Poklad v katově baště II.

Tento pravdivý příběh vypráví o muži, jehož média nazvala Mistr X 13. Byl tak posedlý hledáním pokladu, že si dokonce změnil jméno a přidal se na stranu Maďarů po tehdejší vídeňské arbitráži, která byla jen vyústěním Mnichovské dohody…

Zdá se, že maďarskou byrokracii Mistr X 13 nepřesvědčil – ani o pokladu ani o svém vřelém vztahu k novým poměrům v Košicích. Reakce na jeho dopis byla chladná, o čemž svědčí i pokyn budapešťského ministra zahraničních věcí zaslaný Elemírovi Köszeghymu Winklerovi, nově zvolenému řediteli Hornouherského Rákócziho muzea, 12. listopadu 1938:

„Ze samotné žádosti je nemožné usoudit, jak vážně můžeme brát oznámení v ní obsažené vážně. Kdyby se nakonec zjistilo, že oznámení má vážný charakter a že jmenovaný skutečně získal od příslušného města povolení k výkopovým pracím, co však vypadá nepravděpodobně, vyzývám vaše vedení, aby na základě momentálně platných norem na připojeném území ráčilo zabránit, respektive oddálit výkopové práce Hlatky Ernőa. Nechť se bezpodmínečně vezme v úvahu, že Hlatky Ernő je cizí státní občan.“

Už 17. listopadu 1938, jen devět dní po doručení Hlatkého dopisu na konzulát, což je úžasné tempo vzhledem na to, že maďarské úřady musely v časech obsazování jižního území Slovenska a jeho začleňování do „vlasti“, prožívat velmi rušné časy, zareagoval košický ředitel muzea prosbou k vojenským orgánům. V dopise adresovanému městskému vojenskému velitelství píše:

„ Na základě nařízení pana ministra kultury a vyučování z 12. měsíce vydaného pod číslem 15.793/ III. se naléhavě vyzývá občan Hlatky Ernő, obyvatel Bratislavy, který vykonává v Košicích výkopové práce za účelem hledání pokladu prostřednictvím firmy Ing. Nováka na území Katovy bašty ve státním vlastnictví, aby zastavil, případně odložil výkopové práce. S hlubokou úctou prosím velitelství, aby se Ing. Novákovi, který momentálně nepobývá v Košicích, ale má zde kancelář, případně že by chtěl pokračovat ve výkopových pracích, zabránilo v této činnosti a aby byla budova určena pro muzejní cíle a uzavřena na klíč.“

Je jasně, že si nové vedení muzea další hledání pokladu nepřálo. Určitě si to nepřál ani doktor Polák, bašta a pozemek kolem něj však patřily státu a zdá se, že maďarské úřady se snažily rázněji zbavit šarlatána Hlatkého. Mistra X 13 však neměly plné zuby jenom úřady, ale i prostí občané. Svědčí o tom i dochovaný dopis.

Jakýsi jeho neznámý příznivec mu podával ještě koncem října, tedy v posledních dnech prvorepublikové historie Košic, a tedy ve všeobecné atmosféře očekávání okupace Maďarskem, provázené strachem z možného vypuknutí války a čím dál větších protičeskoslovenských provokací zdejšího maďarského obyvatelstva. V dopise mu pak píše:

„Vážený pane Mistře X 13. Jak jsem už oznámil, inženýr Novák a architekt Brych nejsou v Košicích, jejich kancelář však stále funguje. Včera jsem ji opět vyhledal, ale stále jsem nic nevybavil, no kromě toho jsem se setkal s Haasem (to byl zaměstnanec firmy Ing. Nováka, který také spolupracoval na vykopávkách v Katově baště), který řekl toto: Před dvěma týdny se práce opět začaly a to na základě plánu Mistra X 13. Pověřený tým byl Haas a čtyři dělníci. Kopalo se od trojúhelníkové stěny až po označenou část, následkem toho probourali dvě stěny. Čtyři a půl dne kopali na dohodu, ale když už byli u druhé stěny, našli černou zeminu a řekli to panu Mistrovi tak, jak přikázal a čekali ho, teda minulou středu, bohužel nepřišel. Zatím je tato část vykopaná, o čemž posílám přílohu, zasypaná však není a práce stojí, dokud se neudělají další opatření. Inženýr Novák je buď v Přerově a Praze, neví se, kdy se vrátí v souvislosti s výkopovými prácemi. Odpověď od něj zatím kancelář nedostala.“

Potom následoval dovětek ve spodní části dopisu:

„Opakuju, že tato část je vykopaná, ale nezasypaná. S ohledem na další vývoj konám už jen kvůli vlastní cti, mně už je to všechno jedno. V celé věci, která byla našim cílem, se angažuju jen sám, dnes si ale rozmyslím každý krok. „

Dopis je jen dokladem toho, jak se Mistr X 13 zoufale snažil ukojit svou hledačskou posedlost v tak pohnuté době, kdy měly úřady milion dalších starostí. Dokonce na maďarský konzulát poslal další dopis, který znovu ukončil apelem: „Úpěnlivě Vás prosím, abyste ve smyslu mého dopisu z 6. dne tohoto měsíce (už zapomněl, že to bylo osmého) rozhodli o patřičných opatřeních, vyžaduje si to nejen můj zájem, ale i materiální a památkový zájem Maďarska. Jsem přesvědčený, že velevážený pak konzul má vždy a bezpodmínečně na zřeteli všeobecné blaho domoviny a tak moje výše uvedené argumenty zváží.“

Tento dopis asi neměl posílat. Na konzulátu si jistě pomysleli, že jim jakýsi hledač pokladu nebude vysvětlovat, co jsou opravdové materiální památkové zájmy Maďarska. A připomínat konzulovi, že jeho povinností je dbát na blaho domoviny, vždyť to byla drzost! Konzulát sice opět přeposlal dopis ministerstvu zahraničních věcí, to však ponechalo věc v řešení košického muzea. Nakonec to skončilo tak, že si Mistr X 13 v Košicích už do země nekopnul. Dodnes nevím, kolik terénu okolo Katovy bašty prohrabal. Nejbližší archeologický výzkum se uskutečnil již v roce 1940 a prý se na něj muzeum chystalo už v čase, kdy Mistra X 13 od bašty definitivně odloučilo.

Hlatky Ernő se dožil už znovu jako Ernest Hladký vyššího věku na Slovensku. Jistý pán žijící dodnes v Košicích s ním strávil jako lázeňský pacient pobyt v Bardejově někdy v padesátých letech. Vzpomínal, že pan Hladký sebou pořád nosíval plán Katovy bašty se zakresleným pokladem. Občas ho rozbalil před přáteli a vyprávěl o knížecím zlatě. Na noc si ho prý dával pod polštář. V šedesátých letech ještě stihl účinkovat v knize – Osudy zlatých pokladů od Milana Varóša (vyšla v roce 1970). Nachází se v ní portrét Mistra X 13: Byl to špatně vypadající vousatý chlap s pleší nad čelem. Na jednou snímku je dokonce vyfotografovaný i s mapou. Podle toho, co se okolo bašty ví, je v měřítku 1:100, rozhodně se však nejedná o žádný starověký dokument. Mistr X 13 už pravděpodobně taky delší čas nežije, dnes by mu bylo přes sto let.

Zdroj: www.cassovia.sk