Tohle je opravdu silný příběh.Po přečtení první části jsem doufal,že to bude mít pokračování.Autorovi článku se povedla neskutečná věc.Nález nějaké cedulky se proměnil na krásný,pravdivý ale smutný příběh o osudu jedné rodiny.
Pátrání po osudu Mathilde Dittrich úspěšné
Kategorie: Nálezy detektory kovů a záchranné výzkumy v ČR a SR
Když jsem před časem prezentoval článek o keramické cedulce, kterou jsem nalezl detektorem kovů a která mě přivedla na pátrání po stopách mladičké Mathildy Dittrich, ještě jsem netušil, jak hluboké emoce vyvolá a jaký příběh se z obyčejného „pípance“ detektorem vyvine. Od té doby jsme pokročili v pátrání mílovými kroky a dnes vám tak můžu předložit pokračování příběhu, z něhož doslova mrazí...
Od nálezu cedulky uplynulo již několik týdnů. Za tu dobu jsem projel všechny vlastní nasbírané i online dostupné mapy dané lokality, abych vypátral, zda na některé z nich náhodou nebyl zakreslený křížek. Nebyl. Bohužel. Na žádné z map jsem křížek, který by k lokalitě seděl, nenašel. Tahle cesta se zdá tedy býti slepou. nicméně, ještě se nevzdávám. Třeba se mi jednoho krásného dne mapa se zakresleným křížkem blízko nálezu cedulky do ruky dostane.
Mezitím jsem kontaktoval Annu P., která se zajímá o historii a současně stará o webové stránky obce, z níž Mathilda pocházela. Cedulku jsem jí nabídl. Samozřejmě zadarmo. Přitom jsem ji požádal o spolupráci (tedy vlastně ani nemusel, její nadšení pro věc rozhodlo samo) – přeci jen má kontakty na úřadě i osobní vztahy s lidmi obce. To vše ještě víte z minula. A co jsme tedy zjistili?
Pátrání bylo – prakticky jako vše kolem Mathildiny cedulky – především o štěstí. V obecní kronice žádná zmínka o Mathildě není. Původní kronika totiž shořela ve 30. letech a tehdejší nový kronikář sepisoval události obce po paměti znovu. Mathildu tedy nově do kroniky nezapsal, byla-li v původní kronice vůbec zapsána. Dotaz proto směřoval na matriku. A zde ono štěstí a náhoda – na rozdíl od větších měst a obcí, kdy se všechny údaje stahovali na krajské úřady, ty místní nějakou záhadou zůstali na zdejší matrice. Následující informace jsou samozřejmě zcela pravdivé, údaje a jména pravá:
Naše Mathilda Dittrich se narodila v obci Fürstenwalde v sobotu 17. 2. 1894 v půl čtvrté ráno. O den později, tedy 18. 2., což je datum z naší cedulky, byla pokřtěna. Kmotrem byl její strýc z otcovi strany – tehdejší starosta Franz Dittrich. Tatínek se jmenoval Johann Dittrich, narozen byl roku 1859 a byl sedlákem po generace dědičným. Maminka Franziska Dittrich, rozená Maschke, narodila se v roce 1865. Spolu měli celkem čtyři děti: "naší" Mathildu (1894), dále Josefa narozeného 1896, poté Johanna narozeného v roce 1897 a konečně nejmladší Franzisku, která se narodila v roce 1900. Oba rodiče pocházeli z Fürstenwalde a jejich rodiny zde žily po celá staletí.
Zpět k Mathildě. Ze života odešla následkem nemoci – zpráva říká doslova: „Těžké dýchání, kašel a zduření průdušnice“. Měla tedy dýchací obtíže, snad zánět, zápal plic. Zesnula v pátek 4. 7. 1902 v půl sedmé ráno, pohřbena pak byla o dva dny později, 6. 7. 1902. Bohužel, zatím nevíme, kde byla pohřbena – zda v místě nálezu cedulky nebo snad u domu? Věřím, že to brzy zjistíme.
Víme však jistě, že Mathilda se narodila i zemřela v domě s číslem popisným 10. Shodou okolností a velikou náhodou, je čp. 10 jedním ze dvou domů, které si zachovaly svůj typický podstávkový charakter. Ostatní domy v osadě byly buď přestavěné k nepoznání nebo po odsunu zbořené. A další náhoda – Paní P. již dříve čirou náhodou našla na půdě tohoto domu fotografii právě rodiny Dittrich a to včetně Mathildy. Jen jí „neštymoval“ počet rodinných členů - z výše uvedených důvodů (přepisovaná kronika) měla za to, že rodina měla pouze 3 děti. Nálezem cedulky a dohledáním souvisejících okolností se tato drobná „záhada“ vyjasnila.
