Pozdrav z Prešova

   protože zbyl od izolací podlah polystyrén, připad někdo doma na dobrej nápad, když mám tedy čas, jak řekla žena, že ve volných chvílích mám zateplit půdu. Inu, tak jo. Dal jsme se do vyklízení na půdě, a v jednom z pytlů, mezi těma hromadama krabic, jsem se docela slušně odpálil, protože jsem dal vlastně doma ve vlastním baráku půdovku. Lžice jsou předválečné Sandrik Alpacca, podle značky původně  maďarského a po vzniku Československa Slovenského výrobce určené pro německý trh, pěkně postříbřené, mimochodem se v té továrně vyrábělo hodně věcí do těch nejdůležitějších kuchyní pro wehrmacht, včetně osobních příborů funkcionářů té říše.

   No, a v tom pytli byla taky krabice s nápisem pozdrav z Prešova. Jsou v ní fotky, vybral jsem pro Vás ty s mým dědečkem Aloisem. Byl to příslušník čáslavského jednadvacátého pluku, toho, co značná část jeho příslušníků dezertovala z rakouskouherské armády, či byla zajata v Haliči a přešla následně u Kyjeva do legií. Z těch je tam třeba fotka z konce cesty, z Port Arturu, a dědeček je tam taky, v tý jedný kožešinový čepici.

  Když jsem byl kluk, vypravoval mi, jak si dezinfikovali omrzliny močí, že nic jinýho nebylo. V krabici byly fotky s dědečkovi svatby, jistě, v služební uniformě, také z rakouskouherské armády, z různých skupinových foto bývalých legionářů, s tou pestrou směsí uniforem, z Masarykova projevu v Kyjevě z roku 1917, a také z dědova působení v poválečných státních službách, jako člena četnické stanice v Prešově. Když koukám na ty muže a ženy na fotkách, kdepak je vzal prach, ty z těch legií, ty, kteří šli z dědou do první války. Na jedný fotce stojí ten menší muž, voják s ručnicí, a je to vlastně pohlednice doručená dědovi. Je na ní napsáno: Srdečný pozdrav od Josefa, již zas pojedeme do pole. S Bohem. A razítko na známce Nagy Kanisza. Tam byla posádka i před válkou, zřejmě doplňovací velitelství, v těch dobách.

   Pokud budete mít nějaké věcné informace k uniformám, ve kterých děda je, nebo i ostatní spulubojovníci, budu jen rád. Dostává mě fotografie před stanicí v Prešově, kde je na straně v rohu budovy okap, a na něm se drží ve výšce rukama nějakej kluk, aby taky na tý fotce byl. Také tam je jedna fotka s pradědou z babiččiny strany, tedy od Marie, ženy Aloise. Je na ní jako Schwarzenberský lesní praděda Václav s ženou, se svojí Marií. Leží všichni v Třeboníně, v rodové hrobce. No, snad tam taky skončim, když to dobře pude. Když najdu zajímavej knoflík, v těch lesích, kde působil, řikám si, hele, pradědek, jaks to měl přišitý, Václave... No, a Alois, legionář, to je pro mě rodinnej king. Takže, dědo, Nazdar!

litrfree

Zvětšit

1 Praděda Václav a děda Alois s manželkami a četníci na kolonádě

Zvětšit

2 TGM v Kyjevě 1917 četnické svatby a osazenstvo stanice někde v terénu

Zvětšit

3 Pravděpodobně legionářské setkání

Zvětšit

4 Alois a jeho různí spolubojovníci a nějaké dopisnice z těch fotek

Zvětšit

5 různé skupiny a děda

Zvětšit

6 různé skupiny s dědou

Zvětšit

7 závěrečná přehledka