Příběh dopisu německého válečného zajatce

Dopis je datován 9.7.1944 a Artur píše své matce ze zajateckého tábora POW Camp Sutton ve městě Monroe v Severni Karolíně do sudetské vesničky Neudorfel /dnes Volfartická Nová Ves/ v okrese Č.Lípa. Jak to už v životě bývá, čirou náhodou se mi dostal do ruky dopis německého válečného zajatce Uffz.Artura Patznera. Dopis je datován 9.7.1944 a Artur píše své matce ze zajateckého tábora POW Camp Sutton ve městě Monroe v Severni Karolíně do sudetské vesničky Neudorfel /dnes Volfartická Nová Ves/ v okrese Č.Lípa.

Dopis je samozřejmě cenzurován jak Američany, tak i Wehrmachtem. Artur kromě zdvořilostních vět píše, že v Monroe prší a ochladilo se. Říká, že dny plynou jeden jako druhý. Jen v sobotu a neděli mají mycí dny. Včerejšek prý byl ale jiný. Jejich malá kapela hrála pod širým nebem a bylo to pěkné. A zítra půjdou pod širé nebe do kina.... Američani zřídili pro válečné zajatce celkem 705 táborů ve 46 státech. V Severní Karolíně jich bylo celkem 18 pro 10.000 německých zajatců. A na válečné poměry se v nich měli dobře. Svědčí o tom mimo jiné jen 29 pokusů o útěk. V Campu Sutton, kde byl internován také Artur, se nacházeli hlavně vojáci ze známých jednotek Afrika Korps a poté také z Normandie. V Campu mohli vězni sledovat filmy, hrát fotbal nebo ping-pong a měli také svůj malý orchestr. Vězni měli bohoslužby a díky německému Červenému kříži i svojí knihovnu. V táboře pracovali jako dělníci na polích s bavlnou a v lesích při kácení stromů.

Pracovali i na jakési smlouvy o dílo a místo peněz obdrželi kupóny splatné v jejich jídelně. I když byl tábor POW zrušen s koncem války, poslední německý voják odešel z Campu Sutton až na jaře 1946.

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit

 

Zvětšit