Odhalena dosud neznámá část historie tajemného Voynichova rukopisu

Dosud nerozluštěný středověký Voynichův rukopis odkrývá nové a zajímavé informace. Kniha psaná neznámým jazykem, neznámým autorem, obsahující tajemné ilustrace, již 600 let odolává všem učencům, vědcům i superpočítačům. Také historie vlastnictví rukopisu je plná záhad. Za prvního majitele byl považován císař Rudolf II, ale nová studie odkazuje na nejméně jednoho z dřívějších majitelů.

Rukopis získal své jméno v roce 1912, když ho objevil v jezuitské koleji ve Frascati u Říma polský knihkupec a sběratel Wilfrid Voynich. Sám se pokoušel text dešifrovat celý svůj život, ale marně. Také pátrání po předchozích majitelích přineslo více otázek než odpovědí. Radiokarbonová analýza pergamenových stránek datuje rukopis mezi roky 1404 až 1438, ovšem nejstarší doložená zmínka pocházela z roku 1665.

Byl jí dopis pražského alchymisty Georgia Baresche jezuitskému lingvistovi Athanasiu Kircherovi. Baresch tehdy rukopis vlastnil a prosil Kirchera, zda by zkusil text přeložit. Selhal, ostatně jako mnozí před ním i po něm. Kirchera však manuskript natolik zaujal, že jej chtěl od Baresche zakoupit. Ten ale odmítl. Přesto nakonec knihu získal, když Bareschův dobrý přítel Jan Marek Marci rukopis zdědil a předal jej Kircherovi v roce 1665. Marciho průvodní dopis obsahuje další vzácnou nápovědu k historii vlastnictví rukopisu. Tvrdil v něm, že knihu kdysi koupil sám císař Svaté říše římské Rudolf II. za obrovskou sumu 600 dukátů...

V císařských archivech neexistují žádné důkazy, že by Rudolf knihu získal. Rozpočet císařského knihovníka byl v té době 1 000 florinů (zlatá mince ekvivalentní hodnotě dukátu) na tři roky, tudíž suma 600 dukátů byla příliš vysoká. Rukopis se nevyskytuje v žádných inventářích ve veřejné císařské knihovně ani v císařově osobní knihovně. Taktéž v záznamech Královské švédské knihovny po švédském vyplenění císařské knihovny v roce 1648 žádná zmínka.

Všechny snahy o potvrzení či vyvrácení Marciho tvrzení byly marné. Až nedávno Stefan Guzy z Univerzity umění v Brémách v Německu našel zajímavé informace. Prohledal císařské účetní deníky vedené Rudolfovým dvorem: „Mým nápadem bylo sestavit všechny transakce související s knihami. Analyzoval jsem všechny účetní knihy císařské komory ve Vídni a Praze, kde byly evidovány všechny došlé a odchozí dopisy. Pokud došlo k nějaké transakci zahrnující 600 dukátů, pak byla velmi vysoká šance, že právě tato akvizice je onou zmíněnou v Marciho dopise.“

Z téměř 7 000 záznamů bylo 126 transakcí spojených s knihami. Z nich se pouze jeden případ týkal prodeje knihy za 600 zlatých. V roce 1599 prodal lékař Carl Widemann Rudolfovi II. sbírku rukopisů za 500 stříbrných tolarů, což je částka uvedená v jiném záznamu jako ekvivalent ve zlatě – 600 florinů při současné zmínce „pozoruhodné / vzácné knihy“ s informací, že byly přepraveny v malém sudu. Právě tato informace zřejmě vysvětluje, kdy a jak se rukopis do císařovy sbírky dostal.

„Téměř všechny císařské peněžní transakce byly prováděny v guldenech (florinech), obvykle v rýnských guldenech, jen málokdy v tolarech nebo dukátech; takže věřím, že informace v dopise měly být jen ‚zlaté mince‘, což jsou jak floriny, tak dukáty,“ vysvětloval Guzy. „I když byla dohoda uzavřena s dukáty nebo tolary, pro konečnou (úřední) transakci bývaly obvykle použity floriny,“ dodal s tím, že možná zná i dalšího majitele rukopisu.

Carl Widemann totiž žil v domě Leonarda Rauwolfa, známého bavorského botanika a lékaře ze 16. století, který jako první v moderní době shromáždil a zdokumentoval flóru Blízkého východu. Zdá se, že byli nějakým způsobem spřízněni či dokonce příbuzní a Widemann po Rauwolfově smrti knihy zdědil. Právě v té době totiž začal císaři vzácné knihy prodávat. Voynichův rukopis se všemi jeho fantastickými rostlinnými ilustracemi by samozřejmě botanika velmi zajímal a s ohledem na zjištěné skutečnosti a z nich plynoucí předpoklady jej také mohl vlastnit.

Výzkum Stefana Guzyho byl publikován ve sborníku z první mezinárodní konference o Voynichově rukopisu. Pokud vás zajímá více můžete celý rukopis detailně shlédnout online na adrese: https://collections.library.yale.edu/catalog/2002046

Roman Němec

Zdroje: theartnewspaper.com, thehistoryblog.com

Dopis od Johanna Marcuse Marciho Athanasiu Kircherovi nalezený s Voynichovým rukopisem