Na fotografii je Mathilda po pravé ruce otce. Všimněte si, že drží v klíně zřejmě štěně jezevčíka. Myslíme si, že fotografie zachycuje Mathildu těsně před koncem jejího života. Jak jsme tomu došli? Za prvé, z fotografie je zřejmé, že dvouletá Mathildina sestra Franziska, která se narodila roku 1900, vypadá přinejmenším právě na ty 2 roky (na jeden rok zcela jistě ne) a za druhé, na čelní zdi domu se pnou vykvetlé růže... Mathilda zemřela v červnu, kdy růže právě kvetou. Je tedy velmi pravděpodobné, že tato fotografie je nejen poslední foto Mathildy, ale současně může být focena klidně i 14 dní nebo snad i dříve před jejím odchodem z tohoto světa.
Možná, že právě Mathildina nemoc mohla být příčinou pro vznik této rodinné fotografie. Na snímku jsou všichni velmi vážní, v obličeji maminky je patrný velký smutek. Když jsem fotku prvně spatřil a když mi došly všechny ty souvislosti, bylo to velmi silně, opravdu silně emotivní, byť od Mathildiny smrti uplynulo takřka 112 let...
Příběh Mathildy tedy z velké části již známe. Částečně pak i osudy dalších členů rodiny. Oba rodiče zemřeli ještě před 2. světovou válkou. Maminka v roce 1931 a o šest let později tatínek. V rodném domě zůstala rodina bratra Johanna. Po odsunu se následně usadili v menším městě poblíž Frankfurtu nad Mohanem. V současné době je paní Anna P. v kontaktu se synem Mathildina mladšího bratra Johanna, který žije v Americe. Pokud se k němu dostane zpráva o „našem“ příběhu, budu doufat, že jej to potěší.
Závěrem chci poděkovat paní Anně P., dále všem, kteří nám pomáhali s překladem cedulky, matrikářkám a trpělivým úřednicím, které nám spoustu informací dohledali v archivech. Rád bych ještě na závěr dodal, že každý nález má svůj příběh. Naučíme-li se jej hledat, budeme historii vnímat zcela jinak...
A taková malá třešnička na závěr. Pro cedulku si ke mně přijela paní Anna po cestě z Prahy domů. Bylo to v pátek 14. 3. a zkuste hádat, kdo měl ten den svátek? :-)
Článek je zařazen v kategoriích:
- Archiv článků > Archeologie a nálezy detektory > Nálezy detektory kovů a záchranné výzkumy v ČR a SR
Komentáře
Díky moc, super napsané 
Parádní práce,klobouk dolu. Opravdu silný příběh.
Paráda. 
Pěkně udělaný.
Áááá, paní Anna P. se sem registrovala :) Tak Vás tu vítám a zdravím. PS: Vínko bylo báječné, děkuji :)
Všechna čest autorově zájmu nadšení
Tak se to vyplatilo, mám z toho radost a super... Zdravím paní Annu a stále vpřed v bádání....
Gratuluji a jsem rád,že se ti to povedlo. Příběh je rozuzlen a dostal správný spád a děj.I když přiznám chlapsky (jako otec malé dcery ),že jsem musel zamáčknout slzu v oku.
Jinak-nevím, jestli cedulka patří přímo k místu nálezu, ale píše se na ní, že ,,Tento kopec ukrývá schránku tohoto dítěte" takže holčička tam asi stále leží.
Bylo by hezké jí tam zase nějaký křížek udělat.
Je super,že díky Tvému nálezu a odhodlání nezmizí v zapomění.
Paní Anně určitě všechna čest a poděkování,jakož i tobě a jsem rád,že jsi to nenechal ležet, jako mrtvý artefakt.
Zdraví Joe .
Ps:odkaz přepošlu i sestře.Určitě ji bude moc zajímat a udělá radost.
A určitě dej vědět, jak to pokračuje.Až zase budeš mít nějaké další info
Za nadšení pro věc.
Pěkný čtení
zajimavé - pěkné čtení
naprostý souhlas s cementem 
Úžasnej příběh a dobrá práce Všechny palce nahoru!
Díky za příběh Mathildy Dittrich.....
