Nejsevernější Čechy 1945 - Rušná křižovatka východních dobrovolníků a dobrodruhů II. část

Bádání začíná

V roce 2001 jsem se poprvé s kamarádem chopil detektoru a bádání mohlo pomalu začít. Tehdy jsem netušil, že mě regionální historie pomalu doslova pohltí. Byla to dřevná doba detektorů zn. ZETEX, ale něco drobných nálezů padlo. Musím se však přiznat, že mě vždy více imponovali informace a poté si vše ověřit hmatatelným důkazem.

V roce 2003 se jednoho jarního deštivého rána probouzím a vyrážím směr Chřibská, trochu poprchává a tak nejprve navštěvuji kamaráda v Jetřichovicích a nedlouho poté nad dobrou kávou projíždím pohledem zinkové a hliníkové plíšky s řadou zkratek různých jednotek. Můj zrak se zastavil u poloviny známky se zkratkou 2. / G.R. 95, proškrtaná zkratka Hiwi.5) a 3 Frw.. Hned jsem věděl, že se jedná o východního dobrovolníka v řadách Grenadier- Regimentu 95 ze 17. pěší divize Wehrmachtu. Divize v závěru války krátce operovala jako silně narušený bojový svazek v saské Lužici v bojích u Budyšína a poté ustupovala směrem na západ.  Nadskočil jsem a hned jsem tahal z kamaráda, kde známku našel. Označil mi jedno místo v náletu vedle bájné ústupovky z Chřibské do České Kamenice a prohlásil, že tam někde by to mohlo být. Za hodinu jsem již poskakoval a nadával v nepříjemném náletu a druhou půlku jsem zázrakem dohledal. Kamarád nevěřil vlastním uším a na dlouhou dobu to bylo moje první IDečko.

Východní dobrovolníci v nejsevernějším koutu republiky

V roce 2003 vyšel ve sborníku Přísně tajné článek pana Jindřicha Marka pod názvem Polski marsz z Lužice do Čech. Článek se věnuje popisu bojů ve Šluknovském výběžku v posledních dnech války a nasazení jednotek 2. polské armády v tomto koutu nejsevernějších Čech. Konečně se bylo čeho chytit a naplno jsem se ponořil do vyhledávání informací. V článku se objevuje i malá zmínka o nasazení vlasovců při bojích v údolí u obce Mikulášovice. Zajímalo mě, jak autor na tyto informace přišel a při jedené z přednášek na téma Rumburská vzpoura (v roce 2008) jsem se jej V Rumburku zeptal. Pan Marek mi jen letmo odpověděl, že čerpal z polských vojenských denních hlášení a literatury k tomuto tématu. Dalších poznatků mi bohužel nesdělil, dále tomu nevěnoval pozornost. V průběhu několika let se mi podařilo nasbírat několik knih z 60. a 70. let 20. století, věnujících se postupu jednotlivých pluků a praporů 2. polské armády v oblasti saské Lužice a následně o nasazení v tzv. Pražské operaci. Z děčínského archívu, za pomoci jedné hodné duše se mi podařilo dokonce získat několik snímků vojenských denních hlášení z té doby.

Studiem dostupných materiálů (mnohdy draze zaplacených a vyhledaných) jsem postupně zjistil, že poláci ve svých hlášeních vůbec nerozlišovali národnost východních dobrovolníků a obecně používali název „wlasowcy“ pro všechny národnosti dobrovolníků.

Díky určování ID známek jsem se během několika let seznámil s řadou místních hledačů a tak jsem si díky nálezům z 90. let mohl začít dělat ucelený obrázek o pohybu východních dobrovolníků. Na Děčínsku a Českolipsku se mi tak podařilo zmapovat nasazení ázerbájdžánských dobrovolníků při stavbě zátarasů v okolí Děčína, pohyb turkestánských dobrovolníků v okolí Provodína a Jestřebí na Českolipsku při nasazení v pracovních praporech a následném ústupu z Polska a Slezska v květnu 1945. Dále došlo k několika nálezům ID známek ruských dobrovolníků u Chřibské – konkrétně např. příslušníků Ost.-Bataillon 662 (Tzv. východní prapor 662), který měl být v závěru války dislokován v Dánsku, v rámci původně samostatné ruské brigády 599. Brigáda se měla postupně začlenit pod vojenské síly Komitétu osvobození národu Ruska (VS KONR), čili sil ROA v prostoru armádní skupiny Střed polního maršála Schörnera. Uvedená formace, či její části byli zcela nepochybně nasazeny do posledních bojů v saské Lužici a následně se zapojili do ústupu všech jednotek z prostoru. No a tak se opravdoví vlasovci objevili v nejsevernějších Čechách. Podle německých měřítek se jednalo o jednotky druhé kategorie a tak je německé velení nasazovalo zřejmě na krytí vlastního ústupu. Ostatně mělo to svou logiku. Ten kdo pálí mosty, se již nemá kam vrátit a vlasovci tu cestu zpět opravdu neměli. Po skončení války se tyto formace rozutekli do lesů v oblasti Labských pískovců a jejich osud je obestřen rouškou tajemství. Při dopadení poválečnými orgány (SNB a OBZ), byli často tito muži bez výslechu předáváni sovětům k dalšímu opatření. O jejich osudu nemůže být pochyb. 

