nemá cenu tady v okolí ani zapínat detektor, protože stovky hliníkových plíšků rozmetaných výbuchem odradí každého, kdo tudy jen s detektorem prochází. Už jen ze setrvačnosti jsem bezděčně mával detektorem s úmyslem co nejrychleji okraj tohoto místa projít dál, když jsem po nezvyklé dlouhé době bez signálu jeden zaznamenal jen dva metry od cesty. Říkám si, je to jen kousek od cesty, možná to nebude zase jen jedna ze střepin, ale něco zajímavého. Se zvědavostí odhrnuji listí a z povrchu na mě vykouknou hodinky. Ty brďo hodinky, sice bez řemínku, ale super říkám si. Hodinky byly zadním víčkem vzhůru a na něm byla nějaká čísla. Beru je do ruky a chci vidět i stranu ciferníku. Tam, kde má být sklíčko, nic nebylo, ale upoutalo mě něco jiného, pod značkou hodinek Prim a ciferníkem vidím znak letectva. Najednou mi docvaklo co držím v ruce. Chvíli jen tak sedím a přehrávám si příběh tohoto místa, místa, na kterém vyhasly životy 4 armádních letců vrtulníku Mi-24 a já držím hodinky jednoho z nich.

V tu chvíli jsem neměl chuť hledat dál, ale přemýšlel jsem o tom, jak s hodinkami naložím. Rozhodl jsem se, že hodinky předám manželce pilota jemuž ty hodinky patřily. Doma jsem rozjel pátrání a rozhodil sítě. K dispozici jsem měl jednu přímou a jednu nepřímou informaci. Tou první bylo ID číslo hodinek, které se vztahovalo ke konkrétnímu člověku, ale jak ho zjistit? Tou druhou byla informace, že se každý rok na stejném místě i čase koná vzpomínkové pietní setkání, což už bylo pasé. K dalším krokům mi pomohla náhoda, když jsem hodinky ukázal sestře. Ta mi řekla, že do řeznictví, kde pracuje, chodí nakupovat bývalý velitel vrtulníkové letky právě z Bochoře. Slovo dalo slovo a já mu předal patřičné informace včetně ID čísla hodinek. I když jsem byl zvědavý tak jsem na zpětné informace nenáléhal, protože nerad někoho otravuju. A tak se stalo, že uběhlo téměř rok a půl a já na hodinky v každodenním návalu starostí téměř zapoměl. Jednoho dne mi přišel e-mail, který tady budu citovat.

Dobrý den, od pana plk. v.z X.Y mám informace o Vámi nalezených hodinkách z místa nehody Mi-24/35 ve Slatinicích, předpokládám, že za 22. základnu vrtulníkového letectva vás doposud nikdo nekontaktoval, tak se snažím teď o nápravu. Chtěl bych vědět, za jakých podmínek (zda li je ještě máte), bychom mohli provést předání a převzetí. Děkuji za odpověď. S pozdravem mjr. Ing. Y.X náčelník štábu 221 vrtulníkové letky.

Po tomto mailu jsme si domluvili schůzku a já předal hodinky. Dozvěděl jsem se taky, proč to tak dlouho trvalo. Jedna z věcí bylo to, že se celá letka přestěhovala z Bochoře do Náměště nad Oslavou a některé dokumenty včetně informací ve kterých se ID číslu hodinek přiřadila konkrétni osoba byly skartovány. Hodinky se nyní nachází v muzeu základny v Náměšti nad Oslavou a jsou takovým němím svědkem historie Tygří letky, jak se jí říkalo. A to je i konec mého příběhu o hodinkách.

Pro ty, co se o této havárii chtějí dovědět více i s dobovými fotografiemi dávám odkaz: http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/692/

Pomník

Hodinky, nálezový stav.

Čas se zastavil přesně v čase havárie.

Identifikační číslo hodinek