Ponorka, která se sama potopila

USS Tang patřila k prvním velkým oceánským ponorkám, které během klíčového období války v Pacifiku - v době, kdy americké operační svazy letadlových lodí vyplouvaly na dlouhou a nebezpečnou cestu přes oceán k Japonským ostrovům - způsobily katastrofu japonských lodí.
Tchajwanský průliv byl jejím oblíbeným místem a právě zde se Tang nalézala i na úsvitu 25. října 1944. Byla to její pátá válečná hlídka za osm měsíců operační činnosti od spuštění na vodu a její velitel, námořní kapitán Richard H. O'Kane, měl proč být sám se sebou spokojen.

O dvě noci dříve během hladinového útoku na japonský konvoj zničil tři tankery a dva transporty. Pak, během pozdního odpoledne pětadvacátého, zaměřil radarem další dva konvoje, pronásledoval je celou noc a za úsvitu na ně zaútočil. Jeho torpéda zasáhla a poškodila jednu z doprovodných válečných lodí, pak další salva zasáhla 7024tunovou obchodní lod' Macumoto Maru, která explodovala a začala se potápět. Tím se počet lodí potopených za její osmiměsíční kariéru vyšplhal na 24 a výtlak dosáhl 93 184 tun. Žádná jiná ponorka amerických námořních sil se nemohla chlubit takovým úspěchem, ba dokonce ani žádný jiný typ americké válečné lodi.

Po této akci zbylo Tang pouze jedno torpédo. O'Kaneův výkonný důstojník, kapitánporučík Bill Leibold, žertovně navrhl, aby si je ponechali jako suvenýr, ale O'Kane se již rozhodl, že je použije proti doprovodnému plavidlu, které poškodil během dřívějšího útoku. Převedl ponorku na jiné místo, usadil se za torpédovým hledáčkem na můstku a nastavil úhel vychýlení torpédového prostoru. Pak dal povel k odpálení. Ted', pomyslel si, může ponorka vyklouznout z nebezpečných vod a vrátit se na svou základnu v Pearl Harboru. Na můstku bylo s O'Kanem dalších osm mužů. Najednou jeden z nich vykřikl a ukázal před sebe.   Několik párů očí sledovalo fosforeskující dráhu torpéda mířícího přímo na ponorku. O'Kane, neváhal a okamžitě vydal několik rozkazů k úhybnému manévru. Ponorka zrychlila a kormidelník otočil naplno doprava.

Přestože byl O'Kane velice zaneprázdněn, našel si čas zamyslet se, odkud útok pochází. Nikde v okolí se nenalézala žádná japonská válečná lod' kromě té, již právě napadl a která byla zjevně mimo provoz, a nepřerušovaný zvukový signál dokazoval, že v okolí není ani žádná nepřátelská ponorka. Tang disponovala nejmodernějším detekčním zařízením, a proto bylo nemyslitelné, že byji útok zaskočil. A přece tu bylo torpédo a stále více se přibližovalo. O'Kane si byl jist, že je mine. Úhybný manévr prováděl již mnohokrát.  Pak ale přišel šok. Blížící se torpédo se nepohybovalo přímo. Kroužilo kolem ponorky ve velkých kruzích, které se však postupně zmenšovaly.  Ponorka byla v pasti. Muži v jejích jednotlivých částech si neuvědomovali rozehrávající se drama. To o sobě dalo znát ohromným výbuchem někde na zádi. Okamžitou reakcí těch, kdož přežili, bylo, že ponorka najela na minu. Muži ve třech zád'ových odděleních nedostali sebemenší možnost na záchranu. Mnoho z nich však upadlo nárazem do bezvědomí ještě dříve, než se dovnitř dostala voda a zaplavila je.

Nahoře na můstku měl O'Kane před zásahem torpéda právě tak čas vykřiknout příkaz k uzavření věže. Pak jej náraz spolu s osmi dalšími shodil do moře. Někteří muži byli zraněni a nemohli si sami pomoci. Nikdo neměl záchrannou vestu. Během několika sekund zůstali ve vodě jen čtyři naživu: O'Kane, Leibold, kapitánporučík Larry Savadkin, palubní inženýr, a radista Floyd Gaverly.
Několik vteřin před zásahem vyšel nahoru, aby ohlásil poruchu na nějakém svém zařízení. Tang, do níž se valily tuny vody, se rychle potápěla zádí napřed. Dalším překvapením bylo, že narazila na dno v hloubce 180 stop. Značná část její prohnuté části vyčnívala nad hladinu.

