Návrh nového občanského zákoníku

Nabytí vlastnického práva

Pododdíl 1

Přivlastnění a nález

Přivlastnění

§ 937
(1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo
právo jiného na přivlastnění věci.
(2) Nepřivlastní-li si nikdo opuštěnou movitou věc, stává se jejím vlastníkem obec, která
ji nalezne na svém území.
(3) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. Neujme-li se však stát její držby
nebo nebude-li vlastnické právo státu zapsáno do veřejného seznamu, může věc vydržením
nabýt kdokoli.
§ 938
(1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené
době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na
soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou
dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem, že lze jeho
vlastníka zjistit.
§ 939
(1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.
(2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá znovu svobodu a jeho vlastník
je bez prodlení a soustavně nestíhá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem
bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.
§ 940
Zvíře v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není
veřejným statkem, bez pána není.
§ 941
(1) Věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.
(2) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, považuje se
věc za opuštěnou. Byla-li movitá věc nepatrné hodnoty zanechána na místě přístupném
veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.
(3) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za
to, že ji opustil.
§ 942
Přivlastnil-li si někdo opuštěnou věc zapsanou ve veřejném seznamu, může se domáhat,
aby byl stav zápisů uveden do souladu se skutečným právním stavem.
Nález
§ 943
Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví; kdo věc najde, nesmí ji považovat
za opuštěnou a přivlastnit si ji.
§ 944
(1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných
nákladů a nálezného.
(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nemá-li věc jen nepatrnou
hodnotu, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, v jejímž obvodu byla věc
nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném
dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová
podle zvláštních právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.
§ 945
(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem.
(2) Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li ztracená věc značnou
hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.
§ 946
(1) Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li s tím nálezce či jiná
osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude uschována u této osoby. Věci
značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdá zpravidla do soudní úschovy
nebo je uloží jiným vhodným způsobem.
(2) Věc, která se bez patrné škody uschovat nedá, prodá obec ve veřejné dražbě a s
výtěžkem naloží podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou
věci.
§ 947
Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků a po odečtení nákladů
a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud se přihlásí do jednoho roku od
vyhlášení nálezu.
§ 948
(1) Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci,
anebo z jiných okolností.
(2) Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo
ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, vyměří se nálezné podle slušného uvážení.
§ 949
(1) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce
užívat věc nebo výtěžek za ni stržený jako poctivý držitel.
(2) Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník později, vydá se mu věc nebo
výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.
(3) Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce vlastnické právo k věci nebo
k výtěžku za ni strženému.
§ 950
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do
dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude nálezce k zvířeti vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li se zvíře neodvolatelně
zvířecímu útulku, může takové zařízení se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo
nepřihlásí do dvou měsíců ode dne, kdy bylo zvíře zvířecímu útulku svěřeno; byl-li nález
vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.
§ 951
Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc nebo
výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, v jejímž obvodu byla věc nalezena. Nabytím
vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné.
§ 952
Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží
úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle § 949 .
Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.
§ 953
Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a
nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve
uchopil někdo jiný.

Nález skryté věci

§ 954
O nálezu věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž, co o nálezu ztracené věci.
Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu věci věděl.

§ 955
(1) Není-li zřejmé komu skrytá věc patří, oznámí nálezce její nalezení vlastníkovi
pozemku a obci, v jejímž obvodu byla věc nalezena; § 953 platí obdobně.

(2) Nepřipadne-li skrytá věc podle zvláštních zákonů do vlastnictví státu, kraje nebo
obce, dohodne se nálezce s vlastníkem pozemku, kdo z nich si věc ponechá a vyplatí druhému
polovinu ceny věci. Nedohodnou-li se, náleží věc vlastníku pozemku a ten nálezci zaplatí
polovinu její ceny.

§ 956
Osoba zjednaná k nalezení ztracené nebo skryté věci není nálezcem a náleží jí jen
odměna za hledání, byla-li ujednána.

§ 957
Záchrana cizí věci
Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy, náleží přiměřená
odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů. Vlastník věci
se povinnosti k úhradě zbaví, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět.

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti České republiky