Počátkem 2. sv. války uložil cenný poklad, 80 let poté se ho vydal najít vnuk

V září 1939 zakopal Adam a jeho čtyři synové Glazewští své rodinné cennosti, načež uprchli z vlastního panství ve východním Polsku před postupující sovětskou armádou z jedné a nacistickou z druhé strany země. O 80 let později se poklad plný vzácných stříbrných předmětů a mincí rozhodl vykopat jeho vnuk Jan.

Po útěku ze země musel každý ze čtyř synů začít nový život v různých koutech světa. Jen otec Adam zůstal na panství poblíž Lvova, aby čelil Rusům, kteří jej málem popravili, nebýt přímluvy bývalého služebnictva. Nakonec tedy vojáci „jen“ strhli dům a Adamovi zakázali se vracet. Usadil se ve skromném sklepním bytě ve Lvově, kde zůstal až do jeho smrti roku 1961, aniž kdy znovu spatřil své syny. Ale historka o uložení pokladu se v rodině tradovala nadále.

Od dětství ji znal také Adamův vnuk Jan. V průběhu let žádal svého otce Gustawa o plánek s místem uložení pokladu: „Můj otec stárnul a já jsem ho stále prosil, aby mi nakreslil tu mapu s tím, že jednou bych možná mohl vyrazit na naše bývalé panství a poklad najít,“ řekl dnes devětašedesátiletý Jan. „Tu mapu mi nakonec dal v roce 1989 spolu s různými instrukcemi. Nakreslil ji zpaměti 50 let poté, co z domova nuceně odešel.“

Na posledním řádku stálo: Na levé straně tužkou nakreslené mapy uvidíte přerušovanou čáru směřující od kamenné zídky směrem k lesu (dubům), je to tam na hranici lesa, ale už mezi stromy, kde leží naše stříbro a moje lovecké zbraně. „Když jsem to četl, znělo to jako instrukce. Byl jsem velmi vzrušený, uvědomil jsem si, že musím splnit tento sen,“ dodal Jan s tím, že tenkrát mu bylo něco přes 30 a do tehdy komunistické země nebylo možné se vydat. Navíc měl slibně rozjetou akademickou kariéru, ale také trpěl hemofilií, ke které se později přidaly další komplikace. Pátrat tedy začal až po odchodu do důchodu v roce 2019.

 „Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Na té mapě otec zakreslil, kde stál původní panský dům – mimochodem ho zničili Rusové, ale my jsme našli základy. Tehdy ale vedla tečkovaná čára přes obdělané pole. Dnes je to jen křoví. Bylo to asi 100 metrů a pak dolů ze svahu,“ vyprávěl Jan Glazewski, bývalý profesor Univerzity v Kapském Městě s tím, že další instrukce v mapě říkaly: „tam, kde začíná les, musíte kopat naše stříbro“. Ale samozřejmě o 80 let později člověk neví, jestli les ustoupil, nebo se posunul do svahu. Existovala také možnost, že poklad již byl objeven někým jiným.

S pomocí jeho neteře Layly a dvou ukrajinských detektoristů začali pátrat. První dva dny neúspěšně. Třetího dne se pokusil Jan vcítit do jeho otce, strýců a děda. Napadlo ho, že zřejmě příliš nesešli ze svahu, který byl níže strmější a zarostlejší. Posadil se, vnímal paprsky slunce mezi listy a v duchu žádal předky o nasměrování. Uslyšel cvrlikání červenky. „Třeba je to znamení,“ usmála se Layla.

Jan zavolal na detektoristy, ať to zkusí právě na tom místě. Když po chvíli zazněl silný detektorový signál, Jan ožil: „Byl jsem velmi, velmi vzrušený,“ řekl. Za pár okamžiků už se dotýkal věcí, z nichž některé balila Janova matka, která zemřela, když mu bylo pouhých sedm let: „Jednou z věcí, které jsme vytáhli, byla šperkovnice a uvnitř byly všechny druhy drobných šperků. A moje neteř řekla: „to jsou šperky tvé matky.“

„Takže jsem se dotýkal věcí, které si sbalila před 80 lety. Pro mě to byla velmi emotivní věc,“ popisoval první dojmy Jan. Byla tam dokonce lžička s vyrytým jménem jeho otce a četné artefakty s iniciálami AR – Adela Romer – jeho babičky, která zemřela na španělskou chřipku v roce 1918.

Poklad nakonec odkrývali více než hodinu. Našli mnoho cenných stříbrných předmětů jako svícny, šálky, podšálky, příbory, poháry, či šperkovnici v mahagonovém dřevě. Vše s rodovými znaky Janových předků. Dále vzácné mince v zajímavé sbírce od římských ražeb přes orientální mince ze 17. století až po novější kusy z předválečné období. A nakonec zrezivělé střelné zbraně a lovecké tesáky, které na místě zanechali. Do auta odnesli několik pytlů rodinných cenností.

Odborníci Janovi řekli, že poklad má hodnotu mnoha tisíců dolarů. Ale pro něj je k nezaplacení – a především doufá, že některé z částí pokladu budou jednoho dne vystaveny v Ivano-Frankivsku – městě nejbližším starému rodinnému statku: „Je to nesmírně smysluplné. Je to jakési splnění životního snu, jako snu malého kluka o nalezení pokladu. Ale co je důležitější, je to splnění posledního přání mého otce. A to mi dodalo velký pocit zadostiučinění; chodím rovněji, jsem sebevědomější.“

Bratři Glazewští už nikdy neviděli svého otce, který zemřel ve Lvově v roce 1961. Sami se ve čtyřech potkali naposledy ve Francii v roce 1967, poté už nikdy. Postupně umírali. Také Jan málem skonal dříve, než mohl dosáhnout svého snu. Byl mu diagnostikován AIDS, když byl při léčbě hemofilie nakažen kontaminovanou krevní transfuzí. Svůj příběh Jan sepsal do knihy s názvem: „Krev a stříbro Jana Glazewského: Dobře prožitý život“.

Roman Němec
Zdroje: time.news, express.co.uk, emptymirrorbooks.com, mg.co.za

Šperkovnice

část pokladu

detail značení

Rodinný dům než byl zbořen sovětskými okupanty

jediné co zbylo z panství - zpola zasypaný sklep

ručně kreslená mapa

Adam Glazewski

Jan Glazewski

bratři při setkání ve Francii v roce 1967