O'Kaneův pohotový rozkaz k uzavření věže bezpochyby zachránil nejeden život, ale situace mužů uvnitř byla zoufalá. Několikjich bylo vážně zraněno a v předním akumulátorovém oddělení vypukl požár. Byl rychle uhašen, ale vnitřek ponorky se nepřestával plnit kouřem z doutnajících kabelů. Jedním z uvězněných mužů byl lodní mechanik Glayton Oliver, který se probral z bezvědomí poblíž ovládacího zařízení druhé vyrovnávací nádrže. Věděl, že lod' musí mít kýl více méně v rovině, aby bylo možno použít k záchraně námořníků Momsenův dýchací přístroj. Pomocí ovládacího zařízení napustil do vyrovnávací nádrže vodu a lod' si začala sedat. Pak zničil ve velíně dokumenty a spolu s několika ostatními se vydal do předního torpédového oddělení.

Mezitím japonské doprovodné válečné lodě spustily namátkový útok hlubinnými náložemi v blízkosti konvoje, který Tang napadla. Žádná z nich se však nedostala dostatečně blízko, aby ponorku poškodila, ale útok trval čtyři hodiny a pro muže zraněné a nemocné byl tak dlouho trvající podtlak nesnesitelný. Někteří upadli do bezvědomí. Neměli jinou volbu než odkládat pokus o únik, neboť i na dálku by je podvodní vlny zničily.
Když útok skončil, třicet trosečníků v čele s torpédovým důstojníkem, kapitánporučíkem Jimem Flanaganem, se začalo připravovat na opuštění ponorky. Flanagan dal příkaz, aby první čtyři nastoupili do únikové komory, byl jim předán plovoucí gumový nafukovací člun a únik mohl začít.  O třicet minut později byla komora vyprázdněna a otevřena. Tři muži zůstávali stále uvnitř, ale napůl utopení a stěží při vědomí. Pouze jednomu se podařilo vystoupit a později se Flanagan dozvěděl, že ani on nedosáhl hladin.  Flanagan dal příkaz k dalšímu pokusu.  Tentokrát se do komory namačkalo mužů pět.

Vyplavení a odčerpání vody trvaly v tomto případě pětačtyřicet minut, a když vše skončilo, Flanagan zjistil, že přežili tři muži. Dva byli stále uvnitř.  V té chvíli byl již Flanagan u konce svých sil a dohled nad únikovou operací převzal jiný důstojník, poručík Pearce. Pod jeho velením nastoupili do komory čtyři muži, a ačkoliv se všem podařilo opustit únikovou šachtu, pouze jeden přežil výstup na hladinu. Pearce přesvědčoval vyčerpaného Flanagana, aby se pokusil o únik se čtvrtou skupinou. Když se Flanagan namáhavě protahoval tunelem vedoucím z únikové komory na povrch, kde byl připevněn k bóji, ucítil pod sebou sérii otřesů. Před opuštěním ponorky si všiml, že se oheň v akumulátorovně opět rozhořel a je tak prudký, že nátěr na vnitřní straně přepážky oddělující přední torpédové oddělení, kde běsnil oheň, se odlupuje.

A co bylo ještě horší, gumová těsnicí vložka vodotěsných dveří se pod vlivem silného horka začala kroutit. Za chvíli přestane těsnit a pro ty, kteří zůstali uvězněni v troskách ponorky, nebude úniku. Z osmaosmdesáti důstojníků a členů posádky ponorky přežilo pouze patnáct a ti byli zachráněni japonskou lodí. Byl mezi nimi i O'Kane, Leibold, Flanagan a Oliver. Pro tyto muže očistec teprve začínal. Dostali se do zajateckého tábora na Tchaj-wanu (Formose), kde museli snášet otřesné chování Japonců - někteří pocházeli z torpédované nákladní lodi Macumoto Maru a byli v táboře proto, aby vykonali na Američanech pomstu.

Japonci se potopením ponorky Tang, která jim byla tak dlouho trnem v oku, neopomněli náležitě pochlubit. Mezitím si důstojníci amerického námořnictva lámali hlavu nad jejím osudem. Jak skutečně došlo k jejímu zániku, zůstalo záhadou až do posledních dnů války. Když 29. srpna 1945 zajatecký tábor v Omori, kde byli drženi trosečníci z Tangu, osvobodily americké jednotky, z původních patnácti jich zde nalezly pouze devět. Byl mezi nimi i námořní kapitán O'Kane a kapitánporučík Flanagan. O'Kanea později vyznamenali Čestnou medailí Kongresu USA. A byl to právě on, kdo odkryl tajemství potopení ponorky Tang. Potopilo ji její vlastní poslední torpédo. Trubici opustilo v pořádku, ale cosi se pokazilo na řídicím přístrojí, a tak se obrátilo a zamířilo na své mateřské plavidlo. Bill Leibold měl pravdu. Měli si ponechat poslední torpédo jako suvenýr.

Robert Johnson - Záhady druhé světové války

www.ussnautilus.org

www.oneternalpatrol.com

www.subsowespac.org