Odhalená tajemství Vikingů I.

VIKINGOVÉ A NÁBOŽENSTVÍ

Během období, kdy Vikingové byli „vládci“ Skandinávie, se na tomto území staly velké náboženské změny. Velmi populární je nazývat Vikingy pohany s nenávistí ke křesťanským kostelům. Pravdou je, že na počátku vikingské éry bylo skandinávské obyvatelstvo plné pohanů, ale nedělo jim problém vedle svých bohů přijmout i toho křesťanského. Hodně odborníků se domnívá, že vikingské útoky na křesťanské kostely neměly nic společného s náboženstvím. Pravděpodobnější se jeví fakt, že kláštery a kostely oplývaly bohatstvím, ale jejich obrana byla velmi chabá, tím se stávaly velmi snadnou kořistí.

Vikingové přišli do kontaktu s náboženstvím právě při vzpomínaných nájezdech. Usadili se v zemích (Irsko, Velká Británie, Normandie), kde obyvatelstvo tvořili křesťané a samotné náboženství si velmi rychle osvojili. Důkazem jsou archeologické nálezy: pohani pohřbívali své mrtvé do hrobů s různými předměty, ale křesťané žádné předměty do hrobů nedávali.

K změně docházelo i ve Skandinávii samotné. Impulsem byl příjezd anglosaských a německých misionářů koncem 11. století. Jejich hlavním cílem bylo změnit pohanský národ a rozšířit křesťanství do další části Evropy. V polovině 12. století mělo křesťanství silnou pozici v Dánsku a Norsku. Křesťané převzali tradiční pohanská místa. Dobrým příkladem je Gamle Uppsala v Švédsku, kde zbytky křesťanského kostela leží vedle série obrovských pohanských mohyl.

Téměř nic se neví o pohanském náboženství běhen vikinské éry. Příležitostně se objevují informace ve vikinských ságách, které byly většinou složeny v 13. století v Islandu. Víme, že náčelníci měli roli kněze, a ten k uctívání pohana obětoval koně.

Zachovaly se také mýty, kde se vypráví o přidružených s Bohy pohana. Tyto příběhy přežily i změny v náboženství, protože nejsou brány jako výraz náboženského smyšlení. Hlavním zdrojem jsou tzv. Eddas, báječná literární díla která představují staré smýšlení pohana v lidových příbězích. V tomto díle je patrný i jistý křesťanský vliv. Například, Odin hlavní bůh severského panteonu, který se obětoval tím, že se pověsil na strom a probodnul na straně kopím tzv. Ódinovo znamení. O několik dní později vstal z mrtvých- podobnost s Kristovým z mrtvých vstání.

Eddas představuje obrovské množství informací o bozích a jejich vztazích k obrům, trpaslíkům a lidem. Nejmocnějším bohem byl již zmiňovaný Odin- bůh válečnictví, spravedlnosti, smrti, moudrosti a poezie. Nejpopulárnějším bohem byl Thor, trochu hloupý, ale neuvěřitelné silný. Vlastnil kladivo Miollnir a obhajoval bohy před obry. Mimo jiné byl bohem hromu a uctívali ho především námořníci. Amulety Thorova kladiva byly oblíbené po celém vikinském světě. Neméně důležití byli sourozenci Frey a Freyja, bůh a bohyně úrodnosti.

BOHOVÉ A OBŘI

Největšími nepřáteli bohů byli obři. Obvyklé byly časté konflikty. Pokud chtěli bohové porazit obry silou, obrátili se na Thora, ale když bylo potřeba vymyslet chytrý plán, vybrali si Lokia- boha ohně. Oheň je nositelem potřebného tepla, ale také může způsobit obrovské škody. Lokia udělal mnoho věcí, aby pomohl bohům, ale často jim spíše ubližoval.

Výjimkou také nebyly milostné vztahy mezi znepřátelenými tábory. Příkladem může být Loki, který měl tři obludné děti s obryní. Jejich dcera Hel se stala vládkyní podsvětí a jeho syn Jormunagund , který měl podobu hada, obtáčel hrad Midgard. Spolu s tím, jak se zvětšoval svět, rostl i had, ať už se hranice posouvaly kamkoliv, stále na nich bylo moře. Další syn byl Fenris, vlk tak silný, že ho bohové byli nuceni svázat řetězy, které stejně nakonec přetrhal.

Ragnarök je poslední bitvou mocností dobra a zla. Používá se také pro označení konce světa. Legendy říká: Loki a jeho děti se přikloní na stranu obrů. Thor a Jormunagund, kteři mají mezi sebou dlouhotrvající spor, by se zabili navzájem a Odina by zabil vlk Fenris. A oheň by se přehnal přes celý svět a zabil by všechny bohy i lidstvo. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se před nebezpečím ukryje ve kmeni Yggdrasilu.

POHAN A KŘESŤAŇ SPOLEČNĚ

Razie ve Franských královstvích a na Britských ostrovech, přinesly první velké kontakty s křesťanstvím. Ačkoliv Vikingové v období nájezdů stále vyznávali pohanství, existovaly tlaky, které je nutily přejít na křesťanskou víru. Jedním z hlavních důvodů proč se tomu tak dělo, byla snaha udržovat pokojné vztahy s křesťany. V roce 878 se tak stalo i na politické úrovni a to přijetím smlouvy Wedmore, která zavazovala vikinského vůdce Guthruma přijmout křesťanství.

Další tlak přišel, když se vikingští nájezdníci usadili vedle křesťanských sousedů. Ačkoliv se odborníci nedokáží shodnout, jak rozsáhlé bylo skandinávské osídlení v různých částech Britských ostrovů, Vikingové nikdy úplně nenahradili obyvatelstvo v nějaké oblasti. Existovaly také smíšená manželství, která vychovala své děti v částečně křesťanské domácnosti.

Mírové soužití pohanů a křesťanů měla demonstrovat také jedna z navrhovaných ražeb ve Vikinských městech. Jeden mincovní typ nese jméno sv. Petra, známého křesťana. Finální podoba obsahuje nápis PETRI a písmeno I má podobu Thorova kladiva, některé penízky mají kladivo obráceně.

www.bbc.net.uk