Poslední Mohykán Velké Moravy

Slovenská obec Kopčany vešla ve známost jako rodiště otce prvního československého prezidenta Masaryka. V nejbližší době bude usilovat spolu s nedalekými Mikulčicemi o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO.

Ukázalo se, že zdejší opuštěný a donedávna neznámý kostel sv. Margity Antiochijské má slavnou minulost. Stál již v dobách, kdy v českých zemích umírá první známý Přemyslovec Bořivoj, a patrně pamatuje i soluňské bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří na území Velké Moravy přišli kolem roku 864.

Jediný stojící kostel Velkomoravské říše. Nejstarší dochovaná stavba v bývalém Československu, snad i v podstatné části střední Evropy. Jsou to možná superlativy, ale už první pohled na nevelkou kamennou budovu dává tušit, že jde o něco výjimečného. Nevšední, dolů rozšiřující se tělo chrámu, pestrý sled vazeb a materiálů, různorodý kámen štípaný a lámaný. Strohý gotický ráz, ale také cosi z habánských dvorů. Úzká, malá okénka mají románský oblouk. Jsou původní, rekonstruovaná a dnes vyplněná historizujícím sklem. Základy obklopuje pás kamenů – pořádné kusy vápence s otisky mořských ulit. Atmosféra připomíná románské Středomoří, Byzanc, civilizace mnohem starší. Dva štíty působivě řazené za sebou. A pak severní průčelí lodi – zeď s dvěma oky původních oken, celá kamenná stěna z vyskládaných plochých kusů pískovce.

VE STÍNU MIKULČIC

Mezi dvě řeky – Moravu a Nitru – umisťují dnes historikové jádro Velkomoravské říše. Maďarské nájezdy sice rozsáhlou říši v letech 902-906 rozvrátily, z jejích trosek ale vzešly tři středoevropská království: české, polské a uherské. K velkomoravskému centru Pevnost Morava (tak se dle některých badatelů nazývalo sídlo na pravém břehu řeky, dnes je to archeologický areál Mikulčice – Valy) je to od sv. Margity přes řeku vzdušnou čarou pouhé dva kilometry. Co má ale společného malý kostelík s Velkou Moravou?

O vývoji nejbližšího území kolem kostela v období od devátého do čtrnáctého století toho moc nevíme. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z roku 1554. Zaznamenává jej i mapa J. A. Komenského z roku 1627. Zapomenutý kostelík uprostřed polí na pomezí Moravy a Slovenska nevynikal ničím pozoruhodným. Dlouho nezajímal ani historiky, ani archeology.

Mikulčický břeh přitom přitahoval archeology dlouhá léta. Od roku 1954 tam postupně odkryli slovanské hradiště založené patrně v šestém století, které se o dvě století později rozrostlo v bohaté opevněné město. Snad samotné ústředí celé říše. S okolními osadami zabíralo na tu dobu úctyhodných dvě stě hektarů. V knížecí akropoli a jejím okolí nalezli archeologové základová torza dvanácti kostelů. Jeden nález doslova zastiňoval druhý. I po půlstoletí vykopávek ale badatelům na území Velké Moravy něco chybělo: kostel nebo jiná původní stavba z devátého či desátého století.

ZÁHADA ROZLUŠTĚNA?

Když se v půli devadesátých let začalo kolem kopčanského kostela něco dít, nikdo netušil, že se rodí archeologická senzace. Od roku 1998 už zrála svůdná hypotéza, a když přímo před kostelem našli v roce 2004 velkomoravské hroby velmožů se zlatými šperky, byl objev na světě: Sv. Margita je třináctým kostelem mikulčicko--kopčanské sídelní aglomerace.

První archeologický výzkum v roce 1961 označil kostel sv. Margity za gotickou památku. Více než třicet let se pak v kostelíku neprováděly žádné archeologické práce. Impulzem pro další průzkum se stal objev zdiva mimo vlastní kostel – pozůstatků předsíně, tzv. nartexu.

