Pět let pátral Haimi v táboře smrti Sobibor, zemřeli tam jeho strýcové

Druhá světová válka budí mezi lidmi emoce i po více než půlstoletí. Pátrají po osudech svých mrtvých blízkých, stejně jako izraelský archeolog Yoram Haimi. Jeho dva strýcové byli zavražděni ve vyhlazovacím táboře v Sobiboru (jihovýchodní Polsko). V plynových komorách tam zemřeli tisíce lidí. Po povstání v říjnu 1943 Nacisté tábor srovnali se zemí. Když se Haimi dozvěděl o osudu svých strýců, rozjel se do Polska a začal po táboře pátrat.

Koncentrační tábor v Sobiboru byl součástí takzvaného „konečného řešení“ – plán Nacistů na vyhlazení evropských Židů. Na rozdíl od jiných táborů, kde měly domy alespoň fasádu, v Sobiboru a sousední Treblince a Belzecu navrhli Nacisté tábory jen na vraždění Židů. Oběti tam převáželi v dobytčích vagónech a téměř hned zplynovali. Dnes pokrývají místo, kde tábor stál, vysoké stromy. Přežilo pouze 64 lidí, Nacisté v Sobiboru povraždili čtvrt milionu Židů. Z chudé německé dokumentace a několika výpovědí, měli vědci jen málo informací o provozu tábora. Jak Haimi před odjezdem do Polska řekl, připadal si jako vyšetřovatel ve forenzní laboratoři. „Musí tam být pozůstatky tisíce lidí, země je plná DNA,“ uvedl jednapadesátiletý archeolog.

V Sobiboru bádal přes pět let, o své rodině ale nenašel nic. Probíral se popelem a našel zuby, kosti, mince, šperky i klíče. Několik obětí se mu podařilo ve spolupráci s vědci identifikovat. „Vzhledem k nedostatku informací o táboře v Sobiboru je každá informace velmi cenná. Němci se snažili všechno zničit, aby se nikdo nikdy nedozvěděl, že tam byly plynové komory. Ale my jsme našli důkazy,“ prohlásil Haimi. Nejdojemnějším nálezem byl přívěšek, na kterém bylo vyryto jméno Lea Judith de la Penha – šestileté holčičky z Holandska. „Nacisté nerozlišovali mezi dospělými a dětmi, vraždili všechny,“ podotkl archeolog.

Výzkum v Sobiboru vítají významní archeologové a historici po celém světě. „Výzkum potvrdil, že v Nacisté pravděpodobně vyvraždili v tomto táboře více Židů něž jsme si původně mysleli. Ještě se chystáme výsledky bádání srovnat z poznatků z předešlých výzkumů,“ uvedl například americký historik Deborah Lipstadt, který se zabývá holocaustem. Haimi používal stejnou metodu jako při hledání artefaktů v Izraeli. Prohledával zemi metr po metru a vykopanou zeminu proséval přes síto. Objevil cesty, kterými dozorci vedli Židy do plynových komor i železniční koleje. Vykopal také obrovské množství kulek na místě, kde nejspíše Nacisté stříleli vězně.

Izraelskému archeologovi pomáhal během výzkumu jeho polský kamarád Wojciech Mazurek a zhruba dvacet dělníků. Našli tisíce osobních věcí: brýle, flakony, zubní protézy, prsteny, hodinky, či stříbrný medailon s vyrytým jmenem – Hanna. Haimi narazil také na vlnu kritiky, někteří lidé totiž tvrdí, že místa, kde byly tábory smrti, jsou posvátné. Nemělo by se tak tam nic dělat. „Jenže právě výsledky výzkumu dokazují, že holocaust byl skutečný,“ uzavřel Haimi.