Ani pamětníci nemlčí…

Podle vzpomínek pamětníka, tehdy malého chlapce Kurta Mülera, ročník 1934,  měli tyto formace východních dobrovolníků  ustupovat i přes železniční přejezd v Dolním Podluží. Pamětník udával, že se jednalo o vojáky v německých uniformách, hovořících slovanským jazykem.

Na konci roku 2012 mi volal jeden můj známý, že má pro mě „nový“ sborník (z roku 2011) z přednášky o objevování různých míst a historickém bádání v Českém Švýcarsku. V uvedeném sborníku byl zveřejněn článek o skalních nápisech ve vztahu k proběhnuvším válkám v daném regionu a na konci článku dvě malé černobílé fotky. Na jedné fotce byl vyrytý v pískovcové skále znak ROA (štít) a na druhé fotce nápis v azbuce POA 1945. Autorka uváděla, že o pohybu této armády nejsou žádné písemné doklady. V průběhu roku 2013 jsem kontaktoval autorku článku, kterou jsem požádal o přibližnou lokaci. Paní byla ochotná, jen mě tehdy upozornila, že jedno místo se nachází u I. zóny NP České Švýcarsko, čili detektor tentokrát musel zůstat stranou. Sestoupil jsem do temných hvozdů národního parku a jeden nápis ve skále jsem našel. Tím jsem si opět potvrdil domněnku o pohybu jednotek skutečných vlasovců v regionu. Podotýkám, že nápis byl na odvrácené straně od přístupu a zcela vylučuji, že by někdo pouze šprýmoval. Další místo se znakem ROA (tentokrát štít) se má nacházet několik kilometrů lehce jihozápadně od místa s nápisem POA 1945 a taktéž na hůře přístupném místě. Pokud obě místa protneme, tak trasa výskytu směřuje ve směru k Labi, čili západním směrem. Jednalo se o místo táboření a posledních dnů vlasovců v přelomových květnových dnech roku 1945?      

Ve zveřejněné kronice města Cvikov (okr. Č. Lípa) nacházíme písemnou zmínku, že na konci války bylo několik vlasovců umístěno na doléčení v lazaretu v Martinově údolí u Cvikova (Martiňák – dnes plicní léčebna). V době ústupu německého Wehrmachtu jsou tito „vojáci druhé kategorie“ ponecháni svému osudu. Ti co mohou chodit se pravděpodobně schovávali v okolních lesích a pískovcových jeskyních (Lindava) a svádí svůj poslední boj o holý život s poválečnými bezpečnostními sbory a armádou. Zde se pomyslný bod vzpomínek starého pána střetává s mým bádáním a vše dostává reálnější obraz.

Nedaleko Žandova na Českolipsku byla nalezena zinková ID známka se zkratkou UKR a číslicí. Jak již zkratka napovídá, tak se jedná o známku ukrajinského dobrovolníka. A právě Ukrajinci se měli v samém závěru údajně zapojit po boku příslušníků divizí Hermann Göring do bojů v okolí Budyšína. Dodnes při vyslovení spojení „divize Hermann Göring“ (HG), trpí poláci jistým stihomamem k této formaci a ve své literatuře ji dokonce označují jako divizi SS. Na vysvětlenou nutno dodat, že právě 2. polská armáda utrpěla posledním německým protiútokem 2. světové války velké ztráty. Nenávist útočníků byla tak veliká, že došlo k rozdrcení štábu polské 5. pěší divize, zabití velícího generála Waszkiewicze  (umučení – tělo bylo nalezeno a neslo známky týrání) a dále k vyvraždění polského polního lazaretu u Klittenu. Po válce se věc vyšetřovala, ale ve zmatku doby se na viníka nepodařilo ukázat, tento čin byl však přisuzován příslušníkům divize HG. No a právě Ukrajinci se vychloubají ve svých pramenech, že v závěru války sestavili protitankovou brigádu pod názvem Panzerjagd Brigade Freie Ukraine („Vilna Ukrajina“ = Svobodná Ukrajina) a zasadili jí s úspěchem do bojů v rámci sboru HG. K brigádě toho není moc známo, ale nenávist ukrajinských nacionalistů k polákům je pověstná. Ostatně nepřítel mého nepřítele, se tává mým přítelem a v roce 1944 dochází ke sňatku z rozumu. Řada Ukrajinců se dává ochotně do služeb různých německých složek.

Pokračování příště...

5) Hiwi – pomocný dobrovolník z řad východních národů – voskové, nosiči munice, řidiči, pekaři atd..

Fotografie:

1. Fotografie nalezené ID známky dobrovolníka Grenadier- Regimentu 95 (autor)
   
   
    
2. Ilustrační snímek ustupujících vlasovců (autor)
   
   
    
3. Nápis POA 1945 ve skále v Českém Švýcarsku (autor)
   
   
    
4. Generálmajor Waszkiewicz