Nacisté a archeologie

Píše se rok 1935. Heinrich Himmler, Hermann Wirth (holandský dějepisec), a Richard Walter Darré (tvůrce nacistické pokrevní ideologie) zakládají elitní výzkumný nacistický ústav Deutsches Ahnenerbe- Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte (Německé dědictví předků – Společnost pro studium prehistorie duchovní kultury), zkráceně Ahnenerbe. Existují také názory, že ústav existoval již v roce 1928. Jedním z kandidátů na předchůdce byl výzkumný ústav „Duchovní pravěk“, založený v roce 1932. 

Oficiální misí Ahnenerbe mělo být exhumování nových důkazů o úspěších a činech germánských předků s pomocí „ přesných vědeckých metod“. Spíše však docházelo k deformaci pravdy, která měla pomoci Hitlerovi k podložení jeho často hrůzostrašných tezí. Během války organizace rabovala vědecké sbírky a knihovny, archivní materiály a archeologické artefakty, a rozmanitá umělecká díla. ¨

Důležitou osobností pro nacisty byl archeolog Assien Bohmers. Důvodů bylo hned několik. Nešlo jen o jeho vizi o zcela nové civilizaci, ale i o jeho vzhled, který proklamoval jeho „árijský“ rodokmen. Především však zastával názor, že novodobí Němci pocházely ze starověkých árijců. V hledání důkazů však selhal. Nepodařilo se najít jemu ani jeho učencům žádný důkaz o pravdivosti jeho tvrzení. Himmler byl tímto problémem stejně jako Borhmers zcela posedlý, často pro něho byla aktuální politická situace až na vedlejším místě. Z tohoto důvodu také založil již zmiňovaný ústav, který měl odhalit zcela nový portrét starověku, kde civilizaci tvořili Árijci.

Do roku 1938 byla práce Ahnenerbe velkou měrou omezená studiem starověkých textů a skalních rytin. Ale v únoru téhož roku přestěhoval Himmler do stejné budovy sekci SS zabývající se archeologickými vykopávkami, čímž byla působnost celého ústavu rozšířena. Nalezené artefakty pak chtěl Himmler použít jako příklad v německém výzkumu, v kterém by příslušníci SS byli seznámováni s novou vědou, která by se zabývala znovuzískáním starověké germánské historie.

Přísun financí zajišťoval do roku 1936 především Darré, který těžil ze své pozice na ministerstvu zemědělství. Potom, ale svůj vliv ztratil a Himmler byl nucený založit nový fond pro financování ústavu.

Anhenerbe měl padesát různých výzkumných odvětví tzv. „instituce“, které uskutečnily víc než sto badatelských úkolů. Výzkum probíhal např. v Alt - Christburg v Prusku, v Německu (Paderborn, Detmold, Haithabu) nebo na jihu Švédska, kde našli archeologové skalní rytinu. Jednalo se o obraz muže, kterého prohlásili za člověka s božskými vlastnostmi. Našly se i objevy, které měly pravou historickou hodnotu. V roce 1940 v údolí řeky Véz`ere v jihozápadní Francii objevili jeskyni Lascaux, na jejichž zdech se nalézalo stovky obrazů lovné zvěře a lovců. Tento významný objev je dodnes uváděn v učebnicích historie po celém světě.

Anhenerbe měl padesát různých výzkumných odvětví tzv. „instituce“, které uskutečnily víc než sto badatelských úkolů. Výzkum probíhal např. v Alt - Christburg v Prusku, v Německu (Paderborn, Detmold, Haithabu) nebo na jihu Švédska, kde našli archeologové skalní rytinu. Jednalo se o obraz muže, kterého prohlásili za člověka s božskými vlastnostmi. Našly se i objevy, které měly pravou historickou hodnotu. V roce 1940 v údolí řeky Véz`ere v jihozápadní Francii objevili jeskyni Lascaux, na jejichž zdech se nalézalo stovky obrazů lovné zvěře a lovců. Tento významný objev je dodnes uváděn v učebnicích historie po celém světě.

Schäfer také tvrdil, že Yeti nebyl nic víc, než jen druh medvěda. Důkazy však nikdy nenašel, protože zřejmě žádné neexistovaly.

Mezi další zájmy Anhenerbe patřilo také studium keltské kultury. S tím byly spojené mise do Dánska, Norska a Nizozemí. Získané poznatky pak sloužily při výstavbě hradu ve Wewelsburgu. 

Hlavní inspirací pro nacistické archeology byl středověk. Němečtí historikové studovali nájezdy Franků, aby jimi mohli ospravedlnit obsazení Francie. 

Obrovský zájem pak měli o studium výšivky města Bayeux. Jedná se o unikátní textilní památku z 11. století o délce sedmdesáti metrů, která zobrazuje invazi Viléma Dobyvatele a Normanů do Anglie. Strategické informace o útoku na Anglii z výšivky čerpal už císař Napoleon, který si ji odvezl do Paříže. Výšivka se nakonec vrátila do Bayeux. Členové společnosti Ahnenerbe výšivku brzy po obsazení Francie odvezli do Louvru. Tam ji podrobili studiu, které mělo přinést nové poznatky o germánských dějinách. Výšivka se měla stát inspirací pro útok na Anglii.

Po začátku Stalingradské války v roce 1942 byly většinou archeologické výzkumy zastaveny. Většina archeologů se po válce dále věnovala svému povolání a výchově studentů. Hodně nalezených artefaktů stihli nacisté ukrýt. I výšivku chtěli z Louvru odvést. Kvůli hrozícím střetům v Paříži se plán nezdařil.

www.archaeology.org, www.stoplus.cz, www.bbc.net.uk, http://greyfalcon.us/