Otevřená mysl, jasnější signály – hledači kovů a archeologové podnikají další krok k rozšíření spole

Tento článek se zabývá prvním workshopem na téma hledání kovů určený pro širokou veřejnost, organizovaný “Montpelier archaelogy Department” letos na jaře. Spoluautory příspěvku jsou Dr. Matthew Reeves, ředitel Montpelier nadace a Scott Clark, člen komunity hledačů kovů a účastník workshopu 2013. S. Clark žije v Kentucky a je držitelem bakalářského titulu v oboru Počítačové vědy na Universitě Southern Illinois. Jeho blog o detekování kovů můžete nalézt na http://detecting.us, kde také popisuje své zkušenosti z workshopu.

Hledači s detektory kovů Peter Roder a  Krisztina Roder provádí průzkum trávníku v  Montpelier s archeoložkou Samanthou Henderson. Tento průzkum má za cíl lokalizovat památky ze začátku 19.st., nacházející se na trávníku pro jejich další studium a uchování.

Od poloviny března nabízí “Archeology Department” ve městě Montpelier (US) veřejný archeologický program otevřený pro zájemce o hledání kovů z řad veřejnosti. Během tohoto programu se setkávají hledači kovů společně se zkušenými archeology z Montpelieru, aby společně lokalizovali a identifikovali archeologická naleziště na ploše 10 000 km2, která jsou vlastnictvím města Montpelier. Tato výzkumná práce je kombinována s lekcemi týkajícími se archeologie, jako např., co mohou archeologové na nalezištích nalézt a jak tyto nálezy splňují cíle průzkumu.  
Jedním ze smyslu tohoto programu je určit historická naleziště, která by měla být uchována do budoucnosti. Na tomto programu je velice inspirující a důležitý dialog dvou spolupracujících skupin, které zajišťují tento vědecký výzkum, jejich propojení. Jednou z nejdůležitější části týdne není to, “JAK” provádět archeologický průzkum, ale “PROČ”, a díky tomu se rozvíjí některé inspirující konverzace plné výzev.
V průběhu týdne bylo jasnější, že čím větší náhled budou mít hledači kovů do projektu, do jeho hypotéz, tím dříve budou většími spojenci v dosahování cílů projektu. Pro hledače kovů z řad veřejnosti bylo důležité zjištění, že roky, které strávili zdokonalováním svého hobby, jsou nyní respektovány a oceňovány i odborníky.

Hledač s detektorem kovů Fred Delise ukazuje hřebík z 18.st., který objevil v lokalitě. Účastníci se učí, jak identifikovat hřebíky a jejich význam pro datování a interpretaci archeologických nalezišť.

Hledači pokladů přišli do Montpelieru, aby lépe pochopili metodologii a jazyk archeologie a v mnoha případech také zlepšili dialog s profesionály ve svém bydlišti. Nejčastější otázkou bylo, jak mohou hledači přesvědčit archeology o důležitosti využívání detektorů kovů na jejich nalezištích.  Není to proto, aby hledači kovů mohli vytěžit artefakty, ale především, aby mohly smysluplně přispět k průzkumu na nalezišti, a k další systematické práci, i k objevení nových artefaktů. V podstatě, tito lidé chtějí spolupracovat se skupinami archeologů, ale dosud neví jak.

Detektorář Jim Wirth zkoumá místo označené detektorem v doprovodu archeoložky Jimena Resendiz během průzkumu zalesněných pozemků ve vlastnictví Montpelier. I když tento prostor byl původně určen pro selektivní prořež, díky množství archeologických nálezů zde objevených během výzkumu, prořez nebyl prováděn.

Tým v Montpelieru doufá, že tímto programem budou moci ukázat, jak hledači kovů a archeologové mohou smysluplně pracovat společně při využití široké škály vědeckých poznatků. Technologie detektoru kovů společně s důkladnou znalostí přístrojů získanou desetiletím jejich užívání, je velmi silným nástrojem, který může být spolehlivě používán jako technika vzdáleného vyhledávání. Jestliže se hledač kovů stane členem výzkumného týmu, dozví se, co je nejvíce vzrušující pro archeology při objevení artefaktů – a může získat širší povědomí o kultuře od užívání hřebíků až po cihly.
Příchodem více hledačů kovů do oblasti archeologie, může tato profese získat výhodu miliónů hledačů, kteří tráví víkendy a dovolené zkoumáním historie, lokalizováním nalezišť a skenováním podzemí kovovými detektory.
Archeologové jistě nebudou chtít spolupracovat s těmi, kdo vidí v hledání kovů jen možnost nalezení a prodeje artefaktů (tato skupina lidí je v menšině mezi hledači kovů), ale spolupráce s ostatními může přinést důležité výhody, např. nová generace hledačů kovů využívá digitální přístroje při práci na nalezišti, jak jsme mohli vidět ve skupině v Montpelieru. Tito hledači jsou raději, když si mohou vytvořit virtuální sbírku artefaktů a poté ji sdílet s přáteli online, než si přinést předmět domů. Někteří si dělají fotky v nalezišti, někteří během zkoumání v laboratoři. Jejich nadšení roste, zatímco předmět a jeho kontext nebyl narušen a svůj příběh (nalezení, stejně tak jako archeologické úsilí) rozšíří online svým přátelům.

Během programu detektoráři strávili den na archeologickém nalezišti a učili se, jak obnovit artefakty.Toto naleziště bylo objeveno detektorem kovů během podobného výzkumu z roku 2012.

Tento způsob interakce je velmi přínosný, nejde jen o moralizování hledačů kovů za vykopávání artektů z nalezišť bez ohledu na následky. Archeologové musí hovořit s hledači kovů o hodnotě jejich práce a o tom, jak jejich pomoc může být využita k rozšíření povědomí o historii vhodnými způsoby. To znamená i zapojení veřejnosti do této diskuze. Povinností archeologů je ukázat svoji disciplínu jako nezbytnou vědu pro pochopení historie – pro příběhy, které se v historii odehrávaly. V hledačích kovů mají archeologové potenciální skupinu spojenců a dokonce i obhájců, kteří mají stejnou vášeň pro vyhledávání drobných nalezišť a spojování nálezů s minulostí.
Díky svému nezaujatému přístupu a informacím získaným systematickým studiem nalezišť, jsou hledači kovů plni otázek a zájmů, které mohou vést k dosud nečekaným inovacím.

Nalezení společné řeči mezi archeology a hledači kovů vede též k získání většího ohlasu u široké veřejnosti. Hledači kovů pocházejí ze všech oblastí života, ze všech věkových kategorií a jsou přítomni v téměř každé komunitě. Veřejnost (včetně  zákonodárců a reportérů) je často ohromena jednotlivými artefakty, které archeologové a hledači kovů naleznou – a vnímají je jako ochranu historie. Spolčení a porozumění mezi těmito dvěma skupinami může rozšířit odpovědi na otázky “JAK” a “PROČ” hledat a najít způsob, jak uchránit více nejen artefakty, ale i samotná naleziště.  Jestliže toto bude prováděno efektivně, začnou brát zákonodárci i veřejnost disciplínu vážněji.