Poklady z okolí

Poklady z okolí

V mladší době bronzové zhruba před třemi tisíci lety si příslušníci lidu lužické kultury vybudovaly na návrší nad obcí Studceopevněné sídliště.obvykle bylo označováno jako hradiště lidu popelnicových polí, což byly urnové háje s ostatky zpopelněných nebožtíků.Je umístněno na zalesněném jihozápadním výběžku Loučeňského hřbetu na rozloze přesahující čtyři hektary . Zbytky dvojitého pásu mohutných hliněných valů s příkopy o délce 355 m jsou v lesním terénu stále patrné a obloukem přehrazují rovinatý přístup od severu a severovýchodu z vrcholové plošiny Loučeňského hřbetu.Jehož jižní svahy totiž poměrně výrazně vystupují z polabské Roždalovické tabule s převýšením kolem 50 metrů ,zatím co na opačné straně jen mírně spadají do pojizerské dobrovické tabule. U vnitř ohrazené plochy se nachází ještě vnitřní dvojitá linie valů s příkopy o délce 140 metrů , jež obloukem přehrazuje jazykovytý výběžek na jihozápadním okraji .Tam se na ploše necelého hektaru nacházela hlavní část hradiště zvaná akropole . Severozápadně od ní je ještě patrné opevnění malého jazykovytého výběžku se strážním stanovištěm nad roklí .

Na poměrně velké ploše předhradí mohlo žít i několik stovek lužických zemědělců a řemeslníků ,zručných tkalců ,hrnčířů a zpracovatelů bronzu i zlata .Na menší oddělené akropoli bylo posvátné božiště , kde kmenový šaman usmiřoval bohy a démony ,věštil budoucnost , léčil živé a zpopelňoval mrtvé .Byly tam i příbytky náčelníka a privilegovaných bojovníků a družiníků . Rozsáhlá plocha obouch hradišt nebyla dosud archeologicky prozkoumána a vyhodnocena ,a proto jsou k dispozici pouze dílčí závěry z povrchového průzkumu a z několika sond .Z tohoto minima poznatků o životě obyvatel hradiště je však zřejmé že poměrně velké sídliště zaniklo z neznámých příčin a kupodivu již nebylo v dalších dobách využito kelty ,germány ani slovany .Noví obyvatelé se možná obávaly neznámých lužických bůžků a polí s urnami zpopelněných nebožtíků .Na existenci velkého a malého hradiště upozornil Studecký sedlák a amatérský archeolog Jan Renč,který se v meziválečném období o toto území zajímal a na akropoli provedl několik sond . Při těžbě štěrkopísku a kopání pařezů se tam často nacházeli střepy keramických popelnic z doby lužické kultury a z počátku 20,století pochází zajimavý nález deseti svitků zlatého drátu . Zlatý poklad o hmotnosti 522g byl údajně nalezen v nádobě pod pařezem ve svahu nad Studeckým rybníkem zvaný Zadník a poté přes prostředníka koupen za běžnou cenu zlata do archeologických zbírek Národního muzea v Praze.

Roku 1913 byl popsán Poděbradským lékárníkem, amatérským archeologem a zakladatelem místního muzea Janem Hellichem ve studii o pokladech předvěkého zlata z poděbradska .Ačkoli drátěné svitky připomínají spíše polotovary z dílna novověkého zlatníka ,představují nález vskutku pozoruhodný , jehož původ je zahalen rouškou tajemství . Podobných zlatých svitků připomínajících číslo osm bylo ve střední evropě nalezeno více .Moderní archeologie se jimi vážně zabývá a potvrzuje jejich pravěký původ .Při tom nevylučuje, že již mohly sloužit jako předmincovní peněžní oběživo ,a tak nahrazovat pozdější peníze

Na viděnou na další klubovce se těší ŘEZNÍK