Perfektní prácička,fakt super
Paráda
Zde je jeden doklad toho, jak málo víme o krajině kde žijeme. Je to jen na nás s tím něco zase udělat. Vratit krajině část duše....
Nenapadá mě žádný důvod, proč by osoba, která zemřela v důsledku nemoci, a nikoli násilného činu nebo nehody, měla být pohřbena někde v lese a ne na hřbitově či na rodinném pozemku...
Takovým to věcem jenom fandím a držím palce všem detektivům naší historie,všem těmto velká poklona.
Pěkně napsaný, hodně práce ti to dalo. je to i hodně inspirující
eduard- její oblíbené místo ? zároveň to asi rodinný pozemek mohl být.otec byl starosta a asi těch pozemků měl dost.Dneska má starosta taky většinu pozemků obce za korunu a nikdo se nezajímá 
Teda nemá to starosta ,ale jen synové a dcery
Já osobně si myslím, že ta holčička tam ještě leží a chtělo by to obnovit křížek.Kdyby se toho zůčastnil někdo z rodiny ,by bylo ještě lepší
Přeju ať se to povede.
Himmelstoss: Psala jsem požadované údaje z kroniky na "starý" mail, doufám, že ještě funguje.
Dobrá práce !!!
Všem děkuji za pozitivní ohlasy a komentáře. Nicméně, největší zásluhy na dohledaných datech má paní Anna P., které tímto patří velký dík.
Eduard: Mrkni na první článek o Mathildě, píšu tam, kde (jak daleko od nejbližšího hřbitova) byla cedulka nalezena. Na 99 % byla pohřbena mimo hřbitov, ale stoprocentně to potvrdit zatím nemohu.
Joeblack: Máš pravdu, možné to je. Pozemky Dittrichů sahaly až k místu nálezu. Jen upřesním, že otec Mathildy byl bratrem starosty. Ale v tom významu, jak jsi to myslel, je to asi stejné
Pokud se povede dohledat místo posledního odpočinku Mathildy, určitě bych rád křížek obnovil. Zhruba za hodinu na místo vyrážím a pokusím se zmapovat terén, jak opticky, tak detektorem nejbližší okolí. Snad se povedou i nějaké fotky, ale prší,tak uvidíme. Držte palce.
Tak ať se daří Vyrážím taky do terénu ,absťák nezažene ani déšť
Za mě,je to jeden z nejlepších příběhů co sem tady četl,super,at se ti daří v hledání
joeblack: Připadá mi to dost neobvyklé, ale ano, mohlo by to tak být.
GM4PRO: Právě, že to je daleko jak od hřbitova, tak od vesnice, a přitom se nejednalo o násilnou smrt apod., takže nebyl důvod tam vztyčit kříž nebo postavit pomníček, jak se to dělává na místě neštěstí. Cedulka tedy v tomto případě skutečně nejspíše označovala přímo hrob. Joeblack píše, že nápis uvádí: „tento kopec ukrývá schránku tohoto dítěte“. Co když ale autor onoho nápisu neměl na mysli „kopec“ ve smyslu „hora“, ale spíše ve významu „vyvýšenina“, v tomto případě hrobová vyvýšenina. Pokud ano, pak by nápis neměl žádný vztah ke svahu, kde byla destička nalezena, a její původní lokace, tedy lokace hrobu, se může nacházet jinde. Ať už místo posledního odpočinku té dívky leží na kopci, kde jsi našel cedulku, nebo ne, je to záhada a já ti přeji, ať ji rozlouskneš.
GM4PRO,je to nádherný příběh i když je docela smutný.Díky tvé vytrvalosti a zarputilosti jste s paní nebo slečnou AnnaP zmapovali a nádherně popsali příběh jedné a nejspíše již zapomenuté rodiny.Díky Vám oběma a držím palce,aby se Vám podařilo najít místo posledního odpočinku té malé holčičky a pokud se to nepovede nevadí i tak před Vámi hluboce smekám,za to co jste dokázali.
Moc pěkný článek.Ale je to stejně divné,že by ji rodiče nechtěli pochovat do posvěcené půdy( na hřbitově),tenkrát byli lidé víc věřící jak teď,museli k tomu mít nějaký důvod.
Velká poklona !!! Držím palce do dalšího hledání.
A co když ta cedulka byla původně někde úplně jinde? Pamatuju si dobře, že se našla na svahu? Kdo by na svahu dělal hrob, když by tam ten dotyčný člověk nezemřel???
boží
Anica: Oni uz tehdy nebyli tak moc verici, jako spise dbali na verejne mineni Nicmene, bohatsi lide si moli dovolit nechat si ten kousek pudy, do ktere sve blizke pohrbivali, vysvetit.
