Pravěký svět, díl druhý - Ordovik

V minulém díle jsme si představili naše nejstarší fosilie z období kambria, dnes se seznámíme s následujícím obdobím ordoviku a několika známými lokalitami, na kterých jej lze nalézt.

Ordovik je druhou érou starších prvohor před 485 až 443 miliony lety. Toto období je považováno za jedno z nejchladnějších v historii Země. Chladné klima vyvrcholilo v jeho mladším stupni, kdy je doloženo mohutné kontinentální zalednění místy sahající až ke 30° jižní šířky. Na zaledněném jižním pólu se rozkládala oblast dnešní Sahary a Jižní Ameriky, český masiv ležel v chladnějším pásu jižní polokoule.

Zatím nemáme doklady živočišného osídlení souše, avšak koncem ordoviku se objevují první suchozemské rostliny, podobné současným mechům. Vrcholu svého rozvoje dosahují trilobiti, jež dorůstají délky až několika desítek centimetrů, příkladem za všechny je severoamerický Isotelus rex, jehož největší nalezený exemplář měří 72 centimetrů. Významnou skupinou se stávají mechovky, ramenonožci a jablovci (ostnokožci), kteří tvoří hlavní složku živočišného bentosu.

Konec ordoviku je poznamenán vyhynutím až 85% tehdejších živočišných druhů. Jeho příčiny nejsou zcela známé. Obecně se za ně považuje pokles obsahu kyslíku v oceánech a zvýšení obsahu těžkých kovů ve vodě, buď v důsledku tehdejšího zalednění, či zvýšené vulkanické činnosti. Ne zcela prokázanou příčinou mohl být i gama záblesk, který narušil ozonovou vrstvu Země, a vystavil tak organismy vysokým hodnotám UV záření. Toto vymírání proběhlo na přelomu ordoviku a siluru před 450 až 440 miliony lety, a patří k prvnímu z tzv. Velké pětky hromadných vymírání.

Lokality

Toto období asi není tak sběratelsky atraktivní jako předchozí kambrium. Fauna bývá fragmentální a ne vždy dobře zachovalá. Sedimenty ordoviku nacházíme především v oblasti Barrandienu, v úzkém prostoru tzv. pražské pánve, mezi Prahou a Starým Plzencem. Jedná se o sled černošedých břidlic, s polohami křemenců, pískovců, drob a prachovců, o celkové mocnosti 2-3 km.

Praha Letná, lokalita uprostřed Prahy, pod Hanavským pavilonem. Ve svahu mezi Vltavou a Letenskými sady, vystupují šedočerné jílovité břidlice a deskovitě rozpadavé droby. Hojně se zde nacházejí části krunýřů Deanaspis goldfussi a Dalmanitina socialis. Pozor, v současné době je toto naleziště přírodní památka „Letenský profil“, hledání je tedy omezeno pouze na povrchový sběr.

Děd u Berouna, lokalita se nachází na vrcholu hřebene, na půl cesty mezi obcí Zahořany a rozhlednou na vrcholu Děd, v okolí rozcestí při zelené turistické značce. Nachází se zde několik dlouhých jam se špatně štípatelnými růžovými až žlutými křemenci, jež obsahují výhradně fragmenty trilobita Dalmanitina socialis. Celé fosilie jsou zde vzácné, a o křemence se dost tupí kladívko.

Zahořany, v zářezu zelené turistické cesty a přilehlém akátovém lesíku, lze v prachovcové suti letenského souvrství snadno nalézt části ostnokožců Dendrocystites barrandei a množství ramenonožců či hlavonožců.

Ostnokožec Dendrocystites Barrandei, Zahořany

Počapelský profil, bohatá lokalita zahořanského souvrství svrchního ordoviku, se stářím kolem 460 milionů let. V nejvyšší části svahu, přímo nad silnicí vedoucí z Trubína do Počapel, se nachází několik sběratelských jam s prachovci, obsahujícími velmi hojnou faunu. Nejčastěji zde narazíte na části, ale i celé krunýře trilobita Marrolithus ornatus nebo Dalmanitina proaeva, ostnokožce Aristocystites bohemicus a různé druhy mlžů či ramenonožců a konulárií. V současné době lokalita zarůstá nálety, a jediný přístup k ní je z vrchu přes pole.

Trilobit Actinopeltis Carolialexandri, Počapelský profil

Ostnokožec Aristocystites Bohemicus, Počapelský profil

Trilobit Dalmanitina Proaeva, Počapelský profil

Pygidium, rod Dalmanitina, Počapelský profil

Trilobit Marrolithus Ornatus, Počapelský profil

mapa světa v Ordoviku, červeně poloha Čech