NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÁ HLEDAČKA - HLEDAČSKÝ PŘÍBĚH

Dovoluji si Vám nabídnout svoji povídku o hledání a zachraňování hystoricko-kulturního dědictví naší krásné země. Jelikož jsem úplný začátečník a v mém repertoáru není žádná echt hledačka a příběh samotný, je poměrně nudný , byl jsem nucen jej malinko okořenit humorem.Přeji příjemnou zábavu.
       Je 16. července, krásné letní odpoledne. Rtuť venkovního teploměru stojí na číslici 15 a prší.Sedím u okna a vyhlížím sebemenší trhlinu v celistvé hmotě šedivých mračen.Marně. V uších mi reálně zní známá melodie- á zvoní mi telefon. Na displeji mobilu vidím jméno volajícího. Fanda 8. ( mám v mobilu mnoho fandů, a proto je mám označené Fanda 1 až Fanda 12, abych věděl který mi volá) Za živého boha si nemohu vzpomenout , kdo je Fanda8. Z rapráčku mobilu se ozývá:,,Nazdar vobludo!,, Už vím kdo je Fanda8.,, Mám super místo na hledačku. Stará, zaniklá vesnice uprostřed lesů.'' Ožívám a hned domlouvám termín. Z obýváku mi manželka suše oznamuje, že příští víkend chce auto. Jede k mamince a tam auto prostě potřebuje. Informaci zděluji Fandovi8. ,, To neva , k nám jede vlak voe.'' Domluveno.
     24. července ve 4,30 ráno vstávám a mám naspěch. Vlak mi jede ve 4,38. Po bohatých zkušenostech s Českýmy drahamy zase tolik nechvátám. Je 4,54 a vyjíždím z našeho nádraží , směr Vimperk. Ve Strakonicích mám přestupovat , proto zlehka podřimuji. Na Strakonickém nádraží se spolucestující na mě podivně usmíjají. Proto se ptám paní, která stojí nejblíže,co se jako děje. Paní mi s nadšením vypráví, jak jsem měl během spánku ve vlaku orální sex. Od teď vím,že nesmím spát ve vlaku s otevřenou pusou.Přesedám do lokálky na Vimperk.
     Dvě zastávky za Volyní na mne čeká Fanda8 se svým ,,offroudem,, značky Škoda 120 L. Nasedáme do auta, těším se jak malý kluk. Uháníme závratnou rychlostí 50km/h, jelikož Fandovi8 nejde zařadit 4.rychlostní stupeň a při vyší rychlosti ten offroud moc žere.
    Jsme na místě. Konec asfaltu, lesní cesta se závorou a nekonečné hvozdy lesního porostu.Nádhera , říkám si a vybaluji detík s lopatkou. ,,Vydrž, tady ještě ne. Je to asi 2 km , tak musíme normálně.'' Povídá Fanda8, při kontrole zámků svého auta. Zhruba po 5 km lesní procházky se z poza stromů objevuje postava.Její strašidelné vzezření mi zastavuje krev v žilách, zatím co jiné tekutiny se dávají do pohybu a velmi rychle opouštějí moje tělní dutiny.Hejkal, říkám si. A opravdu, je to voják České armády v maskování zvaném Hejkal.Okamžitě nás vykazuje z lesa,jelikož se nacházíme ve vojenském prostoru a probíhá tam cvičení armád NATO. Výmluva, že jsme minohledači a čistíme les , se neujala. Neochotně se otáčíme zpět a dáváme se na ústup.
         Na zpáteční cestě se projevují moje abstinenční příznaky pěti dnů bez hledání. Rozbaluji detektor a hledám. Fanda8 činí taktéž a startuje svůj G150 se základní cívkou a na pětkrát přeraženým kabelem. Jeho detík vydává prapodivné zvuky a tak se ho ptám, co to jako je? ,,Trochu jsem ho utopil v potoce, ale po vysušení zase maká. Jen ten repráček není úplně stoprocentní.'' Vysvětluje Fanda8. Musím uznat , že jeho sluch je naprosto neobyčejný, neboť repráček jeho detíku vydával stále stejný mručivý zvuk. Přesto Fanda8 přesně určuje co je barva a co,jak sám říká, je bordel.Les je na nálezy bohatý asi jako Fandovy dobré nápady, třeba jako kam jít na hledačku.Kromě několika prvorepuplikových mincí a munice z 2. světové , nemáme nic. Mezi stromy již rozeznávám sitě červenooranžovou korozi jeho offroudu. Mám signál barvy pod cívkou. Celkem klišé, říkám si ( při cestě zpět, pár metrů od auta......) Detík mi ječí jako kdybych měl pod cívkou Karlštejn. Hranice lesa a louky mi nabízí medaili FJ 1. k výročí jeho padesátileté vlády. Mám z ní celkem radost , jelikož její stav je více než uspokojivý.
        Je téměř poledne , čas oběda a tak snídáme. Přemýšlíme co s načatým večerem.Fanda8 je rozmrzelý, neboť mu neustále nadávám za ten lesní neúspěch a hlavně proto, že já si pochutnávám na ještě vychlazené plzeňské dvandě, kdežto on má jen mattonku.Během pojídlové cigarety dostal Fanda8 jeden ze svých katastrofálních nápadů, že pojedeme na super pole.Podle něj je  bohaté na mince všeho druhu.Přesun  trval asi 10 minut. Vyjímečně mu dávám za pravdu, neboť pole je opravdu hezké.Čerstvě podmítnuté po sklizni obilí. Startujeme mašiny a začínáme luxovat. Ujdu asi 5 metrů a signál . Nic moc , ale přeci jen nořím lopatku do hlíny. Rýpanec lopatkou a kouká na mě necelá polovina pégéčka Karla IV. Noooo, říkám si , pecka políčko a chválím Fandu8. Cca po hodině a půl mám dvouheller a krejcar Františka1. Fandu8 už nechválím a má štěstí, že je ode mne asi 100m a nedohodím k němu lopatkou. Je to opravdový kamarád a proto jde blíž. Ne že by chtěl dostat po tlamě , ale chce se pochlubit s nálezem. Zuřím, neboť Fanda8 dřímá v ruce krásný ágéčkový šestikrejcar 1849. Má štěstí,že je to ,,jen,, ágéčko, být to gold, už sedím za vraždu. Chodíme ještě asi dvě hodiny. Něco málo se nám zamotalo pod naše cívky, ale žádná pecka nález.Koukám na hodiny v mobilu a oznamuji Fandovi8, že je čas mého odjezdu.
     Fanda8 mne odváží zpět na nádraží, ale tentokrát jen rychlostí 30km/h, neb se odporoučel i 3. rychlostní stupeň. Na nádraží se loučíme a já odjíždím. Po zkušenostech z rána již ve vlaku nespím. Doma si ještě do mobilu přidávám několik vykřičníků ke kontaktu Fanda8, abych příště předem věděl, který Fanda mi volá......