Tomisek: Ano, na svahu - ale v pulce svahu. Misto nalezu bylo cca 4 metry pod hranou svahu. Stal-li krizek nebo nahrobek nahore a samovolne spadl, mohlo by to tem 4 metrum opovidat. Zatim jsou to jen dohady. Dnes jsem by miste byl znovu, vse nafotit, porozhlednout se. Je tam nekolik "podezrelych" mist. Zatim ale nemohu nic urcite potvrdit 
Eduard: Nektere preklady kolegu se zminuji o pahorku, kopecku. Ale jine se zminuji spise o pahorku ve smyslu vyvyseniny - nahrobku. Na miste jsem ale zadne vylozene nahrobkove terenni zmeny nepozoroval. Zatim tezko rict.
Ahoj,moc pěkné,líbi se mi to.Jen snad k tomu,jak se tváří lidé na fotografii.Tenkrát se takhle při fotografování tvářili všichni.Takže osobně si myslím,že to žádnou souvislost s úmrtím jejich dítěte nemá.
Sanborn: Ahoj, díky. Všmni si, že Mathila jako jediná z dětí sedí na židli. Navíc to vypadá, jako by byla oteklá v obličeji. Výraz dětí vímám jako spíše spíše smutný, než jen vážný. Každopadně, termín focení fotografie květen / červen 1902 je patrně přesný.
sandobn hlavně z výrazu matky je vidět velký smutek.
přidávám se k ostatním s velkou poklonou za skvěle odvedenou práci pro potěsení nás,kteří prožíváme v hledání historie našich předků mrazivé vzrušení při nacházení artefaktů zašlých časů.
GM4PRO tehdy běžný dřevěný nízký místní, možná deskový kříž zřejmě v mapách budeš hledat marně. Nebyl to žádný kartografický bod jako kovové, či kamenné kříže. Ještě pro úvahu - v té době tam ještě v okolí nemusel být vysoký lesní porost a místo poblíž místa nálezu mohlo patřit mezi oblíbená místa dívenky, kde se jí moc líbilo a ráda si tam hrála. Proto tam mohla být také pochována. Často to byla místa s výhledem do krajiny. Přesná lokace ale bude zřejmě obtížná z důvodu velkého časového odstupu, přeji Ti ale, aby se Ti to povedlo. Zase se potvrdilo, jak náš koníček může přispívat k obohacení znalostí místní historie ve vztahu k místu nálezu a jak nám může umožnit, i po tolika letech, poznat dávné životní příběhy. Odvedl jsi vynikající práci.
super příběh. znat jmeno tak taky hledám
Fakt pekny...poklona. Myslim ale ,ze jeji rodina tehda by musela byt hodne odvazna pochovat dceru mimo hrbitov,mimo misto posledniho odpocinku jejich dalsich pribuznych....,proc by ji meli oddelovat????
Trochu zahada?Ale verim,ze na to chlape prijdes....hodne stesti.
Tam,kde jsi onu ceduli nasel,mohla treba ona divka tehda skonat,ale fakt neverim,ze by ji pohrbily mimo hrbitov.
Wolfin: Sám nevím, jenže od hřbitova byla cedulka cca 7 km vzdálena. Mathilde zemřela doma, což je od cedulky cca 800 metrů. Uvidíme, jak najdu nějaký kousek času, budu pátrat dále, teď bohužel řeším starosti ohledně bydlení, takže lehce nestíhám nic.
Kloss: Ano, máš pravdu a souhlasím. Díky mapám nicméně vím, že ty lesy a pole mají a měli již celá staletí hranice stejné - u nás se ty hranice pozemků - co je les a co je pole - moc neměnili. Prakticky od 14 stol zůstává podoba krajiny vesměs stejná (to jen dnes klidně necháváme zarůstat pole lesem, a lesy ničíme harvestory). A s výhledem taky pravda - koncem 19. stoletetí stromů příliš nebylo - století páry si vybralo svou daň Takže místo opravdu mohlo mít zvláštní význam a Mathildě tam cedulku vystavět mohli. Navíc pozemek patřil rodině matky Mathildy - Maschkeovým.
Zahada,presto neverim ani nahodou,ze dceru pochovali mimo hrbitov.Nebyla jedinym jejich ditetem
a uz proto moc neverim,ze by ji pochovali jinde,nez na hrbitove.Citis sam preci tu nelogiku.