Teprve teď začíná pátrání a další děj se odvíjí jako v detektivce. Do roku 1998 je kostel sv. Margity považován za příklad raně gotické stavby nejpozději z konce dvanáctého století. Následující nález hrobu z jedenáctého století v lodi kostela posouvá vznik stavby do období desátého, maximálně první čtvrtiny jedenáctého století.

Už je jasné, že nejde o gotickou, nýbrž románskou stavbu, ale ani to není zdaleka poslední objev. Vykopávky v okolí v průběhu let 1998 – 2000 potvrzují úzký vztah kostela k mikulčické pevnosti. Odtud vedla historická cesta přes řeku Moravu ke kopčanskému kostelu a dál na východ.

Roku 2004 dochází k radikálnímu obratu v určení historického stáří kostela. Objev tří hrobů v původním půdorysu kostela umisťuje jeho založení do vrcholného velkomoravského období. Našly se v nich typické velkomoravské šperky z devátého, popřípadě začátku desátého století – dva pozlacené bronzové gombíky, stříbrná a zlatá náušnice. Archeologický nález spolehlivě datuje výstavbu kostela sv. Margity do období vlády Rastislava I. (846 až 870) nebo Svatopluka I. (870 až 894). Výzkum interiéru lodě a přilehlého hřbitova jižně od lodě a předsíně navíc dokládá, že vlastní kostel postavili na místě staršího sídliště.

CO PŘINESE DALŠÍ PRŮZKUM?

Výjimečný objev snese srovnání s nálezem pozůstatků prvního zděného velkomoravského kostela v Mikulčicích, Pohansku nebo ve Starém Městě. Kostel sv. Margity Antiochijské je zatím jediným takřka úplně dochovaným kostelem z velkomoravského období. Jednotlivé prostory se řadí za sebou: nartex – loď – presbyterium. Vytvářejí tak dispozici, jejíž přímé vzory je třeba hledat v karolinském kulturním okruhu. Takové stavby vznikaly ve střední a západní Evropě mezi osmým až jedenáctým stoletím, po biskupském synodu roku 796, který dal impulz k šíření křesťanství na sever od Dunaje.

Kostel a sídliště, která se kolem rozkládala, možná nebyla jen předpolím, východní periferií města rodu Mojmírovců. Když na místě předsíně nalezli archeologové zbytky zahloubeného zdiva, narazili na další záhadu. Nalezený prostor nemusel být jen hrobkou či křtitelnicí.

Kopčanský kostel je svou dispozicí mezi ostatními velkomoravskými atypický. Vezmeme-li v úvahu, že právě kostely s nartexem patřily v té době k nejvýznamnějším a největším sakrálním stavbám, není vyloučeno, že další bádání přinese nová překvapení.

V místní paměti se zdánlivě nezachovalo nic, co by upomínalo na dávnou slavnou minulost. Určitým svědectvím může být místní pojmenování Kostolisko pro lokalitu velmi starého lomu nedaleko Skalice. Právě odtud pochází většina stavebního materiálu velkomoravských sakrálních staveb v Mikulčicích a v Pohansku u Břeclavi. Kámen se tam převážel po dubových lodích po řece Moravě. Z téhož pískovcového kamene je postaven i kostel sv. Margity.

I po zániku mikulčického hradiště pokračoval život v osadách v blízkosti kostela sv. Margity. Staly se pravděpodobně posledním pozůstatkem velkomoravského osídlení. Jejich obyvatelé je opustili až v šestnáctém či sedmnáctém století. Do osmnáctého století sloužil i kostel, do doby než postavili nový přímo v Kopčanech.

Na pouť ve svátek sv. Margity Antiochijské se do starého kostelíka vydali poutníci v roce 1994. Koho z nich by napadlo, že přišli do kostela, v němž první bohoslužby mohli konat světci ze staroslovanské minulosti – Konstantin a Metoděj.

Text a foto Jiří Sladký