Velice zajímavé a pěkně zpracované.
POKLAD Z FUCHSENHOFU
Kategorie: Poklady
Psal se rok 1997 a na dvoře Fuchsenhof, jež leží v blízkosti hornorakouského města Freistadt (15 km od česko-rakouské státní hranice), se schylovalo k obvyklé podzimní orbě pole. Nikdo v té chvíli ještě netušil, co se stane…
Sotva se začalo s prací, musela být orba přerušena. V půdě totiž čekal kovový předmět vážící cca 10 kg plný vzácných předmětů, které byly přebaleny v látce. Poklad byl nejspíše ukryt mezi neklidnými léty 1278–1279, kdy Horní Rakousy obsadilo vojsko Rudolfa Habsburského. V nádobě se nacházelo celkem 6 732 stříbrných mincí, z nichž bylo mnoho poškozeno (celková hmotnost stříbrných mincí 6012,64 gramů). Z 80% se jednalo o vídeňské feniky a z 15% o české brakteáty. Zbytek nálezu tvořily nominály o velké pestrosti, vyraženy byly totiž ve velkém množství mincoven: od Anglie (mincovna Londýn) až po Palestinu (mincovna Akon).
V nádobě se také nalézaly různé ozdobné předměty: prsteny, brože, ozdoby na šaty a kování, celkem se uvádí na 300 kusů, z nichž je mnoho opatřeno i nápisy. To ale není všechno, protože se našly i předměty resp. suroviny k výrobě šperků, vznikla hypotéza, že záhadným původním majitelem by mohl být i člověk zabývající se zpracováním drahých kovů např. zlatník. Pokud vidíte mobiliář celý pohromadě, máte zcela poprvé možnost nahlédnout do dílny zlatníka, který používal mince převážně jako artikl k výrobě mincí.
Celý nález byl posléze předán Hornorakouskému zemskému muzeu v Linci. V letech 1999 – 2004 započal výzkum, při němž se iniciovala mezinárodní spolupráce specialistů přírodovědných a humanitních oborů z České republiky, Německa a Rakouska. Vše se také konzultovalo s experty z Britského muzea.
Výzkumem se došlo k mnoha zajímavým skutečnostem:
- Z váhových údajů českých brakteátů vyplynulo, že do roku 1270 byla v Čechách rozšířena praxe razit každý typ mince ve dvou váhových hodnotách: po kratší část roku se vybíjely mince těžší (podle ustanovení smlouvy o pronájmu mince v Čechách šlo o 316 denárů z váhové hřivny) a po delší část roku mince lehčí (364 denáry z hřivny).
- Podařilo se také ověřit velikost pražské hřivny o váze 253 gramů, a že její původ nelze spojovat v souvislosti s reformou z roku 1268. K ražbě totiž docházelo již ve dvacátých letech 13. století, v již zmíněném roce došlo „pouze“ k zvýšení ryzosti kovu
- Poprvé také mohly být jednotlivé typy českých a moravských brakteátů a moravských denárů fenikového typu přiřazeny konkrétním mincovnám v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Olomouci. Zcela unikátní je výskyt dosud neznámého brakteátu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1245—1281).
Odkud poklad pochází?
Vezmeme-li v úvahu, že v okolí nalezené mince byly vyraženy v letech 1276-1719 v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích a že v okolí Fuchsenhofu se v této době nenacházelo, žádné významné řemeslné ani obchodní centrum, které by bylo schopno vyvolat poptávku po zlatých a stříbrných špercích, je velmi pravděpodobné, že původní domovinou pokladu jsou Čechy. Dalším důvodem by mohla být skutečnost, že Fuchsenhof byl typickým tranzitním územím, kde se křížila trasa: České Budějovice – Linec a Pasov – Gmünd.
Kdo byl původním majitelem?
Určit původního majitele je zcela nereálnou záležitostí. Z dostupných indicií se pouze můžeme domnívat, že se nejspíše jednalo o benátského zlatníka, jenž měl své pole působnosti rozšířené až na pražský či olomoucký dvůr. Praha z toho důvodu, že v té době bylo jediným středoevropským městem, jež se mohlo podílet na obchodní revoluci 13. století. Olomouc zase proto, že zde byl biskupem Bruno, který se stal také hejtmanem ve Štýrsku a chtěl vyzdobit biskupskou kapli podle vzoru pařížské Sainte-Chapelle. Proto nechal povolat mistry tomu hodné. Propojení mezi Přemyslovým dvorem a Benátkami je také velmi deklarovanou věcí, o které se zmiňují i písemné záznamy domu německých kupců Fondaco dei Tedeschi. Dalším důkazem této teze může být písemný dokument benátského dóže Jacopo Contarini (1275—1280), v kterém upomíná s jistým zdržením vdovu po Přemyslu Otakarovi II. královnu Kunhutu o zaplacení dluhu „za dva lvy“.
Závěrem můžeme konstatovat, že se opravdu jedná o nález světového významu. Přestože nemůžeme z přesností konstatovat původního majitele tohoto skvostu, přinesl tento nález nejen vědecké obci řadu nových významných faktů. Doufejme jenom, že takových pokladů na nás čeká pod povrchem naší matičky země ještě hodně…
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.