Pevnost Josefov část II.

Josefov a okolní obce

Pevnost nezískala žádnou slávu ani za války prusko-rakouské v roce 1866. V této době byl velitelem pevnosti Josefov generálmajor Johann Gaiszler. Pruské vojsko se při svém tažení drželo v bezpečné vzdálenosti od pevnosti a pevnost obešlo. Každé objevení nepřítele vyvolávalo v pevnosti poplach.

FAKTA

Hlavní štáb rakouské severní armády v čele se zbrojmistrem Ludvíkem Benedektem dorazil do Josefova 26. 6. 1866. Boje u Náchoda se zúčastnila 24. setnina pěšího pluku z josefovské pevnosti, na druhý den odtud vyrazily k České Skalici dva prapory pěchoty.
Velitel rakouské armády Ludvík Benedekt po neúspěchu  u Náchoda 27.6.1866 a u České Skalice 28.6.1866 již nechtěl svádět další bitvu na levém břehu řeky Labe a armádní sbor měl tak krýt ústup VI.armádního sboru od Náchoda a VIII. armádního sboru od České Skalice.
Pevnost sehrála svoji roli v prusko - rakouské válce i jako lazaret, bylo zde ošetřeno zhruba na 4 000 raněných a nemocných vojáků,( dle tehdejšího odhadu )..

V roce 1888 přišela pevnost Josefov o pevnostní statut. Vojenská posádka tu však zůstala a byla nedílnou součástí města na dalších více jak sto let.
Prusko - rakouská válka roku 1866 se převážně odehrávala u měst Náchod, Trutnov, Jíčín a Hradec Králové. Armádní sbory z Olomoucké pevnosti měly postupovat od 17. června k Josefovu, hlavním velitelem této armády byl již zmíněný Ludvík Benedek.

Vlkov

Ve dnech 26. - 30 června  1866 se v okolí této obce pohybovalo velké množství rakouského vojska, z dobových dostupných zdrojů je zřejmé, že 27. června dorazila mezi Holohlavy a Smiřice 2 záložní jezdecká divize. Obec sužovala jak rakouská, tak později tábořící pruská armáda. Prusové lidem pobrali dobytek, koně a obilí. V obci panoval velký strach a lidé byli neustále připraveni utéct ze svých domovů hlouběji do vnitrozemí., bohužel se zde objevuje i cholera, která postihla i okolní obce.

Čibuz

V této obci po bitvě u Hradce Králové byly zřízeny lazarety jeden se nacházel v místní škole a druhý na místní faře. Dne 3.7 1866 začali přicházet první ranění.

Smiřice

Ve Smiřicích také bylo velké množství rakouských pluků a praporů,  přitom již od jara bylo zde 7 baterií dělostřelců z josefovské pevnosti  kteří zde pilně cvičili . 27. června odtud nastoupily pochod k Trutnovu za svým X. armádním sborem podmaršálka Ludviga Gablenze. Smiřické nádraží bylo svědkem mnoha přesunů nejen vojska, materiálu ale později i raněných z bitev u Trutnova, Náchoda a České Skalice.
Pět dnů po bitvě u Hradce Králové, 8 .července 1866 prušáci nechali ve Smiřicích rozebrat všechny 3 mosty. S obyvateli Smiřic bylo velmi hrubě zacházeno ze strany pruské armády.

Válka je to nejhorší zlo, které může lidstvo potkat, strach, zabíjení, hlad a nemoce, ale jak známe z historie, lidstvo je nepoučitelné. V každém století najdeme několik jedinců, kteří se dostanou k moci a svými „ ambicemi“ vyvolávají  mezinárodní konflikty  z kterých pak vznikají války. Bohužel, i v dnešní době můžeme denně vidět  jaké utrpení války přinášejí.

autor: jahoda, zdroj: naučné stezky