Nejstarší mayská stavba zcela mění pohled na počátky a vyspělost starověkých Mayů

Lidarové snímání odhalilo nejstarší a největší známou mayskou strukturu, která zásadně vyvrací dosud užívanou teorii o stáří a postupném vzestupu mayských měst s centralizovaným řízením. Studii prezentoval v časopise Nature tým archeologa Takeshi Inomaty z Arizonské univerzity v Tucsonu.

Klasický letecký průzkum v zalesněném terénu nic neodhalil, protože naleziště Aguada Fénix je natolik nízkou a přitom rozsáhlou stavbou, že u ní nebyly jednoznačně struktury patrné. „O tomto místě nikdo nevěděl, protože je tak velké, že když po něm chodíte, vypadá jako přirozená krajina,“ řekla Inomata pro časopis Live Science. Oblast je navíc obydlená, proto bylo velmi těžké stavbu rozpoznat.

Archeologové si proto nejprve půjčili starší lidarové zařízení od mexické vlády a po prvních důkazech využili nejmodernější snímkovací zařízení s vysokým rozlišením, který objev v detailech zobrazil. Měření mimo jiné odhalilo, že objem stavby je 4,3 milionu metrů krychlových, zatímco dosavadní největší mayská struktura La Danta v El Mirador v Guatemale má objem „jen“ 2,8 milionu metrů krychlových. Ačkoli k nálezu Aguada Fénix došlo již v roce 2017, poté následoval klasický archeologický výzkum přímo na lokalitě a jeho výsledky byly zveřejněny 3. června tohoto roku.

Radiokarbonový rozbor několika desítek vzorků dřevěného uhlí odhalil, že vyvýšená struktura vystavěná z hlíny a kamení byla postavena kolem roku 1 000 př. n. l. Jedná se tak o nejstarší známou mayskou stavbu. Struktura je obdélníkového tvaru o stranách 1 400 m na délku a téměř 400 m na šířku. Vysoká je mezi 10 a 15 metry. Nedaleko se nachází jiná 400 metrů dlouhá plošina. Lidar také odhalil další struktury kolem náhorní plošiny, včetně pravoúhlých budov, náměstí a několika nádrží.

Kromě Aguada Fénix bylo objeveno v oblasti Tabasca dalších 21 ceremoniálních center. Lidarové mapy ukázaly, že každá lokalita obsahuje kulaté nebo čtvercový návrší poblíž dlouhé obdélníkové plošiny vedoucí ve směru východ - západ. Takové uspořádání charakterizuje podobné struktury v oblastech, kde se v mnohem pozdějších mayských městech konaly veřejné rituály.

Nový objev přispívá k nedávným důkazům, že Mayové monumentální struktury stavěli už od počátku vzniku jejich kultury, jak potvrzuje dřívější Inomatův objev menší rituální stavby v Guatemale nazvané „Ceibal“ s datem vzniku kolem roku 950 př. n. l. Tyto nálezy jsou v přímém rozporu s myšlenkou, že se mayská společnost vyvíjela postupně od malých vesnic až do městských center s pyramidami a dalšími mohutnými budovami. Mayská města z tzv. „klasického období“ v oblastech jižního Mexika a Střední Ameriky přitom vzkvétala mnohem později – mezi lety 250 až 900 n. l.

Podle Inomaty stavba Aguada Fénix také zpochybňuje tradiční představu, že velká sídla patřila králům. Nebyly totiž nalezeny žádné typické královské znaky, jakou jsou honosné třídy či sochy, jak je tomu u jiných pozdějších mayských měst. „Přestože zde pravděpodobně byli nějací lídři, kteří hráli ústřední roli při plánování a organizaci stavby, hlavním faktorem byla dobrovolná účast lidí, která nepotřebovala centralizovanou vládu,“ říká Inomata.

Podle antropologa Andrewova Scherera z Brownovy Univerzity jsou „veřejné prostory v Aguada Fénix obrovské a nic nenasvědčuje tomu, že přístup sem byl omezen jen pro privilegované“. Oproti tomu Francisco Estrada-Belli, archeolog z univerzity v New Orleans s názorem vyčkává na další výkopové práce, než bude moci s jistotou tvrdit, že tyto struktury byly postaveny komunitou bez sociální hierarchie. Avšak domnívá se, že některé znaky stavby jsou společné se staršími olméckými lokalitami, což by mohlo znamenat, že se obě civilizace vyvíjely paralelně.

Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že Olmékové, kteří žili západně od Aguada Fénix na pobřeží Mexického zálivu, představovali pro Maye jakousi „mateřskou kulturu“. Tato tajemná civilizace vznikla asi před 3 500 lety a pravděpodobně zanikla ve 4. století, kdy započal velký vzestup mayských center. Inomata se však domnívá, že obě kultury se mohly vzájemně prolínat a doplňovat; že byly spíše „různě starými sourozenci, než matkou a dítětem“.

Úžasný objev také potvrzuje, jak přínosné je lidarové snímkování a jak dramaticky mění způsob archeologického průzkumu v silně zalesněných oblastech. Tato technologie, která využívá laserové pulsy ke shromažďování údajů o konturách půdy překryté džunglí a vegetací, odhalila mj. také další „ztracené“ ruiny mayského Tikalu v Guatemale či rozsáhlou síť spojující starověká města jihovýchodní Asie.

Roman Němec

Zdroje: theguardian.com, livescience.com, thehistoryblog.com, arizona.edu, artnet.com