Nový rok - Keltové, Římané

Vyspělé starověké národy - Asyřané, Babyloňané, Egypťané, Řekové i Římané měli kalendář, jehož rok se téměř shodoval s naším dnešním rokem. Ve starém římském kalendáři, sestaveném Numou Pompiliem, začínal rok jarem. Teprve později byly na jeho počátku postaveny leden a únor, měsíce, které rok původně uzavíraly. Rok Římanů měl dvanáct lunárních měsíců, neměl tedy 365 dní. Pravidelně se musel přidávat měsíc, aby se odchylka vyrovnala. Jediné osoby, které podle své vůle stanovily toto vyrovnání i to, kdy se odehraje, byli velekněží. Vznikl značný zmatek: občas se nevědělo, který den a měsíc vlastně je. Když se pak zmocnil vlády Julius César (roku 45. př. n. 1.), zavedl kalendářovou reformu. Jako poradce si přizval řeckého astronoma Sosigena. Tehdy se sluneční rok skládal z 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 46 vteřin.

César určil, že rok bude nadále trvat 365 dní a těch přibližně 6 hodin navíc se započítá každý čtvrtý rok jako jeden den navíc. Nařídil také, že tento dodatečný den se bude připočítávat k měsíci únoru (přesněji řečeno, že 24. únor má být zdvojený). Tak se zrodil přechodný rok, který má v únoru 29. dní. Je to tak zvaný juliánský kalendář. César byl trochu nepřesný, když počítal s celými šesti hodinami ročně navíc (jak víme, není to celých šest hodin). Juliánský rok měl pak o 11 minut a 14 vteřin více proti skutečnosti.

 

Keltský obzorový kalendář měl čtyři hlavní svátky roku umístěné zhruba uprostřed ročních sezon, vymezených rovnodennostmi a slunovraty. Samain se slavil 1. listopadu, imbolc 1. února, beltine 1. května a lugnasad 1. srpna. A právě azimuty východů a západů Slunce v těchto dnes se prosazují významnou měrou mezi spojnicemi jednotlivých lokalit s menhiry. Na základě těchto

zjištění byla tedy vyslovena domněnka, že by mohlo jít o objekty keltského původu, které představují zbytky v krajině vytyčeného obzorového kalendáře. Keltové pravděpodobně řídili svůj kalendář podle slunce, ale používali i kalendář lunární. Skloubení těchto dvou kalendářů nebylo jednoduché, ale podle odborníků, byl ve středověku nejdokonalejším kalendářem.

 

VZTAH KE STROMŮM

Co je určitě jisté, že každé období (den) je spjatý v keltském kalendáři s nějakým stromem. Keltové chovali ke stromům posvátnou úctu. Kelti obvykle obývali krajinu, která byla pokryta hustými lesy. Bylo to pro ně přirozené prostředí- chránilo je před nepřáteli a dávalo jim obživu. Mezi Kelty vládlo přesvědčení, že kdo bezdůvodně zničí strom, bude potrestán. Existovaly mýty, v kterých se člověk změnil ve strom a naopak.

PÍSEMNÉ PAMÁTKY

Keltové po sobě nezanechali mnoho památek, takže dodnes o jejich náboženství, zvycích a filozofii panují v podstatě jen dohady. Někdy přesnější, jindy založené spíše na fantazii. Neexistují žádné zapsané náboženské texty. Druidové předávali své vědomosti a zkušenosti výhradně ústně - mistr svému žákovi. Keltové samozřejmě písmo znali, ale užívali ho především k praktickým účelům. Většinou šlo o obchodní zápisy, záznamy výnosů polí a podobně. Například Bójové, keltský kmen žijící na našem území, znali a používali písmo dávno před naším letopočtem. Psali latinkou a zanechali nám mnoho slov a zejména názvů, které používáme dodnes.