Poslední lovci a sběrači

Ve dnech 12.10. až 15.10. jsem se účastnil revizního průzkumu skalního převisu, neodborně prozkoumaného na počátku 90.let. Cílem byla podrobná dokumentace stratigrafie, odběr vzorků pro datování a pylové analýzy.

Historie oblasti

První nečetné doklady osídlení Kokořínska pocházejí ze starého a středního paleolitu, tedy období před 100-500 tisíci lety. Dokládá jej křemencový sekáč z Kraví hory u Srní, dále návrší Holubí kámen u Doks s nálezem masivního retušovaného úštěpu z křemence a křemenný sekáč z Mlýnského vrchu u Heřmaniček. Bohužel, členitá a suchá krajina neposkytovala příznivé podmínky pro osídlení, a tak je následující mladý paleolit zastoupen řidčeji. Nejvýznamnější lokalitou je Sedlec-Hradsko, kde bylo na veliké ostrožně, na ploše raně středověkého hradiště, zjištěno asi 40 000 let staré osídlení, kulturně zařaditelné do aurignacienu. Situace se zásadně mění v období posledních lovců a sběračů - mezolitu (9 700-5 500 BC). Podobně jako v našich jiných pískovcových městech, i zde dochází k nárůstu osídlení, jehož četné pozůstatky lze ve formě drobných kamenných úštěpů a nástrojů, zlomků kostí, či jen zbytků ohnišť nalézt pod skalními převisy. Následující osídlení se svým zemědělským charakterem obživy kumulovalo spíše do nížinných oblastí Mělnicka a Mladoboleslavska. Kokořínsko ovšem nezůstalo prázdné. Nečetné nálezy keramických střepů a broušených nástrojů dokládají přítomnost kultury s vypíchanou keramikou a eneolitu, poměrně široce je ovšem rozšířena mladší doba bronzová. V těchto obdobích ale pravděpodobně nelze mluvit o kontinuálním a hustém osídlení, spíše o pasteveckých či prospekčních aktivitách.

Popis lokality

Výzkum probíhal pod velikým převisem, ležícím na spojení dvou skalních údolí. Poměrně destruktivně provedené amatérské výkopy s nedostatečnou dokundentací provedené na počátku 90. let, prokázaly osídlení od vrcholného a pozdního středověku, přes mladou dobu bronzovou, řivnáčskou kulturu eneolitu zastoupenou hrobem ženy, mladší fázi neolitické vypíchané keramiky, po mladý a boreální mezolit. Vzhledem k mohutnosti celé výplně, je zde očekávám i pozdní paleolit, jež bude pravděpodobně ležet na samotné bázi převisu, kam sonda nedosáhla. Sondáží jsme se dostali do hloubky 170 cm, kde byl výzkum prozatím ukončen.

Metodika

Cílem našeho výzkumu byla podrobná dokumentace starých sond a hrobu, dokumentace sedimentárního profilu a samotných nálezů v nich a na závěr odběr vzorků pro datovací, pylové a DNA analýzy.

Po vykopání starých sond, byly v jejich delších stranách vytyčeny polygony o rozměrech 100x50cm, v nichž jsme postupně od shora odstraňovali mechanické vrstvy o síle 5 cm. Vykopaný materiál byl poté proséván na sítu a napytlován. Podrobný rozbor výsevu a jeho promytí se provádí laboratorně. Díky tomu lze získat i semínka, drobné kůstky či jiné organické zbytky a malé artefakty, které nelze přímo v terénu zachytit. V terénu byly dokumentovány pouze větší, či jinak zajímavé nálezy, zachycené in situ při odstraňování vrstev. Například jako velké kamenné úštěpy, kostěné či kamenné nástroje nebo keramické střepy. Po odstranění každé vrstvy následovalo její začištění, nakreslení a vyfotografování, včetně zaznamenání jejího profilu na průřezu.

Pro datování hrobu byla použita samotná kost, jež dle starších analýz poskytla datum 3 000 BC. Pro datování níže položených vrstev, hlavně těch mezolitických, jsou klíčové spálené skořápky lískových oříšků.

pravděpodobně mezolitická šipka z pazourku

jaspisový úštěp ve výsevu

zlomek sekeromlatu nalezený poblíž střepu

střep kultury s vypichované keramikou

detail nejstarší stratigrafie

pohled na celé odkryté souvrství. nahoře středověké, dole tisíciletá série mezolitických ohnišť. hloubka 170 cm

pohled na lokalitu

ukázka kresebné dokumentace

střípky keramiky mladší doby bronzové, drobné kůstky a štípaná industrie z výsevu staré sondy

na závěr ukázka skalního umění...