Po stopách Templářských rytířů

Řád templářů byl největší a nejmocnější. Byl nesmírně bohatý a dokonce začaly vznikat legendy o zakopaných pokladech. Dokázali vybudovat bankovní systém podobný dnešnímu. Peníze si bylo možné uložit v Evropě a na základě písemného doporučení vyzvednout např. v Jeruzalémě. Symbolem templářů je červený kříž, který řádu udělil papež Eugen III. dne 27. dubna 1146. O významu symbolu není žádné dochované vysvětlení, asi nejpravděpodobnější je, že kříž značí utrpení Ježíše Krista a červená barva znamená jeho prolitou krev. Založení řádu spadá do roku 1118 nebo 1119, na založení se podílelo osm rytířů: Hugo de Payens (stal se 1. velmistrem), Godefoi ze St. Omer, Hugo z Champagne, André z Monbard, Archeumbard z Saint-Agnan, Nivard z Mondidier, Godemar a Rossalplnit (Rosal). Poté byl přijat název Řád rytířů Templu, nebo také Chudí rytíři Kristova a Šalamounova chrámu. Názvy vznikly podle prvního sídla poblíž jeruzalémského Templu. Jeruzalémský král Balduin II. jim daroval jako kasárny Skalní mešitu a později mešitu Al - Aksá. Vybrali si řeholi sv. Augustina, kterou uctívali také Johanité. Ke třem dosavadním slibům (chudoba, poslušnost, věrnost Bohu), přidali čtvrtý – ochraňování poutníků mířících do Svaté země. Rytíři měli býlí plášť, seržanti modrý a ostatní templáři nosili hnědý plášť. Templáři vždy měli přijmout boj, ať byl proti jakékoliv přesile, nikdy nesměli žádat vítěze o milost a dávat žádné výkupné, ba dokonce ani nemohli přestoupit do jiného rytířského řádu. Spojovali v sobě dvě důležité lidské vlastnosti nutné k vojenskému řemeslu: pohrdání nebezpečím a odřeknutí se pohodlí a vymožeností světa.

Do Čech byl uveden řád v roce 1232 Václavem I. O jedenáct let později se dostali Templáři až na Moravu (Čejkovice, Jamolice, Brno, Templštejn). Hlavním sídlem byla Praha, u kostela sv. Vavřince si vybudovali komendu zvanou Jerusalem. Sídlili také na místě nyní zastavěném skupinou domů, mezi Celetnou ulicí a chrámem sv. Jakuba, kde se dodnes říká v Templu. I v Čechách měli za úkol bojovat proti nevěřícím. V bitvě s Tatary u Lehnic (Slezsko) padlo šest rytířů. Ještě dlouho po bitvě byla krajina zpustošená a vylidněná. Dalším následkem byl rozpad „monarchie slezských Jindřichů“ a vznikla řada menších knížectví. Templáři, ale u nás nebyli tak silní jako němečtí rytíři a johanité, kteří měli daleko větší přízeň šlechty. Templáři působili u dvora jako finanční poradci, zprostředkovávali půjčky i vracení pohledávek a jistě stáli u mnoha diplomatických jednání. Mnoho papíru bylo popsáno o jejich vlivu na korunovaci Jana Lucemburského, tedy o období těsně před tragickým koncem řádu. Je zřejmé, že Templáři zanechali v Čechách větší dojem, než by odpovídalo jejich skromné a krátké zdejší přítomnosti.

KOMENDA- nejnižší správní sídelní a hospodářská jednotka v církevních rytířských řádech

TEMPLŠTEJN (okr. Znojmo)

Hrad Templštejn, zbudovaný řádem templářů, se poprvé připomíná roku 1298. O mnoho dříve před tímto datem být Templštejn založen nemohl - templářská komenda v nedalekých Jamolicích je poprvé bezpečně doložena až k roku 1279. Po zrušení řádu padl Templštejn do rukou krále Jana, který roku 1318 přenechal hrad Bertoldu Pirknerovi z Pirkenštejna. Následně připadl pánům ze Šelnberka, po nichž roku 1379 přešel do vlastnictví pánům z Lipé. V té době došlo k rozšíření opevnění, štítově zdi a obytných kapacit. Štítová zeď nikdy nebyla dostavěna. Templštejn zanikl v 16. století kvůli požáru, ale i přes četné pokusy o jeho znovuvýstavbu se hrad nikdy neobnovil. Od roku 1625 je uváděn jako pustý hrad. Dnes je z něj pouhá zřícenina u Jamolic. Podle pověsti se ve hradní studni nachází poklad a na hradě straší přízraky mrtvých templářů. Objekt je volně přístupný a zříceniny hradu jsou mohutné, ale bohužel je celý areál hradu značně zarostlý náletovými dřevinami, což silně stěžuje orientaci a pohyb v areálu.

HRAD VARGAČ

V místech, kde dnes stojí hrad Dobříš, kdysi stával hrad Vargač. Nebyl proslulý svou krásou, nýbrž hlubokými sklepy s dlouhými podzemními chodbami, v nichž lidé hledali poklady. Hrad byl původně gotickou stavbou, vybudovanou ve 14. Století Janem Lucemburským. Sídlo zde měl královský lovčí. Počátkem 17. století byla renesančně upravená a v 18. století přeměněna na sýpku.

Ke hradu se váže mnoho pověstí, jedna z nich vypráví, že hrad byl postaven na základech bývalého templářského sídla. Někteří z rytířů se v hradě zjevují, v příznivých dnech lze potkat i jezdce v bílém plášti s křížem na zádech. Projíždí krajem zcela tiše a kontroluje, zda je schovaný poklad řádu na svém místě. Úderem jedné hodiny mizí.

ZBRANĚ

Zbroj byla šupinová nebo kroužková, helma měla koženou vycpávku a byla upravitelná. Štíty byly dřevěné ve tvaru trojúhelníku s lehkým vyklenutím. Štít byl připevněn k předloktí a vnitřek byl vycpaný koňskými žíněmi, aby tlumil nárazy.

V pátek 13. října roku 1307 dal francouzský král Filip Sličný zatknout velmistra templářského řádu Jacquese de Molay spolu se 140 templáři, kteří byli přítomní v Paříži (celý řád měl na počátku 13. století 13 000 rytířů, z toho jich bylo v době obvinění řádu asi 2 000 ve Francii). Desítky jiných byly pozatýkány po celé Francii. Lidu bylo zatčení zdůvodněno královským manifestem, jehož autorem byl králův rádce Guillaume de Nogaret. Tato policejní akce neměla ve středověku obdoby a tak hluboko se zapsala do podvědomí lidí, že dodnes někteří považují pátek třináctého za nešťastný den.

Někteří badatelé a esoterici tvrdí také, že řád uchovával tajná učení, což jej spojuje s hnutími a organizacemi, jaké představují Rosenkruciáni, Převorství sionské, Rex Deus, Kataři, Hermetismus apod. a také se ztracenými proroctvími a relikviemi Ježíše Krista. V současnosti existují mnohé skupiny označující samy sebe za templáře či jejich bezprostřední následovníky.