At uz na to prijdes nebo ne,kazdopadne se klanim tve praci...at ti to pipa.....
No, wolfine, logiku v tomhle rozhodne hledat nelze - proste cedulka v lese 7 km od hrbitova a neposkozena... Ostatni vyresi asi az cas
Jde o to vlastne,cos stou cedulkou dokazal a to samo o sobe nejde jinak,nez se poklonit tve praci.
Zdravim Romane tak jsem si to konečně přečetl - jako vždy super zajimave čteni bohužel tentokrat opravdu smutne . Jsem rad, že jsem byl u toho nalezu sice jen jako -divak- ale aspon to ......
Moc pěkné čtení jsem zvědav jak to dopadne co zkusit ukázat tu fotku senzibilovy za pokus by to stálo.KAŽDOPÁDNĚ SUPER ODVEDENÁ PRÁCE .SMEKÁM ZDRAVÍ KALACH
To GM4PRO. Děkuji za skvělý příběh! Ikdyž je smutný, má neuvěřitelné rozuzlení. Tak takhle by to mělo vypadat, velmi oceňuji tvoji práci a trpělivost. S velkým zájmem jsem si tento příběh přečetl a ještě jednou díky za nás hledače historie. Skvělé! Držím palce a přeji mnoho úspěchů v dalším hledání a pátrání po stopách historie naší země!
Uf...
Považovala jsem "ty s detektory" za barbary drancující to, co prostě náhodou po lidech zůstalo pod zemí. Ale tenhle příběh zcela změnil můj pohled a já vás místo drancujících barbarů vidím jako někoho, kdo pátrá po osudech lidí a po historii místa a seznamuje s tím ostatní..
Děkuji za krásný, i když smutný příběh. A děkuji za otevření očí.
Více takových a těším se na další příběh.
Margit, Mildas: A já děkuji Vám.
GM4PRO: K té fotce a popsaným příznakům mě ještě napadlo, že by to místo zápalu plic mohly být příušnice (případně s dalšími komplikacemi na to navázanými) - napadlo mě to z toho, jak mi na fotce malá Mathilde připadá oteklá.
Skvělý článek a hlavně vytrvalost při dohledání. Dovedu to ocenit. Přebývám na samotě několik kilometrů od Šluknova a před pár roky jsem podobně dohledal původní obyvatele. Dokonce se ke mně pak přijela podívat paní (v roce 1916 dvouletá, která tady s rodiči a bydlela) s vnoučaty a fotkama. Bohužel jsem se k článku dostal až nyní, tak posílám jen upřesněný (snad) překlad.
Zde v Bohu odpočívá:
M.D. z Fuerstenwalde
nar. 18.února 1894. Odešla 4.července 1902
Tanto pahorek kryje tělesnou schránku
Dobrého dítěte
Které od Boha nevyzpytatelným přáním
Došlo časně ke klidu
Bolestným byl pro nás tvůj odchod
Trpká tvoje předčasná smrt
Teď jsi osvobozena od trápení
Osvobozena od všech zemských strastí
Margit: Zajimavy postreh, dekuji.
Iben: I Vam dekuji, Vas preklad jevi se mi ze vsech nejlepsim.
Ještě jeden odkaz k matce Mathildy- http://gedbas.genealogy.net/person/ancestors/1145567556
Iben: Diky, ale to bude jina, tato by byla spise praprababickou Matdildy. Kdyby nezemrela ve 2 mesicich. Pokud data sedi.
Velice silný příběh, jak jsi se cítil GM4 když jsi se dostal až takřka na konec, mě by se asi ulevilo.
Jsem zvědavý jestli se podaří spojit s rodinou.
Velice silný příběh, jak jsi se cítil GM4 když jsi se dostal až takřka na konec, mě by se asi ulevilo.
Jsem zvědavý jestli se podaří spojit s rodinou.
Doteď se cítím tak, že jsem udělal správnou věc. Kdyby to kopnul někdo jiný, zřejmě by to skončilo v aukci kdesi. Tím se dostal příběh Mathildy mezi lidi, myslím, že to potěšilo i paní Annu P., která historii obce a její paměti uchovává. Rozhodně se navázal kontakt s rodinou a teď už jen doufat, že celý příběh získá nějaký další rozměr v podobě zjištění hlavní otázky: Co dělala cedulka na tom místě a také, kde vlastně Mathilda leží? Tak uvidíme časem...
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.