Nacistické zlato v rakouských horách

Druhá světová válka se chýlila ke svému konci. Hitler proto nařídil svým elitním jednotkám Schutzstaffel (SS), aby obsadily plánované pozice v rakouských Alpách, odkud měly pokračovat v partyzánské válce.

Nahoře: 1945 armáda Spojených států. Mapa ukazuje eventuální rozsah „národní pevnůstky.“ 

Vybraná místa v horách  používaly jednotky SS a Werwolves jako základnu ke svým partyzánským výbojům.
Sítě tunelů byly připraveny. Praskaly ve švech nashromážděným vojenským materiálem a zásobami, které by jednotky SS mohly potřebovat. Kolovaly také fámy, že zde byly postaveny podzemní továrny na zbraně a munici.
Zásobovací potíže a bombardování průmyslových center spojenci však nepřetržitě pokračovalo. Výsledkem byl konec přísunu proviantu do národních pevností. Zásoby se kvapem tenčily. Nakonec byly během bojů vojáci SS rozmetáni spojenci a sověty.
Ovšem Hitlerovi armády strávily léta rabováním pokladů z muzeí a zabavováním majetku soukromých osob v zemích které podrobily. Nacistická elita si uvědomovala, že porážka Německa je nevyhnutelná. Rozhodla se svůj nashromážděný majetek ukrýt  před rychle postupujícími spojeneckými a sovětskými vojsky. Pravděpodobně si k tomuto účelu vybrala tunely zmíněných národních pevností.
Jak poučka praví: „nikdy nedávej všechno do jednoho koše“, byly poklady rozděleny a uschovány do tunelových labyrintů. Přestože byly některé z uměleckých děl a pokladů již objeveny postupujícími vojsky spojenců (například poklad v dole Merkes), zůstávají mnohé doposud nenalezeny.

Skutečnost

Spojenci věří, že tyto poklady existují. Stejně tak i nacisté. Ale pravděpodobně jde pouze o mýtus. Nacisté sice plánovali evakuaci vysoce postavených politiků a důstojníků, avšak tato operace byla zamítnuta samotným Hitlerem.Fáma operace národní pevnost byla stvořena ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Díky němu se staly příběhy o ní zcela neúměrně nafouknuté. Před koncem války se německé jednotky sice snažily vzdorovat. Tento odpor však neprobíhal dle Hitlerova plánu v jižním Německu či Rakousku. A nebyl ani zdaleka takový, jak jej vůdce a jeho generálové plánovali. 

Faktem zůstává, že stále část pokladu narabovaného nacisty chybí. Co se s ním stalo zůstává záhadou. Byl zničen při bombardování spojenci? Je stále schován v některém z dolů, či podzemních šachtách? Někteří tvrdí, že chybějící díla a poklady se nachází v Rusku. Odnesli je s sebou ruští vojáci na rozkaz Stalina? Vše je možné.

Objevení nacistického zlata

Největší skladiště zlata nebylo nalezeno ve skryté podzemní pevnosti, ale v solném dole poblíž vesnice Merkeres. V roce 1945 byl důl požíván jako skladiště zlata a umění. Jako bezpečné útočiště před stálým bombardováním a odstřelováním. Byla zvažována i jiná místa, ale ukázalo se, že jsou příliš vlhká pro uskladnění důležitých uměleckých děl a obrovského množství bankovek.

Poklad v Mekers byl ukořistěn Američany 7. dubna 1945. Na jeho převoz dohlíželi generálové Dwigt D. Eisenhower, George S. Patton a Omar N. Bradley. Američané, stejně jako němci, se obávali že by mohl uvíznout ve spárech rychle postupující sovětské armády.

Důl Merkers

Ukázka se seznamu věcí, které byly nalezeny v solném dole Merkers:
• 8.198  prutů zlata
• 55   krabic raženého zlata
• 1.300  pytlů zlatých říšských marek
• 711   pytlů amerických dvacetidolarových mincí
• 2,76  miliardy říšských marek
• 20   stříbrných prutů
• 40   pytlů stříbrných prutů
• 63 krabic a 55 pytlů stříbrných plátů
• 1 pytel obsahující šest platinových prutů

Fotografie pořízené v Merkers v dubnu 1945