Přes 1000 let stará mast umí zničit nejsilnější bakteriální biofilm (recept uvnitř článku)

V roce 2015 mikrobiologové z Nottinghamské University s odborníky na anglosaské texty zkoumali recept z 10. století pro léčbu oční infekce. Kombinace cibule, česneku, vína a hovězí žluči v bronzové nebo mosazné nádobě měla spolehlivě zabíjet bakterie, fungovat jako antibiotika. Výsledek nakonec předčil všechna očekávání; receptura skutečně zničila 99,9 % všech bakterií Zlatého Stafylokoka! Nyní tým zveřejnil další poznatky, které mohou zcela zvrátit řadu léčebných procesů – pomoci by mohla např. u diabetické nohy a celé řady dalších zánětlivých onemocnění...

Nově tým odborníků zveřejnil novou studii o využití Baldova receptu proti celé řadě patogenů v biofilmech, komunitách bakterií, které společně tvoří ochranný štít, který je velmi složité, až nemožné zničit bez ohledu na to, kolik antimikrobiálních látek na něj vypustíme. Většina farmakologických studií rostlinných složek se zaměřuje na izolaci jednotlivých účinných látek a jejich použití proti volně žijícím bakteriálním buňkám, které se usmrcují snáze než biofilmy. Tato studie zkoumala antimikrobiální vlastnosti směsi.

Biofilmové infekce ran (např. popálenin, diabetických vředů nohou), lékařských implantátů (např. umělých kloubů, katétrů), záněty plic (např. při cystické fibróze) a mnohých dalších představují velkou zdravotní a ekonomickou zátěž a některé mohou být jen velmi těžko léčitelné. I když bývá infekce zjevně úspěšně léčena, existuje vysoká pravděpodobnost recidivy a odhaduje se, že až 50 % postižených umírá do 5 let od vzniku diabetických vředů. Baldova mast by pravděpodobně mohla tyto zdravotní obtíže léčit s vyšší účinností.

Každá ze složek středověké receptury má známé antimikrobiální vlastnosti. Zkoumal se přínos všech čtyř složek a vliv na planktonickou i biofilmovou aktivitu. Planktonická aktivita (jednotlivé bakterie) se zdála téměř zcela přičitatelná česneku. Testy proti biofilmům Zlatého stafylokoka však prokázaly, že česnek nevykazoval v tomto klinicky relevantnějším prostředí žádnou antibakteriální aktivitu. Pokud byla vynechána jakákoli složka z receptury, neměla ochuzená směs na biofilm prakticky žádný významný vliv, zatímco co kompletní mix sestavený přesně dle receptury vyhladil 999 stafylokokových buněk z 1 000, a to jak pro kultury in vitro, tak in vivo u infikovaných myší.

Dokonce i silně zředěná mast byla mocnou zbraní, kdy sice nedokázala bakterie zabít, ale zablokovala bakterii v komunikaci buňka-buňka, kterou nezbytně potřebuje k poškození tkáně. Potvrzuje se tak dříve  publikované zjištění, že účinek Baldovy masti závisí na přítomnosti všech čtyř složek.

Baldova oční mast podle původní receptury tak byla schopna zcela vymýtit planktonické kultury řady bakterií včetně Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii, Enterobacter cloacae, Stenotrophomonas maltophilia, Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis, Streptococcus pyogenes a MRSA (Meticilin-rezistentní zlatý stafylokok). Byla také schopna porazit bakterie v biofilmech Staphylococcus aureus, Acinetobacter baumannii a Streptococcus pyogenes. Studie mj. poukazuje na fakt, jak důležité je zahrnout do studií antibakteriálních sloučenin biofilmy, protože schopnost zabíjet planktonické kultury nemusí mít žádný vztah k schopnosti rozkládat odolný biofilm.

Recept Baldovy masti testovaný týmem z Nottinghamské University:

Česnek a cibule byly zakoupeny v supermarketech nebo od zelinářů. Protože laboratorní práce probíhaly ve všech ročních obdobích a na dvou místech (Warwick a Nottingham), byly použity různé odrůdy česneku a cibule v různých dávkách (celkem 75 testovacích směsí). Vnější slupka česneku a cibule (pocházející od místních zelinářů) byla odstraněna. Česnek a cibule byly jemně nasekány a utřeny v hmoždíři ve stejném množství (1:1) po dobu 2 minut. Průměrná hmotnost byla 14,1 ± 1,5 g u cibule a 15,0 ± 1,3 g u česneku na 100 ml Baldovy oční masti.

Rozetřená cibule a česnek byly poté smíchány se stejným množstvím vína (Pennardovo organické suché bílé, 11% ABV, pocházející z Avalon Vineyard, Shepton Mallet) a hovězí žlučové soli (Sigma Aldrich) doplněné do vody v poměru  89 mg · ml −1, sterilizované vystavením UV záření po dobu 10 minut. Směs byla skladována ve sterilizovaných skleněných lahvích ve tmě při 4 ° C po dobu 9 dnů, poté byla odstřeďována po dobu 5 minut při 1 811 g. Supernatant byl následně zfiltrován za použití kvalitativního filtračního papíru Whatman 1,001 až 110 Grade 1 s parametry: 11 cm, velikost pórů: 11 um. Výsledná směs byla uložena ve sterilních skleněných nádobách v temnu při 4 ° C (pravděpodobně společně s vloženými pruty mědi – nemám potvrzeno, pozn. autora).

V domácích podmínkách byste použili spíše původní středověkou verzi; tedy byste česnek, cibuli, víno a žluč prostě smíchali, nechali 9 dní v bronzové nebo mosazné nádobě odležet v temnu a chladnu a následně přefiltrovali přes několik vrstev plátna.

Až donedávna se vědecké poznání opíralo o studium jednotlivých extrahovaných částí rostlin, což bylo dobré zejména pro laboratorní testování a farmakologii. Zdá se ale, že staré moudrosti předků, kteří využívali rostliny celé, ve směsích a poměrech tradovaných zřejmě od nejstarších dob, nacházejí v současnosti stále větší uplatnění. Ukazuje se, že vůči antibiotikům stále rezistentnější bakterie mohou být poraženy, pokud se opět naučíme zacházet s dary přírody od základu. 

Roman Němec

Baldova kniha Leechbook

Zdroje: thehistoryblog.com, theguardian.com, scitechdaily.com