Potahová stezka tzv. královka

Rád bych navázal na mé předchozí články, které se tématicky dotýkají staré (ztracené) Vltavy a tak dnes přináším několik informací o potahové stezce, která byla vybudována okolo této řeky.

Již v 16.století se na popud krále Ferdinanda I.  začalo s pracemi na splavnění střední Vltavy od Českých Budějovic.  V korytě řeky došlo k odstranění nejnebezpečnějších balvanů z řečiště, k úpravě jezů a tak se díky  dokonalé splavnosti Vltavy počal plavit různý material pomocí lodí po řece.
 Jelikož nebylo možno dříve žádným způsobem lodě po skončení plavby vrátit zpět k začátku plavby, byli v cíli rozebrány a prodány na dřevo.

Aby se dražší a větší lodě mohly po vyložení nákladu vrátit a plout znovu, počali se v historii kolem Vltavy stavět jednoduché dřevěné ochozy, po nichž se pomocí koňských potahů táhly lodě zpět na horní úsek Vltavy.  Životnost těchto ochozů však byla díky každoročnímu tání ledů krátká a tak bylo nutné vybudovat podél břehů kvalitní  a stálou potahovou stezku.

Na začátku 19.století přišla firma Lanna z Českých Budějovic s projektem na kamennou potahovou stezku, počalo se s  odstřelem skal a začal se budovat kamenný násep  ke zpevnění břehů.
Tahání lodí se vybudováním kamenné potahové stezky stalo pohodlnější a hlavně spolehlivější.
Proč přišel s tímto projektem právě Vojtěch Lanna? Je to prosté.
Průmyslník Vojtěch Lanna byl největším stavitelem lodí na Vltavě, v roce 1833 se stal loďmistrem  a na Vltavě mu byly svěřeny veškeré regulační a udržovací práce.

Aby měla doprava po Vltavě nějaký řád, byla vybudována přehledná říční kilometráž. Do potahové stezky byly zabudovány ploché kameny s vytesanými čísly příslušící ke každému říčnímu kilometru. Číslování vycházelo od nultého kilometru v Českých Budějovicích k poslednímu říčnímu kilometru na soutoku Vltavy s Labem – řkm 246.
Příkladem uvedu několik původních říčních (Vltavských) kilometrů:

Týn n.Vltavou – řkm 36, Hladná – řkm 45,  Červená n.Vltavou (u železničního mostu) - řkm 62,2,  Orlík – řkm 85, Solenice – řkm 100,8 atd. V  50-tých letech byla Vltavská kilometráž z nějakého záhadného důvodu přečíslována protisměrně a tak je např. Týn nad  Vltavou - řkm 205, Hladná – řkm 196, Červená n. Vltavou – řkm 179 a Solenice - řkm 144.

Ačkoliv byla potahová stezka od r.1960 pod vodou, zůstala díky pečlivé a ryze poctivé práci tehdejších kameníků v původním, takřka neporušeném stavu. A tak se po více jak 50-ti letech můžeme projít po stavbě, která se započala stavět téměř před 200 lety.  Při procházce si pečlivý pozorovatel všimne různých zajímavostí jako jsou např. zabudovaná oka k uvázání vorů a šífů ale také je možno shlédnout předměty, které byly přímo spjaty s životem okolo řeky.

Zajímavým předmětem je například kámen, který se používal při praní v řece – viz.foto. Při ručním praní prádla v řece se prádlo otloukalo o vhodný kámen ležící přímo u vody. Stejný kámen používala většina pradlen a to z jednoduchého důvodu. Častým otloukáním prádla došlo k potřebnému opracování.

Závěrem

Stará Vltava se díky obrovskému letošnímu suchu místy vrátila do starého koryta a nechala nám nahlédnout do historie, kterou naše generace neměla již nikdy spatřit.

Jářku…, člověk míní - pán bůh mění. S pozdravem Roman